Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 ICdo 179/2023-142

KSPH 61 INS 30640/201977 ICm 1543/202129 ICdo 179/2023-142

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně JUDr. Mgr. Martiny Jinochové Matyášové, se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 453/5, PSČ 120 00, jako insolvenční správkyně dlužníka První železářská společnost Kladno, s. r. o., zastoupené Mgr. Martinem Heřmánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Panská 891/5, PSČ 110 00, proti žalovanému Subvene s. r. o., se sídlem v Praze, Révová 290/13, PSČ 100 00, identifikační číslo osoby 28437993, zastoupenému Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, o neúčinnost právního jednání, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka První železářská společnost Kladno, s. r. o., se sídlem v Kladně, Huťská 160, PSČ 272 01, identifikační číslo osoby 49550942, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2023, č. j. , -108 ( ), takto:I. Dovolání se zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem ze dne 22. srpna 2022, č. j. -66, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) určil, že smlouva o zajišťovacím převodu práva uzavřená dne 31. května 2018 mezi dlužníkem (První železářskou společností Kladno, s. r .o.) a J. M. (dále též „J. M.“), na základě které „došlo“ k zajišťovacímu převodu vlastnického práva k označeným movitým věcem k zajištění peněžité pohledávky ve výši 35 934 100 Kč (dále jen „zajišťovací smlouva“), je vůči věřitelům dlužníka neúčinným právním jednáním (bod I. výroku), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 651 Kč (bod II. výroku) a státu soudní poplatek ve výši 2 000 Kč (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud konstatoval, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že dlužník zajišťovací smlouvou zajistil pohledávku svého jednatele J. M., která byla následně postoupena na žalovaného. Takový „úkon“ zvýhodňoval postupitele oproti jiným věřitelům dlužníka v možnosti uspokojení v lepším pořadí v konkursu na majetek dlužníka. Sporná byla otázka, zda dlužník uzavřel zajišťovací smlouvu v úpadku, popřípadě zda její uzavření vedlo k jeho úpadku. Jelikož J. M. byl jednatelem dlužníka ( , , dále jen „o. z.“), má se za to, že dlužník v době účinků zajišťovací smlouvy byl úpadku [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )]. Bylo tak na žalovaném, aby vyvrátil domněnku úpadku dlužníka. Žalovaný k výzvě soudu podle a 3 , (dále též jen „ “), nenabídl žádné důkazy způsobilé vyvrátit úpadek dlužníka, proto neunesl důkazní břemeno. Ze seznamu závazků dlužníka a z přihlášek pohledávek věřitelů vyplývá platební neschopnost dlužníka k rozhodnému dni (k 31. květnu 2018), neboť kromě žalovaného měl závazky vůči dalším pěti věřitelům více než 30 dnů po splatnosti celkem ve výši 6 742 357,52 Kč, přičemž vůči čtyřem věřitelům měl závazky minimálně v celkové výši 6 478 647,83 Kč více než tři měsíce po splatnosti. Má se tedy za to, že ve smyslu nebyl schopen tyto závazky plnit. Platební neschopnost dlužníka žalovaný nevyvrátil (ani) předloženým výkazem stavu likvidity ve smyslu , když tento výkaz neodráží skutečný stav. Bylo totiž prokázáno, že dlužník měl daleko vyšší závazky, než vykazoval v účetnictví, a tedy i ve výkazu stavu likvidity. Nulové mezery krytí bylo dosaženo (zcela uměle) „jakýmsi údajem o kvazidisponibilních prostředcích z neidentifikovatelného a nečerpaného úvěru ve výši 10 000 000 Kč s dobou čerpání tří dnů“, jenž nebyl prokázán a dle výkazu stavu likvidity o něm nebylo účtováno. Žalovaný též neprokázal, že dlužník měl k rozhodnému dni dostatečné likvidní prostředky k úhradě splatných pohledávek.

3. Podle insolvenčního soudu žalovaný nevyvrátil ani domněnku úpadku ve formě předlužení, neboť v tomto směru neunesl důkazní břemeno. V situaci, kdy žalovaný odmítl složit zálohu na náklady jím požadovaného znaleckého posudku a sám ve lhůtě delší čtyř měsíců znalecký posudek ani nezadal, insolvenční soud zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem k ocenění majetku dlužníka. Žalovaný se nemohl ubránit námitkou o právním jednání dlužníka za podmínek obvyklých v obchodním styku ve smyslu , když tato výluka ze zvýhodňujícího právního jednání nesvědčí osobám blízkým. Insolvenční uzavřel, že zajišťovací smlouva představuje zvýhodňující právní jednání dle a 2 , jež dlužník učinil v úpadku.

4. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 467 Kč (druhý výrok).

5. Odvolací soud – cituje až 4, a 2, , a 3, , dále o. z., a vycházeje z označené judikatury Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:

6. Jelikož J. M. je (a byl) jednatelem dlužníka (osobou dlužníku blízkou), uplatní se vyvratitelná právní domněnka úpadku dlužníka k rozhodnému dni (31. květnu 2018) podle , a to bez ohledu na to, že J. M. postoupil pohledávky včetně jejich zajištění na žalovaného.

7. Výkaz stavu likvidity dlužníka ke dni 30. června 2018, jenž tvoří přílohu zprávy auditora TOP AUDIT BOHEMIA a. s. (dále jen „auditor T“) ze dne 31. května 2022, neobsahuje veškeré podstatné náležitosti dle přílohy č. 1 , k provedení (vyhlášky o platební neschopnosti podnikatele). V něm uvedené údaje podporují názor, že dlužník byl v rozhodné době v úpadku ve formě platební neschopnosti.

8. Správný je závěr insolvenčního soudu, že dlužník měl v rozhodné době vyšší závazky, než které vykazoval v účetnictví a které byly přeneseny do výkazu stavu likvidity. Přesahovaly částku 6 742 357,52 Kč oproti dlužníkem vykazované částce 5 936 000 Kč po lhůtě splatnosti déle než 30 dnů. Údaje uvedené v účetních uzávěrkách a ve výkazu likvidity roku 2018 nelze bez dalšího považovat za správné, jak uzavřel i insolvenční soud.

9. Dlužníkem vykazované likvidní prostředky (krátkodobý finanční majetek ve výši 1 574 857,40 Kč) nepostačovaly na úhradu pohledávek věřitelů, které byly po splatnosti déle než 30 dnů a jejichž platby dlužník zastavil. Odvolací soud je ve shodě s insolvenčním soudem (i) v tom, že rozvaha a výkaz zisku a ztráty i mezitímní závěrka za rok 2018 nemají vypovídací hodnotu o stavu hospodaření dlužníka k 31. květnu 2018. Ze zprávy insolvenční správkyně o hospodářské situaci dlužníka vyplynulo, že posouzení hospodářské situace dlužníka je komplikováno stavem vedení účetních knih. I tato skutečnost vypovídá o důvodnosti pochyb insolvenčního soudu o vedení účetnictví dlužníka.

10. Žalovaný přes řádné poučení dle nevyvrátil domněnku úpadku dlužníka ke dni 31. května 2018. Dlužník byl nepochybně v úpadku ve formě platební neschopnosti. Pro závěr o úpadku dlužníka neměla význam otázka jeho předlužení. Důkaz znaleckým posudkem předložený žalovaným v odvolacím řízení odvolací soud zamítl, neboť nesplňuje žádný z předpokladů dle ; jde o nepřípustný důkaz.

11. Bylo prokázáno, že zajišťovací smlouvou byly zajištěny již existující závazky dlužníka vůči postupiteli ze smluv o zápůjčkách uzavřených v době od 13. února 2009 do 9. května 2018. Dlužník tedy poskytl majetek k zajištění již existujícího závazku ve smyslu , přičemž nejde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. S ohledem na není významné, zda dlužník učinil právní jednání za podmínek obvyklých v obchodním styku, nýbrž zda za zajištění obdržel přiměřenou protihodnotu.

II. Dovolání a vyjádření k němu

12. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

13. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešeny, jakož i otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

14. Jako dosud neřešené předkládá dovolatel Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky:

[1] Je pro výkaz stavu likvidity závazná jeho podoba uvedená v příloze č. 1 ? Obsahuje výkaz stavu likvidity veškeré podstatné náležitosti, jestliže obsahuje náležitosti uvedené v , až , a to bez zřetele k tomu, že výkaz likvidity neobsahuje všechny řádky uvedené v příloze č. 1, respektive vede k závěru o nevěrohodnosti výkazu stavu likvidity nebo o jeho nezpůsobilosti k prokázání mezery krytí podle okolnost, že neobsahuje všechny řádky uvedené v příloze č. 1?

[2] Představují disponibilní prostředky z úvěru pro účely posouzení mezery krytí podle majetek nebo závazky?

[3] Splnil žalovaný své povinnosti po poučení soudu dle , jestliže označil důkaz k prokázání tvrzení, avšak v řízení před insolvenčním soudem důkaz nepředložil, neboť jej v té době neměl k dispozici?

[4] Jde o nepřípustný důkaz, který je v řízení před insolvenčním soudem řádně označen k důkazu (znalecký posudek) a který je předložen až v odvolacím řízení z důvodu jeho získání až v průběhu odvolacího řízení?

15. Jako vyřešenou v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (konkrétně s rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2012, sp. zn. , a ze dne 6. února 2018, sp. zn. ) předkládá dovolatel tuto otázku:

Splňuje znalecký posudek, který dovolatel navrhl k důkazu v řízení před insolvenčním soudem a předložil v odvolacím řízení, předpoklady k provedení důkazu podle ?

16. Dovolatel namítá, že jím předložený výkaz stavu likvidity dlužníka obsahuje všechny podstatné náležitosti dle Poukazuje přitom na a 4 a a 3 této vyhlášky a popisuje údaje ve výkazu likvidity na straně majetku a závazků. Nesouhlasí se závěrem obou soudů, že pro účely posouzení úpadku dlužníka by čerpání úvěru ve výši 10 000 000 Kč znamenalo z hlediska stanovení mezery krytí nové zadlužení dlužníka. Podle dovolatele jím předložený výkaz stavu likvidity, z něhož plyne nulová mezera krytí, vyvrací domněnku platební neschopnosti dlužníka, a tedy i jeho úpadku.

17. Dále dovolatel tvrdí, že znalecký posudek nebyl nepřípustným důkazem. Argumentuje tak, že znalecký posudek ke stanovení hodnoty majetku dlužníka řádně označil k důkazu již v řízení před insolvenčním soudem a jeho neprovedení bylo důsledkem kombinace okolností především na straně soudu. Ze znaleckého posudku plyne jednoznačný závěr, že dlužník nebyl k datu 31. května 2018 (30. června 2018) ve stavu předlužení.

18. Žalobkyně ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné. Polemizuje s názorem dovolatele o tom, že výkaz stavu likvidity má všechny náležitosti. Zdůrazňuje, že v něm nejsou disponibilní prostředky relevantně popsány a zákonem předepsaným způsobem specifikovány, ani jej nesestavila zákonem povolaná osoba ( ). Poukazuje též na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, „č. j. NSCR 13/2019“ (jde o usnesení sen. zn. , uveřejněné pod číslem 99/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 99/2020“). Dále uvádí, že z textu znaleckého posudku i z jeho podkladů je zřejmé, že byl vypracován k 30. červnu 2018, tedy k jinému než rozhodnému datu. Ani závěr o „nepředluženosti“ dlužníka by nemohl cokoliv změnit na výsledku řízení, protože postačoval závěr o platební neschopnosti.

III. Přípustnost dovolání

19. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

20. Dovolání je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v , a v posouzení otázky výkladu ve vazbě na jde o věc dovolacím soudem neřešenou.

IV. Důvodnost dovolání

21. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval nejprve tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

22. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

23. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná následující skutková zjištění, z nichž vyšly oba soudy, jakož i zjištění, která vyplývají z insolvenčního rejstříku dlužníka:

[1] Dne 31. května 2018 byla mezi dlužníkem a J. M. uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem. Předmětem smlouvy byl převod vlastnického práva k označeným movitým věcem ve výlučném vlastnictví dlužníka na J. M. jako věřitele za účelem zajištění pohledávky věřitele vůči dlužníku ve výši 35 934 100 Kč z titulu smluv o zápůjčkách. Převod vlastnického práva byl převodem dočasným, vázaným na rozvazovací podmínku řádného a včasného splacení dluhu.

[2] J. M. byl v době uzavření zajišťovací smlouvy jednatelem dlužníka.

[3] Dne 1. července 2019 J. M. postoupil zajištěnou pohledávku na žalovaného, což dlužníku oznámil téhož dne.

[4] K 31. květnu 2018 měl dlužník po splatnosti déle než 30 dnů dluhy v souhrnné výši nejméně 6 742 357,52 Kč (vůči věřitelům č. 6 VARIOTOOL s. r. o. ve výši 595 096,06 Kč, č. 23 S-TOOLS s. r. o. ve výši 74 288 Kč, č. 30 INVERA – METAL spol. s r. o. ve výši 762 303,46 Kč, č. 57 ADAX, spol. s r. o. ve výši 464 398 Kč a č. 65 UNEX a. s. ve výši 4 846 272 Kč).

[5] Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno dne 27. prosince 2019 na základě insolvenčního návrhu věřitele MONETA Leasing, s. r. o., k němuž dlužník přistoupil insolvenčním návrhem ze dne 27. května 2020. Dle seznamu závazků měl dlužník závazky více jak 30 dnů po splatnosti například vůči věřitelům Dolejš OK s. r. o. ve výši 39 288 Kč (splatnost 18. října 2017), Platební instituce Roger a. s. ve výši 319 176,15 Kč (splatnost 31. prosince 2017), Národní strojírenský klastr, z. s. ve výši 50 000 Kč (splatnost 13. března 2017), UNISERVIS HAŠEK, s. r. o. ve výši 1 500 Kč (splatnost 27. února 2018), Hutní druhovýroba-reality a. s. ve výši 3 201,55 Kč (splatnost 31. prosince 2014), TEPELNÁ ZAŘÍZENÍ FÍK, s. r. o. ve výši 7 794,80 Kč (splatnost 31. prosince 2014), Chladící věže Praha, a. s., ve výši 62 951 Kč (splatnost 31. prosince 2014), QUIKSTEP OK s. r. o. ve výši 1 878,80 Kč (splatnost 14. ledna 2015).

[6] Usnesením ze dne 9. června 2020, č. j. -58, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka a žalobkyni ustanovil insolvenční správkyní dlužníka, usnesením ze dne 1. října 2020, č. j. -81, insolvenční soud prohlásil konkurs na majetek dlužníka.

[7] Přihláškou č. P133 žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávky v souhrnné výši 35 952 300 Kč z titulu smluv o půjčkách a zápůjčkách (dílčí pohledávka č. 1) jako zajištěné majetkem dlužníka na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva.

24. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení :

Podle je dlužník v úpadku, jestliže má

a/ více věřitelů a

b/ peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

c/ tyto závazky není schopen plnit (dále jen „platební neschopnost“).

Dle se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže

a/ zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo

b/ je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo

c/ není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo

d/ nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle se má za to, že dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, je schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl mezi výší jeho splatných peněžitých závazků a výší jeho disponibilních prostředků (dále jen „ “) stanovený ve výkazu stavu likvidity podle prováděcího právního předpisu představuje méně než desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků, anebo pokud výhled vývoje likvidity sestavený podle prováděcího právního předpisu osvědčuje, že klesne v období, na které se výhled vývoje likvidity sestavuje, pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Výkaz stavu likvidity anebo výhled vývoje likvidity musí být sestavené v souladu s požadavky, které stanoví prováděcí právní předpis, auditorem, znalcem nebo osobou, která se zabývá ekonomickým poradenstvím v oblasti insolvencí a restrukturalizací a splňuje požadavky stanovené prováděcím právním předpisem.

Podle dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou – podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle obsah, rozsah a způsob sestavování výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity a uspořádání, označování a obsahové vymezení jednotlivých položek majetku, závazků, nákladů, výnosů, příjmů a výdajů ve výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity, délku období, na které se sestavuje výhled vývoje likvidity, a požadavky na osoby, které jsou oprávněny k sestavení výkazu stavu likvidity anebo výhledu vývoje likvidity, stanoví prováděcí právní předpis.

Ustanovení určuje, že zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu.

Podle se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

Podle jsou zvýhodňujícími právními úkony zejména úkony, kterými dlužník

a/ splnil dluh dříve, než se stal splatným,

b/ dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,

c/ prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva,

d/ poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

Ve shora uvedené podobě platila citovaná ustanovení již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (27. prosince 2019, kdy insolvenční návrh došel insolvenčnímu soudu) a do vydání napadeného rozhodnutí nedoznala změn. S přihlédnutím k části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 1. se přitom pro dané insolvenční řízení (a spory jím vyvolané) uplatní i v době od 1. října 2024 ve znění účinném do 30. září 2024) [s výjimkou nastavenou pro a a v části první článku II (Přechodná ustanovení) bodu 2. a 3. ].

25. Ve shora ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním předestřené problematice následující závěry.

26. Úvodem Nejvyšší soud připomíná, že uplatněným dovolacím důvodem je vázán, včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ) a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. shodně např. nález Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). V projednávané věci nejsou dovoláním nijak zpochybněny (a dovolacímu přezkumu tedy nepodléhají) právní závěry obou soudů, že odporované právní jednání bylo učiněno mezi osobami blízkými ve smyslu o. z., když dlužník zajišťovací smlouvou zajistil pohledávku svého jednatele J. M., který ji (včetně zajištění) následně postoupil na žalovaného, dále že dlužník poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku ( ) a zajišťovací smlouvu dlužník uzavřel v době uvedené v . Pro absenci dovolací argumentace v dotčeném směru dovolání neotevírá dovolacímu přezkumu ani otázky týkající se výkladu [v tom smyslu, že dovolatel je (až) právním nástupcem osoby, v jejíž prospěch bylo učiněno neúčinné právní jednání].

27. Podstata dovolací argumentace spočívá v tvrzení dovolatele, že není správný závěr odvolacího soudu, podle něhož nevyvrátil domněnku úpadku dlužníka k 31. květnu 2018. Potud dovolatel namítá, že soudy nepřihlédly k jím předloženému výkazu stavu likvidity dlužníka, z něhož plyne nulová , což vyvrací domněnku platební neschopnosti dlužníka. Dále tvrdí, že ze znaleckého posudku vyhotoveného 6. dubna 2023 (který předložil v odvolacím řízení, ale odvolací soud jej k důkazu neprovedl) plyne, že dlužník nebyl k rozhodnému dni předlužen, neboť hodnota jeho majetku výrazně převyšovala hodnotu jeho závazků (dluhů).

28. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že postihuje jednání dlužníka, který zvýhodňuje své věřitele. Podstatou zvýhodnění je, že dlužník věřiteli poskytne – lhostejno, zda přímo dotčeným právním jednáním, nebo v jeho důsledku – vyšší míru uspokojení jeho pohledávky, než by se mu dostalo v konkursu nebýt tohoto právního jednání. Pro posouzení, zda jde o zvýhodňující právní jednání, proto není významné, zda se v jeho důsledku majetek dlužníka zmenšil. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. . Srov. dále i odstavec 37 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2023, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 33/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odstavec 98 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2025, sen. zn. .

29. K naplnění skutkové podstaty se nevyžaduje dlužníkův úmysl zvýhodnit věřitele, ale pouze zjištění, že dlužník byl v době uskutečnění zpochybněného právního jednání v úpadku (nebo že toto právní jednání vedlo k dlužníkovu úpadku). Obecně platí závěr, že podmínky odporovatelnosti se posuzují ke dni vzniku právního jednání [v poměrech se takto zkoumá, zda v době vzniku zvýhodňujícího právního jednání byl dlužník v úpadku, nebo zda takové právní jednání k jeho úpadku vedlo ( )]. Srov. shodně důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2018, sen. zn. , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2019, sp. zn. .

30. V rozsudku ze dne 3. října 2024, sen. zn. , Nejvyšší soud vysvětlil, že ve sporu o určení neúčinnosti zvýhodňujícího právního jednání ve smyslu nese žalobce (insolvenční správce dlužníka) břemeno tvrzení ohledně toho, že:

[1] Šlo o právní jednání, v jehož důsledku se věřiteli dlužníka (žalovanému) dostalo na úkor ostatních věřitelů dlužníka vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (vedeném na majetek dlužníka) [ ].

[2] Dlužník učinil právní jednání (účinky právního jednání nastaly) v rozhodné době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ( ).

[3] Šlo o právní jednání, které dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo o právní jednání, které vedlo k dlužníkovu úpadku ( věta první ).

Má-li žalobce za to, že dlužník učinil právní jednání ve prospěch osoby jemu blízké nebo osoby, která s ním tvoří koncern, pak nese břemeno tvrzení ohledně toho, že:

[1] Šlo o právní jednání, v jehož důsledku se věřiteli dlužníka (žalovanému) dostalo na úkor ostatních věřitelů dlužníka vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (vedeném na majetek dlužníka) [ ].

[2] Dlužník učinil právní jednání (účinky právního jednání nastaly) v rozhodné době 3 let před zahájením insolvenčního řízení ( ).

[3] Osoba, v jejíž prospěch dlužník učinil právní jednání, je osobou dlužníku blízkou nebo osobou, která s dlužníkem tvoří koncern ( věta druhá, odst. 4 ).

31. Tamtéž Nejvyšší soud dodal, že povinnost tvrdit a prokazovat, že šlo o právní jednání, které dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo o právní jednání, které vedlo k dlužníkovu úpadku, v případě, že žalovanou je (má být) osoba dlužníku blízká nebo osoba, která tvoří s dlužníkem koncern, žalobce nemá. Povinnost tvrzení za účelem vyvrácení domněnky, že šlo o právní jednání, které dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (založené větou druhou ), tíží v takovém případě žalovaného (srov. i ).

32. K vyvrácení domněnky úpadku ve smyslu se požaduje průkaz toho, že dlužník v době, kdy učinil odporované právní jednání, nebyl (objektivně vzato) ani v úpadku ve formě platební neschopnosti ani v úpadku ve formě předlužení. Srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2018, sen. zn. .

33. Přitom obecně platí, že kladné řešení otázky, zda účastník řízení unesl důkazní břemeno, nemůže být založeno na pouhém popření skutečnosti, o které platí vyvratitelná domněnka ( ), tímto účastníkem. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2003, sp. zn. .

34. V dané věci insolvenční soud u jednání dne 14. března 2022 (správně) žalovanému poskytl poučení podle o tom, že je na něm, aby prokázal, že dlužník v době uzavření zajišťovací smlouvy nebyl v úpadku. Jelikož oba soudy dospěly k závěru, že žalovaný toto důkazní břemeno v řízení neunesl (když rozvaha a výkaz zisku a ztráty za rok 2018 a mezitímní závěrka dlužníka nemají vypovídací hodnotu o stavu hospodaření dlužníka s ohledem na výši závazků přihlášených věřitelů a výkaz stavu likvidity dlužníka neobsahuje všechny podstatné náležitosti dle přílohy č. 1 ), je zásadní vypořádat se s otázkou, zda žalovaným předložený audit výkazu stavu likvidity dlužníka, který vypracoval auditor T 31. května 2022 a z jehož závěrů plyne, že ve výkazu stavu likvidity dlužníka ke dni 30. června 2018 byla identifikována nulová krátkodobých závazků, je způsobilým důkazem k vyvrácení domněnky úpadku dlužníka ve smyslu .

35. Úpravu výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity vtělila do novela provedená s účinností od 1. července 2017. Vládní návrh této novely , který projednávala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky ve svém 7. volebním období (2013–2017) jako tisk č. 785/0, úpravu týkající se mezery krytí neobsahoval, takže důvodová zpráva k vládnímu návrhu se k ní nevyjadřuje. Ustanovení o výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity byla do novely vtělena na základě pozměňovacího návrhu předloženého ústavněprávním výborem Poslanecké sněmovny (tisk č. 785/6) a z legislativního procesu nejsou k dispozici ani jiné údaje o záměru zákonodárce v tomto směru (třetí čtení proběhlo 9. prosince 2016 a k pozměňovacímu návrhu byla vyjádřena jen žádost o jeho podporu). Srov. i odstavec 33 odůvodnění R 99/2020.

36. s účinností od 1. července 2017 tedy v zavedl právní domněnku, že podnikatel, který vede účetnictví, je schopen plnit své peněžité závazky, jestliže rozdíl jeho splatných peněžitých závazků a disponibilních prostředků představuje méně než desetinu jeho splatných peněžitých závazků anebo výhled vývoje likvidity osvědčuje, že klesne v příslušném období pod jednu desetinu výše jeho splatných peněžitých závazků. Pojem výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity zákonodárce kromě vyjádření právní domněnky v zařadil do , , a .

37. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že domněnka platební schopnosti dlužníka dle vyvrací (nahrazuje) domněnku platební neschopnosti dlužníka dle , nikoli však některou z domněnek platební neschopnosti dlužníka uvedených v , c/ a d/ . Dokud trvá některá z domněnek platební neschopnosti dlužníka uvedených v , c/ a d/ , nemá insolvenční soud důvod zkoumat okolnosti týkající se domněnky platební schopnosti dlužníka uvedené v . Domněnka platební schopnosti dlužníka dle (však) nemá vliv na zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení. Srov. odstavec 38 a 45 odůvodnění R 99/2020. Platí rovněž, že k výkazu stavu likvidity a výhledu vývoje likvidity předloženému dlužníkem při projednání insolvenčního návrhu podaného věřitelem pro účely lze přihlédnout, jen předložil-li jej dlužník ve lhůtě určené ve včasné výzvě insolvenčního soudu vydané dle ; srov. odstavec 35 odůvodnění R 99/2020.

38. Domněnka platební schopnosti dlužníka dle je založena na mezeře krytí stanovené ve výkazu stavu likvidity. Z řečeného je zřejmé, že výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity je prostředkem k odvrácení úpadku dlužníka. Dlužník, který je podnikatelem a vede účetnictví, má možnost v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek doložit schopnost plnit splatné peněžité závazky tím, že prokáže dostatečnou výši disponibilních zdrojů nebo schopnost si v krátké době tyto finanční zdroje zajistit. tak dopadá především na situace, kdy dlužník není schopen uhradit své splatné závazky například z důvodu dočasné druhotné platební neschopnosti.

39. výslovně neupravuje vzájemný vztah vyvratitelné domněnky platební schopnosti dlužníka podle a vyvratitelné domněnky úpadku ve smyslu . Z logiky věci plyne, že vyvratitelnou domněnku úpadku dlužníka nemůže osoba blízká dlužníku vyvrátit domněnkou platební schopnosti dlužníka. V řízení o odpůrčí žalobě má žalovaný, proti němuž svědčí domněnka úpadku dlužníka, povinnost tuto domněnku vyvracet, tedy aktivně prokazovat opak zákonem předpokládané skutečnosti. V rovině procesního práva je vyvratitelná domněnka upravena v , jenž určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka.

40. Názor, že insolvenční soud nemůže pro účely posouzení, zda dlužník nebyl v době uskutečnění právního jednání v úpadku ( ), vyjít z výkazu stavu likvidity dlužníka, je podpořen rovněž tím, že dlužník je při předkládání výkazu stavu likvidity limitován časovým hlediskem, které se upíná k zahájení insolvenčního řízení. K tomu srov. lhůtu určenou v větě první a též závěry Nejvyššího soudu obsažené v R 99/2020.

41. V insolvenčním řízení zahájeném věřitelským insolvenčním návrhem a vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. dlužník žádný výkaz stavu likvidity nepředložil (byť ve vyjádření doručeném soudu 3. února 2020 uvedl, že zadal jeho vypracování) a do insolvenčního řízení přistoupil insolvenčním návrhem ze dne 27. května 2020.

42. Lze shrnout, že účinky vyvrácení domněnky platební neschopnosti dlužníka dle má výkaz stavu likvidity sestavený podle jen tehdy, je-li včas předložen dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek (R 99/2020). Jinak může taková [kterou dlužník nepoužil v insolvenčním řízení, jelikož do něj přistoupil svým vlastním (dalším) insolvenčním návrhem ( )] i ve sporu o neúčinnost právního jednání dlužníka dle sloužit jen jako každý jiný důkaz o stavu majetku a závazků dlužníka. Samotné hodnocení takového důkazu (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

43. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( vět první ), dovolání žalovaného zamítl ( ).

44. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn , a st. 1 , když dovolání žalovaného bylo zamítnutoa žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z mimosoudní odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 18. září 2023), která podle bodu 5 a , ve spojení s a odst. 3 , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění účinném k datu podání vyjádření, činí částku 3 100 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( a 3 ) ve výši 714 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč.

Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 31. 3. 2026

JUDr. Helena Myšková

předsedkyně senátu