Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 148/2026

-25

USNESENÍ

V. S.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 42 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2025, č. j. -13, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. 9. 2025, č. j. -7, odmítl podání žalobce ze dne 24. 8. 2025 (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 10. 2025, č. j. -13, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

3. Částky 42 000 000 Kč s úrokem 15 % od 11. 11. 2023 do zaplacení se žalobce domáhal jako náhrady škody (majetkové újmy) dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uvedl, že vznik škody měl souviset s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2024, č. j. -13, a s usnesením Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 28. 6. 2024, č. j. -5, přičemž namítal, že soud rozhodl bez účasti žalované a nezkoumal podmínky řízení, a to „6měsíční lhůtu“.

4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním sepsaným jeho právní zástupkyní, směřujícím dle svého obsahu pouze proti výroku I usnesení odvolacího soudu v rozsahu potvrzení výroku I usnesení soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl pro nepřípustnost.

5. Nejvyšší soud předesílá, že podané dovolání je na samé hraně jeho tzv. projednatelnosti a je ve svém převažujícím rozsahu pouhým pokračováním prosté (v dovolacím řízení nepřípustné a rovněž poměrně nepřehledné) polemiky se soudy obou stupňů a opakováním skutkových tvrzení žalobce, nevystihuje tak formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu (a před ním soudu prvního stupně) o neprojednatelnosti žaloby s tím, že tuto otázku posoudil odvolací soud v rozporu s v dovolání uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu (zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. ), neboť navzdory tomu, že žaloba dle žalobce vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil odvolací soud soudu prvního stupně v závěru, že je tuto žalobu namístě odmítnout. Tato námitka však přípustnost podaného dovolání ve smyslu nezakládá.

6. Svým závěrem, že žaloba není pro své vady spočívající v absenci náležitostí vyžadovaných a způsobilá k věcnému projednání, se odvolací soud od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. , ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. , ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. ). Žalobce tvrdil, že mu v důsledku dvou rozhodnutí (resp. nesprávného úředního postupu soudu, který měl vydání jednoho z nich předcházet), vznikla újma, kterou označoval jako majetkovou újmu (škodu), aniž specifikoval, jakým konkrétním způsobem mu měla vzniknout. Z žaloby tak není zřejmé, jakou konkrétní škodu požaduje po žalované nahradit, jak došlo k jejímu vzniku, jakou roli v této souvislosti sehrála v žalobě označená rozhodnutí, s nimiž žalobce vznesený požadavek spojil, a jak žalobce vůbec dospěl k vyčíslení svého žalobního požadavku. Zásadním nedostatkem žaloby, který tu v době rozhodování odvolacího soudu stále existoval ( ), je tak především absentující skutkové vylíčení toho, co konkrétně žalobce za újmu považuje. Může-li totiž vést dle žalobce nezákonné rozhodnutí (resp. nesprávný úřední postup) k více rozličným následkům, je pro náležitou individualizaci skutku nezbytné, aby žalobce vymezil, v čem konkrétně vznik újmy spatřuje. Za této situace je tedy odmítnutí žaloby v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž je vadou žaloby, která brání jejímu věcnému projednání, pokud není v žalobě vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to alespoň v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem) [srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. ].

7. Namítal-li žalobce současně vady v postupu odvolacího soudu spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení, nedoručení předmětné žaloby žalované a řádné nezkoumání podmínek řízení a upuštění od výzvy žalobce k odstranění vad žaloby, tak k případným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží podle věty druhé pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, což však v daném případě splněno není.

8. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že námitka nedoručení předmětné žaloby žalované nepostihuje případnou újmu na procesních právech dovolatele (v důsledku čehož by ani odlišné řešení této otázky nemohlo pro žalobce přivodit příznivější rozhodnutí), zároveň se však míjí s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s níž je zpochybňovaný postup plně v souladu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2007, sp. zn. , nebo ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. ).

9. Stejně tomu je i ohledně námitky nezkoumání podmínek řízení, tedy nezabývání se tím, zda byl žalobou požadovaný nárok u žalované předběžně uplatněn a kdy se tak stalo (zda tedy již uplynula lhůta dle ), neboť pokud není zřejmé, jaký nárok byl žalobou vlastně uplatněn, nelze řešit, zda byl tento řádně nespecifikovaný nárok předběžně uplatněn u žalované. Navíc se jedná o podmínku řízení, jejíž nedostatek je odstranitelný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ), vadný postup soudu tak nemůže představovat to, pokud se soud řešící neprojednatelnou žalobu, nezabývá tím, zda byla splněna podmínka řízení, jejíž nedostatek by v dalším průběhu řízení po případném odstranění vad žaloby bylo možno odstranit. V této souvislosti Nejvyšší soud podotýká, že již v žalobě žalobce tvrdil, že nárok u žalované uplatnil dne 21. 7. 2025.

10. Totéž pak platí i stran žalobcovy kritiky postupu odvolacího soudu, který na základě zjištění, že žalobce podáváním velkého množství obdobně neurčitých žalob již inicioval řadu soudních řízení, v rámci nichž se mu opakovaně a bezúspěšně dostalo poučení o tom, jaké jsou nezbytné obsahové náležitosti žaloby a jak nedostatky v těchto náležitostech odstranit, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby i za situace, kdy žalobce nebyl navzdory znění soudem prvního stupně k odstranění těchto vad žaloby vyzván, neboť uvedený postup je zcela v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 5. 2024, sp. zn. , které se taktéž týká stejného žalobce.

11. K tomu Nejvyšší soud dodává, že pro jeho rozhodnutí je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasnit.

12. Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 2. 2026

JUDr. Hana Polášková Wincorová předsedkyně senátu