Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3824/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně JUDr. E. M., jako s. k. p. ú. R., spol. s r.o., proti žalovanému J. N., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. června 2008, č. j. -71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. června 2008, č. j. -71, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách (dále „soud prvního stupně“) ze dne 31. ledna 2008, č. j. -41, jímž byla žalovanému uložena povinnost „vyklidit byt nacházející se ve 2. nadzemním podlaží a v podkroví domu čp. 101 na ul. V. v P., stojícím na st. pč. 27, zapsaném u Katastrálního úřadu pro P. k., Katastrální pracoviště S. pro obec a katastrální území P., který se sestává z haly, obývacího pokoje, kuchyňského koutu, chodby 4, WC, koupelny, ložnice, šatny, schodiště a chodby, koupelny s WC, 2 šaten a 2 pokojů, a vyklizený předat žalobkyni do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku“, a rozhodnuto o soudním poplatku a nákladech řízení. Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl závěru, že žalovaný užívá předmětný byt v domě  náležejícím R., spol. s r. o., bez právního důvodu. Na majetek této společnosti byl v roce 2006 prohlášen konkurz, dům byl sepsán  do konkurzní podstaty a  jako konkursní správkyně je žalobkyně oprávněna domáhat se ochrany proti neoprávněným zásahům do vlastnického práva k předmětnému domu. Nájemní smlouva, kterou žalovaný a R., spol. s r.o. uzavřeli 6. 10. 2000, je neplatná. Byt vznikl  v průběhu stavebních úprav domu na základě  stavebního povolení z 5. 2. 1998 a včetně bytu byl zkolaudován rozhodnutím stavebního úřadu, které nabylo právní moci 15. 1. 2008. Ke dni uzavření nájemní smlouvy byt jako způsobilý předmět neexistoval. Na tom nic nemění skutečnost, že rozhodnutím stavebního úřadu z 5. 10. 2000 s účinností od 6. 10. 2000 byl povolen zkušební provoz  pro část stavby kancelář v 1. NP. Kolaudační řízení, zahájené 18. 9. 2000,  bylo rozhodnutím téhož úřadu z 30. 10. 2000 přerušeno a pokračováno bylo teprve k návrhu žalobkyně z 17. 10. 2007. Ani odvolací soud neshledal, že by vyhovění  žalobě bylo v rozporu s dobrými mravy ve smyslu  § 3 odst. 1 obč. zák. Jak uvedl soud prvního stupně, nájemní smlouvy byla sice uzavřena na 25 let s tím, že nájemné 1. 500. 000,- Kč bylo zaplaceno  dopředu, doklad o zaplacení však úpadce nepředložil. Odvolací soud poukázal rovněž na to, že žalovaný jako  údajný nájemce bytu byl současně jednatelem a jediným společníkem úpadce, který byl vlastníkem nemovitostí.  Měl  tudíž nejen vědomost, ale i zásadní vliv na průběh stavby a kolaudačního řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobkyně písemně vyjádřila.

Podle čl. II. bodu 12 , kterým se mění ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno 19. června 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále „ “), a ve znění uvedené novely.

Dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko  z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Protože přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle

K vadě podle a také k vadám uvedeným v , a b) a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání [podle ] zásadně nezakládají (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2005, sp. zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 20. července 2006, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. března 2006, sp. zn. , a dále např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze 7. března 2006, sp. zn. , z 12. dubna 2006, sp. zn. , a z 15. srpna 2008, sp. zn. ). K vadě namítané žalovaným, která měla spočívat v tom, že nebyl proveden důkaz výslechem zaměstnance stavebního úřadu o technickém stavu „bytu“ v době zahájení kolaudačního řízení domu a po jeho skončení, nedošlo, neboť uvedená skutečnost nebyla pro právní posouzení věci významná.

Dovolatel dále uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [ ] spočívající v kritice právního názoru odvolacího soudu na otázku vymezení bytu jako předmětu nájmu. Dovozuje, že faktický stav bytu se od uzavření nájemní smlouvy do kolaudace domu v roce 2008 nezměnil,  proto šlo o byt jako způsobilý předmět nájmu.

V soudní praxi je konstantně zastáván názor, že při posouzení otázky, zda je soubor místností (popřípadě jednotlivá obytná místnost) bytem, je nutno vycházet ze stavebněprávních předpisů; rozhodující je přitom kolaudační stav, nikoliv faktický způsob jejich užívání (srov. , komentář, 1. vydání, SEVT Praha 1991, str. 510, Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M., Vodička, A. a kolektiv, , komentář, C. H. Beck, Praha 1994, 2. vydání, str. 484, shodně též např. 3. vydání, 1996, str. 601 a 6. vydání, 2001, str. 1068). Tomuto názoru koresponduje i vymezení pojmu „byt“ v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Již v rozsudku ze dne 22. 10. 1999, sp. zn. , uvedl, že vymezení bytu jako předmětu občanskoprávních vztahů ve smyslu obč. zák. zásadně předpokládá pravomocné rozhodnutí stavebního úřadu o tom, že soubor místností (popřípadě jednotlivá místnost) je způsobilý k trvalému užívání a je určen k trvalému bydlení. K uvedenému závěru se Nejvyšší soud přihlásil rovněž v rozsudku ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. , v němž dovodil, že pojmovým znakem bytu jako předmětu občanskoprávních vztahů ve smyslu obč. zák. je účelové určení místností, které byt tvoří, k trvalému bydlení, dané pravomocným kolaudačním rozhodnutím stavebního úřadu. Zbývá dodat, že ústavní stížnost, podanou proti citovanému rozhodnutí, Ústavní soud České republiky odmítl usnesením ze dne 7. ledna 2002, sp. zn. . K obsahově stejnému závěru Nejvyšší soud dospěl rovněž v rozsudku ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněném pod č. 90 v sešitě č. 10 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž dovodil, že bytem se pro účely právního vztahu nájmu bytu ( a násl. obč. zák.) rozumí soubor místností (popřípadě jednotlivá obytná místnost), které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k bydlení; rozhodující je tedy právní stav a nikoli faktický stav v užívání nebo vůle účastníků smlouvy. O tom, že právní praxe je v tomto ohledu ustálena, svědčí také závěry, které Nejvyšší soud vyjádřil i v dalších svých rozhodnutích (srov. např. rozsudky z 30. 7. 2001, sp. zn. , z 6. 2. 2002, sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , ze 14. 2. 2002, sp. zn. , ze 17. 7. 2003, sp. zn. , z 8. 6. 2004, sp. zn. , a usnesení z 9. 4. 2003, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší. Dovolání proti napadenému rozhodnutí není proto podle přípustné a bylo Nejvyšším soudem odmítnuto podle a

Podle , a by žalobkyni vůči žalovanému náležela náhrada nákladů dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2009

JUDr. Marie Rezková, v. r.

předsedkyně senátu