Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 611/01

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. K.T., zastoupené JUDr. P.A., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2001, č.j. -56 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2000, č.j. -40, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 10. 2001 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2001, č.j. -56 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2000, č.j. -40, ve věci vyklizení ubytovací jednotky č. 608 v domě hotelového bydlení v P.

Stěžovatelka tvrdí, že napadenými rozsudky byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v , , a 3 a d ("Listina"). V odůvodnění své stížnosti mj. uvedla, že k ochraně svých práv využila možnost podat dovolání. Napadený rozsudek dovolacího soudu byl doručen jejímu právnímu zástupci dne 20. 6. 2001, jí však byl doručen až v srpnu 2001, přičemž konáním právního zástupce jí bylo znemožněno podat včas ústavní stížnost. Je toho názoru, že lhůta k podání ústavní stížnosti je subjektivní povahy, a že tedy ústavní stížnost podala včas.

Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je podána po lhůtě stanovené pro její podání.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který k ochraně práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení( zákona). V daném případě byl napadený rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2001, č.j. -56 doručen právnímu zástupci stěžovatelky dne 20. 6. 2001. Tímto dnem započala běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti, jež uplynula v pondělí dne 20. 8. 2001. Stížnost však byla podána k poštovní přepravě 18. 10. 2001, tudíž evidentně po uplynutí stanovené lhůty. Šedesátidenní lhůta obsažená v ust. zákona je nepřekročitelná, její marné uplynutí neumožňuje jakkoliv zhojit, a tímto zákonem je Ústavní soud vázán ( a 2 y). Výše uvedené závěry vyplývají ze skutečnosti, že pro dovolací řízení je povinné právní zastoupení. Za této situace se dle ust. doručuje pouze právnímu zástupci; jinak řečeno, doručením tomuto zástupci počíná běžet lhůta pro podání ústavní stížnosti. Pro chápání lhůty jako "subjektivní" (tedy patrně míněno jako plynoucí od okamžiku, kdy se fyzická osoba o rozhodnutí dozví) jak uvádí stěžovatelka, není v zákoně jakékoliv opory. V tomto směru je proto nepodstatné tvrzení stěžovatelky, že rozsudek dovolacího soudu obdržela (patrně od svého právního zástupce) teprve v srpnu 2001.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona odmítl jako návrh podaný opožděně.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2002

JUDr. Pavel Varvařovský

soudce zpravodaj