Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3561/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. k. Ú., s. p., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému Z. S., zastoupenému advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného A. D., zastoupeného advokátem, o určení práva hospodaření k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 2008, č. j. -264, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi vedlejším účastníkem na straně žalovaného a žalobcem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Chomutově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. října 2007, č. j. -185, určil, že žalobce má právo hospodaření k pozemkům parcelních čísel 3775/25, 3775/30, 3775/38, 3776/2 a 4293/5, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Ú. k., katastrální pracoviště Ch., na LV č. 1879 pro obec a kat. území J. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 23. října 2008, č. j. -264, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v řešení těchto právních otázek:

1) „zda rozhodnutí státního notářství, které bylo učiněno jako akt státní moci a nabylo právní moci dle  právního stavu platného ke dni 9. 1. 1991 a které je pravomocné a nebylo napadené řádným ani mimořádným opravným prostředkem, je či není pouze deklaratorní povahy a zda může či nemůže toto rozhodnutí založit vlastnické právo k věci tomu, komu vlastnictví této věci bylo předmětným rozhodnutím potvrzeno“,

2) „zda v případě, kdy určitá osoba při uzavírání kupní smlouvy jako kupující jedná v dobré víře a v důvěře v zápis v katastru nemovitostí, kde v části A (vlastník, jiný oprávněný) příslušného listu vlastnictví je uveden převodce a v části E (nabývací tituly a jiné podklady zápisu) příslušného listu vlastnictví je uvedeno rozhodnutí státního notářství o potvrzení dědictví (či jiné rozhodnutí orgánu, který v daném případě vykonává státní moc), se stává kupující po vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí vlastníkem i za předpokladu, že příslušné rozhodnutí státního notářství (jiného orgánu, který v daném případě vykonává státní moc) by bylo v budoucnu shledáno nesprávným, deklaratorním, či jinak neúčinným“,

3) „zda mohlo za platnosti a účinnosti … dojít k platnosti a účinnému převodu nemovitostí, pokud schvalovací doložka ke smlouvě, která obsahovala projev vůle stran k převodu nemovitostí, byla ze strany příslušného úřadu učiněna až po uplynutí několika let od uzavření takové smlouvy“,

4) „zda za platnosti a účinnosti , , mohl stát nabýt vlastnického práva k nemovitosti v důsledku jejího opuštění ze strany vlastníka, respektive zda vlastnické právo vlastníka nemovitosti mohlo zaniknout opuštěním této nemovitosti ze strany předmětného vlastníka“,

5) „zda právo hospodaření k pozemkům, byť je odvozeno od vlastnického práva státu podléhá promlčení či zda se nepromlčuje a zda soud je povinen k vznesené námitce promlčení práva hospodaření, pokud je v řízení vznesena náležitě a důvodně, při rozhodování přihlédnout“.

Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolací soudu zrušil.

Žalobce navrhl zamítnutí dovolání.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou , (dále „“), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. října 2008.

Podle v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Dovolací soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je přípustné za splnění předpokladů stanovených v ustanovení a c), odst. 3 Protože předpoklad stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení , podle kterého dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolací soud je při řešení přípustnosti tzv. nenárokového dovolání [ ] vázán tím, jak dovolatel vymezil právní otázky, jejichž řešení má rozhodnutí odvolacího soudu povyšovat na rozhodnutí zásadního právního významu.

V dané věci dovolatel vymezil 5 takových otázek, k nimž dovolací soud podle jejich pořadí uvádí:

ad 1) Není pochyb o tom, že rozhodnutí státního notářství, jímž vedlejší účastník na straně žalovaného zdědil předmětné pozemky pouze deklarovalo nabytí vlastnického práva dědice, neboť mu nemůže konstituovat práva, která nabývá ze zákona podle § 460 obč. zák. Takové rozhodnutí proto jen osvědčuje (potvrzuje) nabytí vlastnictví věci, jež byla zařazena do aktiv dědictví, dědicem, čímž mu umožňuje, aby s věcí dále nakládal jako s vlastní. Jde o věc z hlediska soudní praxe samozřejmou, jednak vyplývající z jasného zákona (§ 460 obč. zák.), jednak nevzbuzující žádné pochybnosti. Zde lze odkázat také např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. , (viz C 2772 Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck) a rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 10. 1982, sp. zn. , (viz Nejvyšší soud ČSSR, Nejvyšší soud ČSR a Nejvyšší soud SSR o občanském soudním řízení a o řízení před státním notářstvím, Sborník IV, Praha, 1986, str. 751).

ad 2) Tato právní otázka je již vyřešena judikaturou NS, např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 1999, sp. zn. , publikovaným v Soudních rozhledech č. 5, ročník 2000, str. 142, podle kterého „rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým byl zapsán vklad vlastnického práva k nemovitosti, není rozhodnutím správního orgánu o vlastnickém právu, kterým by byl soud vázán v tom smyslu, že by nemohl jako předběžnou řešit otázku vlastnictví nemovitosti, resp. odchýlit se při posouzení otázky, kdo je vlastníkem, od stavu zapsaného v katastru“, nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. , (viz C 5048 Souboru civilních rozhodnutí, C. H. Beck), v němž Nejvyšší soud zaujal právní názor, že „zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí nezakládá právní stav vlastnictví ani jeho nevyvratitelnou domněnku“.

ad 3) Není pochyb, že přivolení okresního národního výboru potřebné podle § 1 zákona č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a o pronájmech zemědělské a lesní půdy, nemělo vliv na platnost smlouvy o převodu nemovitostí a dotýkalo se jen účinnosti takové smlouvy. Nevyžadovalo se také předem, ale až po (platném) uzavření smlouvy. Nedošlo-li do 1. 4. 1964, kdy nabyl účinnosti č. k takovému přivolení, neměla ani tato skutečnost vliv na platnost či účinnost převodní smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí, C. H. Beck, pod C 1400). Pokud tedy bylo s předmětnými nemovitostmi nakládáno před přivolením příslušného okresního národního výboru, nemůže to být považováno za nakládání neplatné, když přivolení, byť později, nebylo odepřeno, ale naopak zpětně dáno.

ad 4) Na tuto právní otázku odpovídá v celku jasný text zákona – viz , , citovaný v dovoláním napadeném rozsudku, přičemž důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí: „Stát se podle stane vlastníkem věci , jakmile věc přestala náležet někomu jinému (např. proto, že ji opustil)“.

ad 5) Je rovněž právní otázkou, jejíž řešení nevyvolává žádné problémy, neboť její řešení je samozřejmé. Lze jen konstatovat, že právo hospodaření s majetkem státu je neoddělitelné od vlastnického práva (státu), které se nepromlčuje (§ 100 odst. 2 obč. zák.). Pak ovšem se logicky nemůže promlčovat ani právo hospodaření s majetkem státu, pokud trvá. Toto právo nemůže trvat, resp. být vykonáváno, netrvá-li vlastnické právo státu.

S ohledem na uvedené dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s hmotným právem i stávající judikaturou dovolacího soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání podle v tak v daném případě nebyly naplněny. Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.

Dovolací soud na závěr jen poznamenává, že je zjevné, že se dovolatel námitkami ve vztahu k aktivní legitimaci žalobce snaží oddálit důsledky skutečnosti, že právní předchůdci vedlejšího účastníka pozbyli vlastnictví předmětných nemovitostí jejich převodem na manžele H. a vedlejší účastník k nim tak nemohl nabýt vlastnictví.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (, , a ). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů částku 5 000,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 300,- Kč podle (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů a činí celkem včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 19 % ( ) 6.307,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z , a

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi vedlejším účastníkem na straně žalovaného a žalobcem vychází z toho, že žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného právo, nevznikly (, , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. listopadu 2009

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu