Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 670/10

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Z. S., zastoupeného JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem Chomutov 1, Školní 1122, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2008, čj. - 264, a rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 30. 10. 2007, čj. - 185, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou dne 8. 3. 2010, stěžovatel navrhl zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho základních práv, zakotvených v a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Tvrdí, že nemovitosti, které byly předmětem sporu o určení vlastnického práva, nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené s A. D., jako dědicem. Ten je nabyl na základě pravomocných rozhodnutí o dědictví vydaných Státním notářstvím v Chomutově pod čj. - 6 a D 44/91 - 18. Stěžovatel tak jednal v dobré víře ve zmíněná rozhodnutí, které obecné soudy označily pouze za deklaratorní. Porušily tak princip právní jistoty a neposkytly ochranu jeho vlastnictví. Napadená rozhodnutí jsou rovněž v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 3. 12. 2007,

sp. zn.

.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 30. 10. 2007, čj. - 185, vyhověl žalobci v celém rozsahu a určil, že má právo hospodaření k označeným parcelám. K odvolaní stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 10. 2008, čj. - 264, rozsudek okresního soudu potvrdil. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 11. 2009, čj. - 294, jako nepřípustné odmítl.

III.

Ústavní soud připomíná, že podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále " "), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od jeho doručení.

Posledně jmenovaným případem je i rozhodnutí o dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam podle .

Ani v případě odmítnutí dovolání přípustného toliko podle však nejde o důvod "závisející na uvážení" vždy. Není tomu tak v případě, jestliže k odmítnutí došlo proto, že dovolání bylo podáno opožděně ( ) nebo pro neodstraněnou vadu dovolání, spočívající v tom, že neobsahovalo žádné dovolací důvody (srov. , s přiměřeným užitím ). Dovolací soud zde prostor pro "uvážení" zjevně nemá.

Stejná situace nastává v případě, že dovolatel uplatnil tzv. nezpůsobilé dovolací důvody, jak tomu je v daném případě. Přípustnost stěžovatelova dovolání přicházela do úvahy pouze podle , ten v dovolání předestřel námitky, které nebyly způsobilé naplnit přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení.

Dovolací soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné. Své rozhodnutí, s poukazem na jednotlivé v dovolání stěžovatelem vymezené body, odpovídajícím způsobem odůvodnil. Nutno dodat, že stěžovatel rozhodnutí dovolacího soudu, respektive jeho závěr o nepřípustnosti dovolání podle , tj. závěr o tom, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, ani nenapadl. Pokud by tak učinil, byla by v této části jeho ústavní stížnost ze shora uvedených důvodů odmítnuta jako zjevně neopodstatněná podle .

Jak vyplývá z ústavní stížnosti, odvíjí stěžovatel lhůtu k jejímu podání od doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, pokud by tímto rozhodnutím bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Tato podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy dovolací soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Pokud bylo podáno nepřípustné dovolání, nemohlo být jeho důsledkem prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr by nutně vedl k narušení právní jistoty mezi účastníky řízení u obecných soudů, vyplývající z rozhodnutí, která jsou již pravomocná.

Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení § 72 odst. 3 cit. zákona šedesátidenní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti, dne 5. března 2010, nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto je ústavní stížnost opožděná.

Ústavní stížnost proto byla, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta, a to jako podaná po zákonem stanovené lhůtě pro její podání, podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2010

František Duchoň, v. r.

soudce Ústavního soudu