Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 312/2004

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny ve věci dědictví po Ing. T. T., zemřelém dne 3. prosince 2001, za účasti F. T., o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost podané R. V., zastoupené advokátkou, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. srpna 2002 č.j. -68, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. a , o dovolání R. V. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. června 2003 č.j. -16, takto:

I. Dovolání R. V. se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 9.8.2002 č.j. -68 rozhodl ve věci dědictví po Ing. T. T., zemřelém dne 3.12.2001, tak, že určil obvyklou cenu majetku zůstavitele ve výši 751.628,05,- Kč, dluhy zůstavitele ve výši 41.307,- Kč, čistou hodnotu dědictví ve výši 710.321,05 Kč a potvrdil, že dědictví nabyl jako jediný dědic ze zákona syn zůstavitele F. T.

Proti tomuto usnesení podala R. V. žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Obě žaloby zdůvodnila tím, že žila se zůstavitelem ve společné domácnosti a že podáním ze dne 27.12.2001 \"přihlásila své majetkové nároky v rámci dědického řízení\". K projednání dědictví však nebyla přizvána a došlo k tomu, že do dědictví byly mimo jiné zahrnuty vkladní knížky, které měla společné se zůstavitelem, a že jí nebyly vydány její věci, které zůstaly v bytě u zůstavitele. R. V. dovozuje, že \"o důvodu obnovy řízení se dozvěděla dne 15.1.2003\", žalobu pro zmatečnost podává podle ustanovení a c) a navrhuje, aby jednak byla povolena obnova řízení, jednak bylo napadené usnesení zrušeno.

Obvodní soud pro Prahu 4, který usnesením ze dne 7.3.2003 č.j. -4 podle ustanovení 235b odst.1 spojil obě žaloby ke společnému řízení, usnesením ze dne 3.4.2003 č.j. -9 obě žaloby zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení. R. V. nesvědčí dědické právo po zůstaviteli, nebyla účastníkem dědického řízení a není tedy osobou oprávněnou k podání žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost.

K odvolání R. V. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.6.2003 č.j. -16 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost může podat pouze účastník dědického řízení po zůstaviteli. Protože účastníkem tohoto řízení byl pouze zůstavitelův syn F. T. a protože R. V. jako \"osoba spolužijící\" se zůstavitelem nemohla být dědičkou a tedy ani účastníkem dědického řízení, byla žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost podána osobou, která k ní není legitimována. Obě žaloby proto musely být zamítnuty.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala R. V. dovolání. Uvedla, že \"nenapadá rozhodnutí o tom, kdo je dědicem\", ale že usiluje o odstranění \"procesního pochybení soudu rozhodujícího ve věci dědického řízení po Ing. T. T.\". Soud projednávající dědictví totiž porušil ustanovení a , což mělo za následek, že do dědictví byly zahrnuty vkladní knížky, které měla společné se zůstavitelem, a její výlučný majetek. V \"novém\" dědickém řízení by mělo dojít k novému soupisu majetku patřícího zůstaviteli tak, aby \"z něho byly vyňaty jejich věci a polovina částek na vkladních knížkách\". R. V. navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jsou obsaženy v ustanovení , a v

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě na obnovu řízení jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení po právní stránce zásadní význam [ , a ].

Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení , a v a 3

Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [ , a ], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [ , a ], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení , a a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [ , a ].

R. V. dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení , a (v případě žaloby na obnovu řízení) a podle ustanovení , a (v případě žaloby pro zmatečnost) dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání R. V. proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení , a (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo v ustanovení , a (v případě žaloby pro zmatečnost).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , a (v případě žaloby na obnovu řízení) nebo ve smyslu ustanovení , a (v případě žaloby pro zmatečnost) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238 odst.1 písm.a), a , 238a odst.1 písm.b), a ].

Přípustnost dovolání podle ustanovení , a o.s.ř nebo podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), a není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238 odst.1 písm.a), a (v případě žaloby na obnovu řízení) a v ustanovení 238a odst.1 písm.b), a (v případě žaloby pro zmatečnost), dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci odvolací soud řešil právní otázku, zda je ve věci projednání dědictví k žalobě na obnovu řízení a k žalobě pro zmatečnost legitimována osoba, která nebyla účastníkem dědického řízení.

Výklad této právní otázky se v judikatuře soudů již ustálil. Byl přijat názor, že žalobu na obnovu řízení může podat jen ten, kdo byl účastníkem řízení o dědictví, o jehož obnovu jde, přičemž není rozhodné, zda žalobce účastníkem tohoto řízení mohl být nebo měl být, popřípadě z jakého důvodu se řízení o dědictví nezúčastnil (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30.3.1984 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 19 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1986), a uvedený názor platí obdobně i ve vztahu k žalobě pro zmatečnost. Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení - tedy uvedenou právní otázku posoudil v souladu s ustálenou judikaturou soudů, a proto nemůže mít napadené usnesení odvolacího soudu z hlediska této právní otázky zásadní význam. Dovolání R. V. proti tomuto usnesení proto není přípustné ani podle ustanovení , a o.s.ř (v případě žaloby na obnovu řízení) a podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), a (v případě žaloby pro zmatečnost).

K námitkám R. V., obsaženým v dovolání, lze dodat, že zařazení určité věci do aktiv dědictví není nezvratným důkazem vlastnictví toho, kdo věc nabyl na základě usnesení o dědictví, neboť usnesení o dědictví řeší vztahy pouze mezi účastníky řízení o dědictví (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.1990 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 14 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1992). Má-li tedy R. V. za to, že do dědictví po Ing. T. T. byly (nesprávně) zařazeny věci v jejím vlastnictví nebo ve spoluvlastnictví se zůstavitelem, může se domáhat ochrany svých práv nikoliv v rámci dědického řízení či prostřednictvím žaloby na obnovu řízení nebo žaloby pro zmatečnost podané proti usnesení o dědictví, ale žalobou podle Části třetí (srov. ).

Protože dovolání R. V. směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky její dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť R. V. nemá s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů právo a účastníku F. T. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. května 2004

JUDr. Ljubomír Drápal,v.r.

předseda senátu