Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1081/2017

21 Cdo 1081/2017

U S N E S E N Í

J. V.

M. V.

, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání J. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2016, č. j. -29, takto:

I. Dovolání J. V.

se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Nejvyšší soud České republiky dovolání J. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2016, č. j. -29, podle ustanovení věty první odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ; k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 116, ročník 2014; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. ), a v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.

Nadto napadá-li dovolatel závěr odvolacího soudu o nedostatku jeho aktivní věcné legitimace k podání žaloby na obnovu dědického řízení po V. V., zemřelém dne 30. 11. 1993, ve smyslu ustanovení , [ve znění právních předpisů účinném do 31. 12. 2000, neboť pro postup soudu v řízení o dědictví a i v řízení o návrhu na obnovu řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I bod 16. )], a to z důvodu, že dovolatel nebyl účastníkem řízení o dědictví po zůstaviteli, je z odůvodnění napadeného usnesení zřejmé, že odvolací soud vycházel při posouzení této otázky z ustálené judikatury soudů (srov. právní názor, podle něhož žalobu na obnovu řízení nemůže podat ten, kdo nebyl účastníkem původního řízení, přičemž není rozhodné, zda účastníkem tohoto řízení mohl být nebo měl být, popřípadě z jakého důvodu se řízení nezúčastnil, vyjádřený např. v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 3. 1984, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19, ročník 1986; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 43, ročník 2004; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. , publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 15, ročník 2012 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. ), a proto není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že uvedené samozřejmě neznamená, že by se dovolatel svých (případných) práv k dědictví nemohl domáhat žalobou na ochranu oprávněného dědice, není-li však jeho právo oprávněného dědice promlčeno [ a , , ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 1994 (dále jen „obč. zák.“; srov. , )], jelikož prostředkem ochrany dědice, se kterým v původním řízení o dědictví nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, není obnova původního dědického řízení, ale postup podle ustanovení obč. zák. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 1. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2017

JUDr. Roman Fiala

předseda senátu