Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2486/2009

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 28. 11. 2006, č. j. - 136, jímž Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 26. 2. 2003, č. j. ). Odvolací soud vzal ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 vedeného pod sp. zn. za prokázané, že výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného nařízený (usnesením tohoto soudu ze dne 28. 3. 2001 k návrhu oprávněné Č. s. a.s., na jejíž místo v průběhu řízení vstoupila K. b. P. s.p.ú.) pro tutéž pohledávku a podle týchž exekučních titulů, na jejichž základě probíhá dané exekuční řízení, byl usnesením téhož soudu ze dne 14. 10. 2005, které nabylo právní moci dne 11. 11. 2005, zastaven, neboť nebyly nalezeny postižitelné movité věci povinného. Dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle není dán, neboť projednání dané věci nebrání překážka věci zahájené ( ) ani překážka věci pravomocně rozhodnuté ( ), jak povinný tvrdil. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a dovodil, že samotnému nařízení exekuce podle exekučního řádu probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí podle překážku věci zahájené nevytváří, neboť určující je teprve obsah exekučního příkazu; překážka litispendence nastává, jestliže dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, byl mezi týmiž účastníky k vydobytí stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem vydán exekuční příkaz znějící na stejný způsob a postihující týž předmět výkonu, jaký byl označen v dřívějším návrhu. K namítané překážce věci pravomocně rozhodnuté pak konstatoval, že pokud tato překážka nastala, odpadla pravomocným zastavením řízení o výkon rozhodnutí, a k odvolací námitce povinného dále uvedl, že nařídil-li soud prvního stupně exekuci, postupoval v souladu s exekučního řádu, neboť pohledávka oprávněného nebyla v předchozím řízení o výkon rozhodnutí uspokojena.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ve spojení s (správně ), a podává je z důvodu uvedeného v Za zásadní po právní stránce považuje 1) otázku, „zda je možné, aby probíhala dvě exekuční řízení současně, každé u jiného soudu, jedno podle a jedno podle zákona , exekuční řád, přičemž jde o stejné účastníky, stejnou pohledávku a postihující týž předmět výkonu“, a 2) otázku „zda je přípustné vydání exekučního příkazu na prodej té samé nemovitosti, když již předtím byl na návrh jiného věřitele vydán exekuční příkaz na prodej té samé nemovitosti jiným exekučním úřadem“. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, pokud dovodil, že „překážka věci pravomocně zahájené ani rozsouzené není“. Má za to, že „nebylo namístě podat návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu v době, když nebylo pravomocně skončeno řízení o výkon rozhodnutí podle “, a že aplikace exekučního řádu nebyla v době podání návrhu na nařízení exekuce správná. Dále dovolatel namítá, že v dané věci soudní exekutor JUDr. J. P. vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí, ačkoliv výkon rozhodnutí prodejem movitých věci byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 10. 2005 pravomocně zastaven, že poté nařídil i dražbu movitých věcí, a že jmenovaný soudní exekutor vydal i několik exekučních příkazů na prodej jeho nemovitostí, a to za situace, kdy na ty samé nemovitosti již vydal exekuční příkazy soudní exekutor Mgr. M. R. Vydání exekučních příkazů prvně jmenovaným soudním exekutorem je proto s ohledem na nepřípustné a řízení je nutno zastavit. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud dospěl po přezkoumání věci podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první ) k závěru, že dovolání proti napadenému potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu není podle , odst. 2 ve spojení s přípustné.

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu sice označil, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

První otázku, jejíž řešení dovolatel zpochybnil, odvolací soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Ta - jak správně uvedl již odvolací soud -dovodila, že samotnému nařízení exekuce podle exekučního řádu probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí podle překážku věci zahájené nevytváří, neboť určující je teprve obsah exekučního příkazu; překážka litispendence tedy nastává, jestliže dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, byl mezi týmiž účastníky k vydobytí stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem vydán exekuční příkaz znějící na stejný způsob a postihující týž předmět výkonu, jaký byl označen v dřívějším návrhu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , usnesení ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. ). S ohledem na uvedené jsou pak z hlediska posouzení překážky litispendence zcela nepřípadné námitky dovolatele, že nebylo namístě podat návrh na nařízení exekuce a aplikovat exekučního řádu a že exekuční příkaz byl vydán poté, co bylo předchozí řízení o výkon rozhodnutí zastaveno. Posledně uvedená námitka přitom neobstojí ani z hlediska posouzení překážky věci pravomocně rozhodnuté, neboť tato překážka neexistuje, byl-li předchozí výkon rozhodnutí zastaven nebo jiným způsobem skončen; netrvají-li již účinky nařízení výkonu rozhodnutí, může být novým návrhem vymáháno splnění stejné povinnosti, k jejímuž vynucení byl dříve pravomocně nařízen výkon rozhodnutí, a to stejným způsobem, popřípadě prodejem stejné nemovitosti nebo téhož podniku (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z a kol. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, s. 1413, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání ve smyslu , odst. 2 ve spojení s není způsobilá založit ani druhá dovolatelem formulovaná otázka, neboť napadené rozhodnutí na jejím řešení nespočívá. Poukazuje-li přitom na skutečnost, že soudní exekutor JUDr. J. P. vydal exekuční příkazy na prodej jeho nemovitostí poté, co již předtím vydal exekuční příkazy na prodej těchto nemovitostí soudní exekutor Mgr. M. R. (z čehož dovozuje, že vydání exekučních příkazů prvně jmenovaným soudním exekutorem je s ohledem na nepřípustné a že řízení je nutno zastavit), jedná se v dovolacím řízení o nepřípustné novoty ( ), neboť jde o skutečnosti a námitky, které povinný uplatnil až v dovolání.

Z uvedeného vyplývá, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. listopadu 2009

JUDr. Olga  Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu