Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1481/2003

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud zrušil usnesení z 13. 6. 2002, č. j. -4, kterým okresní soud k návrhu z 31. 5. 2002 nařídil exekuci podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „exekuční řád“), jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora, a řízení podle ve spojení s ustanovením ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “) zastavil. Překážku věci zahájené ( ve spojení s ustanovením ) odvolací soud spatřoval ve skutečnosti, že k návrhu téhož oprávněného z 2. 4. 2002 okresní soud nařídil usnesením z 18. 4. 2002, č. j. -3, výkon rozhodnutí srážkami z důchodu pro tutéž pohledávku podle stejného titulu proti téže povinné, a že tento výkon stále probíhá.

V dovolání oprávněný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřuje v závěru odvolacího soudu o překážce tzv. litispendence; tato překážka totiž podle dovolatele dána není, jelikož výkon rozhodnutí byl nařízen srážkami z důchodu povinné, zatímco v řízení o exekuci vydal soudní exekutor (právě na základě usnesení okresního soudu o nařízení exekuce z 13. 6. 2002, zrušeného posléze napadeným usnesením krajského soudu) dne 12. 9. 2002 exekuční příkaz, jímž stanovil též způsob provedení exekuce, a to prodejem movitých věcí povinné. Podle dovolatele tedy není dána totožnost předmětu řízení, a tedy ani totožnost řízení samotných, tj. vykonávacího a exekučního. V závěru dovolání pak oprávněný dovozuje, že umožňuje-li , aby k vydobytí téže peněžité pohledávky byl výkon rozhodnutí veden několika způsoby zároveň, není důvodu, aby za stejné situace bylo vyloučeno vedle výkonu rozhodnutí vést i exekuci podle exekučního řádu, měla-li by být provedena způsobem jiným než soudní výkon.

Dovolání, přípustné podle ustanovení , je důvodné.

Jelikož vady podle ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení ( ), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti ( věta druhá ), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení ( věta první ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že danému exekučnímu řízení podle brání ve smyslu ustanovení již dříve zahájené a dosud probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Již starší soudní praxe (srov. zprávu Nejvyššího soudu ČSR, Cpj 159/79, o zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí z 18. 2. 1981, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981, pod poř. č. 21, str. 153/491) dovodila, že o překážku věci zahájené jde ve vykonávacím řízení tehdy, jestliže mezi týmiž účastníky pro stejnou pohledávku přisouzenou jedním rozhodnutím byl podán opětovně návrh na stejný způsob výkonu.

Týž závěr pak zaujala i judikatura současná, pokud jde o otázku překážky litispendence ve vztahu mezi řízením o soudní výkon rozhodnutí a řízením exekučním podle exekučního řádu. Ve svém usnesení z 25. 9. 2003, sp. zn. , Nejvyšší soud dovodil, že jde-li o vymožení peněžitého plnění, nastává překážka litispendence, jestliže dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, byl mezi týmiž účastníky k vydobytí stejné pohledávky (či její části) přiznané týmž exekučním titulem vydán exekuční příkaz znějící na stejný způsob a postihující týž předmět výkonu, jaký byl označen v dřívějším návrhu. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí též připomenul, že účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle nemá samotné nařízení exekuce podle exekučního řádu, nýbrž – právě proto, že v tomto usnesení soud způsob provedení exekuce nestanoví – teprve vydání exekučního příkazu ( , věta první exekučního řádu). Z uvedeného pak pro případ opačného pořadí obou řízení (o nějž jde v souzené věci, kdy byl nejdříve nařízen soudní výkon rozhodnutí a teprve pak podán návrh na nařízení exekuce podle exekučního řádu) nutno dovodit, že samotnému nařízení exekuce podle exekučního řádu probíhající řízení o soudní výkon rozhodnutí podle překážku věci zahájené nevytváří, jelikož pro posouzení věci z hlediska ustanovení je určující teprve obsah exekučního příkazu (viz výše uvedený odkaz na ustanovení , větu první exekučního řádu); teprve jím totiž soudní exekutor určí, jakým způsobem bude exekuce provedena, takže teprve tehdy bude možno posoudit případnou totožnost způsobu postižení (soudním výkonem a exekucí) majetku povinného a totožnost předmětu, jehož se soudní výkon, resp. exekuce, bude týkat.

Z uvedeného plyne, že posouzení věci, dovodil-li odvolací soud, že překážka věci zahájené brání již samotnému nařízení exekuce (§ 44 odst. 2 exekučního řádu), je nesprávné.

Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je podle , věty za středníkem zrušil a věc podle , věty první odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný ( , věta první, )

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. září 2004

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu