Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3904/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 1. 2006, č.j.

-46, uložil žalované vyklidit byt o velikosti 2+1 s příslušenstvím,

v přízemí domu čp. 479 v objektu III. v ulici U H. v P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“) do 15 dnů od poskytnutí náhradního ubytování; současně rozhodl

o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 5. 2006, č.j. -70, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Na základě dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky (soud dovolací) rozsudkem ze dne 28. 8. 2007, č.j. -85, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Rozsudkem ze dne 20. 11. 2007, č.j. -100, odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud poté, co doplnil dokazování výslechem žalované, vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že rozhodnutím M. n. v. v P. a S. p. p. v P. (tehdejšího zaměstnavatele žalobce) ze dne 15. 2. 1989 byl předmětný byt (rekolaudovaný v roce 2005 na byt 2+1) přidělen žalobci jako byt podnikový, že žalovaná v bytě bydlela se žalobcem od roku 1989 (s přetržkou několika měsíců) jako družka do roku 2004, kdy byl jejich družský vztah ukončen, že žalobce ji poté vyzval k vyklizení bytu, což však neučinila, že účastníci spolu neměli děti, že žalovaná nemá žádnou vyživovací povinnost, že její zdravotní stav je dobrý,  že od roku 1998 byla hlášena na úřadu práce a nyní pracuje jako prodavačka. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce (nájemce bytu) se právem domáhá vyklizení žalované z bytu, neboť ho užívá po zániku jejich družského vztahu bez právního důvodu. Uzavřel, že s přihlédnutím ke zjištěným okolnostem na straně obou účastníků není v rozporu s dobrými mravy ( ve znění po novele provedené – dále jen „obč.zák.“) vázat vyklizovací povinnost žalované toliko na zajištění náhradního ubytování.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, které následně doplnila prostřednictvím ustanovené advokátky. Přípustnost  dovolání opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a b) Vyjadřuje přesvědčení, že odepření práva na zajištění náhradního bytu a přiznání toliko „bytové náhrady“ je v rozporu s dobrými mravy podle obč.zák., a představuje pro ni nepřiměřenou tvrdost. Poukazuje na to, že žila se žalobcem po dobu 18 let, spolu s ním byt zařizovala, udržovala a obstarávala společnou domácnost. Vadu řízení spatřuje v tom, že soudy obou stupňů neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, a nezabývaly se „hloubkou společného soužití účastníků po citové i materiální stránce“, ani důvody jeho ukončení.  Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení; současně učinila návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. listopadu 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky při podání dovolání ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolání není přípustné podle (směřuje proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé), ani podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci).

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( o.s.ř) nebo nesprávnost skutkových zjištění ( ).

V projednávané věci dovolatelka výslovně neoznačuje právní otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Se zřetelem k obsahu dovolání

a k odůvodnění napadeného rozsudku je patrno, že odvolacímu soudu vytýká chybnou aplikaci ustanovení § 3 odst. 1 obč.zák.

Zpochybnila-li však dovolatelka – poukazem na okolnosti uvedené v dovolání – správnost závěru, který odvolací soud přijal při posouzení věci podle § 3 odst. 1 obč.zák., lze konstatovat, že Nejvyšší soud České republiky opakovaně (srov. např. usnesení ze dne 15. 3. 2001, sp.zn. , uveřejněné pod C 308 ve svazku 3 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dále usnesení ze dne 18. 11. 2004, sp.zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp.zn. , ze dne 9. 2. 2005, sp.zn. , a ze dne 23. 2. 2005, sp.zn. ) zaujal právní názor, který sdílí i v projednávané věci, že otázku, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností významných pro posouzení konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu s obecným dosahem pro soudní praxi.

Pokud pak dovolatelka namítá existenci vady řízení spočívající v tom, že soudy neprovedly dokazování v dostatečném rozsahu, je třeba uvést, že k tzv. jiným vadám řízení ( ), jakož i k vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; sama o sobě však takováto vada, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání podle zásadně nezakládá. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp.zn. , ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2006, sp.zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp.zn. ). Pro úplnost lze uvést, že tato námitka ostatně  obsahově směřuje proti nesprávnosti, resp. neúplnosti skutkových zjištění ( ).

Se zřetelem k uvedenému je třeba uzavřít, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání  podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení větu první, , a s přihlédnutím k tomu, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu