Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3775/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Petra Šuka a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně M. P., spol. s r. o., zastoupené Mgr. P. H., advokátem, proti žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. P. F., advokátkou, o zaplacení částky 693.643,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2008, č. j. -91, ve znění opravného usnesení ze dne 28. května 2008, č. j. -107, takto:

I. Dovolání žalovaného se v části, v níž směřuje proti výroku I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. února 2008, č. j. -91, odmítá.

II. Ve zbytku se dovolání zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou ze dne 12. ledna 2005 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 693.643,60 Kč s příslušenstvím, a to z titulu náhrady škody způsobené jí žalovaným jakožto jejím jednatelem porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře.

Rozsudkem ze dne 4. května 2006, č. j. -44, ve znění opravného usnesení ze dne 18. srpna 2006, č. j. -79 a doplňujícího usnesení ze dne 5. června 2007, č. j. -82, uložil Krajský soud v Ostravě žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 29.643,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% ročně od 25. března 2004 do zaplacení (výrok I.), žalobu ohledně částky 664.000,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 3% ročně  z této částky od 31. ledna 2004 do zaplacení zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně i žalovaného rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. ohledně částky 29.643,60,- Kč potvrdil (výrok I.), ve výroku II. ohledně částky 82.500,-Kč změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 82.500,- Kč (výrok II.) a v dalších napadených částech, tj. ve výroku I. ohledně úroku z prodlení ve výši 2% ročně z částky 29.643,60 Kč od 25. března 2004 do zaplacení, ve výroku II. ohledně úroku z prodlení ve výši 3% ročně z částky 82.500,- Kč od 31. ledna 2004 do zaplacení a ve výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Vzhledem k rozsahu, ve kterém byl rozsudek soudu prvního stupně otevřen k přezkumu odvoláním obou účastníků, odvolací soud nejprve posuzoval, zda zaplacení částky 85.500,- Kč advokátu Mgr. V. B. dne 4. srpna 2003 bylo v zájmu společnosti (žalobkyně), tedy zda žalovaný při vynaložení těchto prostředků jednal s péčí řádného hospodáře.

Odvolací soud po částečně zopakovaném dokazování považoval za prokázané, že žalovaný věděl o záměru těžby pískovce žalobkyní na pozemku v k. ú. S. M. již v roce 2000 a věděl i o záměru druhého společníka odvolat jej z funkce jednatele. Již na valné hromadě dne 5. června 2003 hrozilo odvolání žalovaného z funkce jednatele a opětovně jej mínil většinový společník odvolat na valné hromadě 30. července 2003, což také učinil. Po valné hromadě dne 5. června 2003 se snažil žalovaný dohodnout s druhým společníkem o narovnání, a to s pomocí „svého“ právníka Mgr. V. B. Tyto kroky činil v časové tísni v červenci 2003, kdy již věděl o svém plánovaném odvolání z funkce jednatele.

Částka 85.500,- Kč sestává z odměny advokáta ve výši 52.500,-Kč, vyplacené za sepis smlouvy o převodu lesního pozemku parc. č. 1919 v k. ú. S. M. a z odměny advokáta ve výši 30.000,-Kč za blíže nespecifikované právní porady.

Odvolací soud zdůraznil, že pro posouzení důvodnosti žaloby ve vztahu k částce 52.500,-Kč není významné, zda převodem pozemku byla či nebyla způsobena žalobkyni škoda (jak se domníval soud prvního stupně), nýbrž zda tento převod byl či nebyl v jejím zájmu. Důkazní břemeno i břemeno tvrzení, proč bylo v zájmu společnosti žalobkyně prodat pozemek, který byl „součástí jejího základního kapitálu“ a na kterém měla provádět těžbu pískovce, přitom v souladu s ustanovením , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) nese žalovaný. Ten však ani přes opakované poučení žádné důvody, pro které bylo v zájmu společnosti prodat tento pozemek, neuvedl (a logicky ani k neexistujícím tvrzením neoznačil důkazy). Jelikož žalovaný nevyvrátil tvrzení žalobkyně o „nedůvodnosti“ převodu pozemku a nákladů na tento převod vynaložených, shledal odvolací soud žalobu v této části důvodnou.

Shodně pak odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož žalovaný neprokázal, že částka ve výši 30.000,-Kč vyplacená Mgr. V. B. za právní porady byla vynaložena za porady poskytnuté v jejím zájmu, a tedy že při jejím vynaložení jednal s péčí řádného hospodáře. Co konkrétně bylo předmětem právních porad, nebylo v řízení prokázáno. Výpovědi žalovaného a jeho syna u Policie České republiky přitom nasvědčují závěru, že Mgr. V. B. poskytl žalovanému konzultace k řešení jeho sporu s druhým společníkem a jednatelem společnosti RSDr. A. K. Tomu odpovídá i načasování porad do období července 2003, kdy, jak sám žalovaný uvedl, „byl v časové tísni“, protože věděl o svém plánovaném odvolání z funkce jednatele dne 30. července 2003.

Z těchto důvodů odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 82.500 Kč.

V části, v níž soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 29.643,60 Kč, mu odvolací soud přitakal v jeho závěru, podle něhož ohledně 29.643,60 Kč z částky 30.000,-Kč, vybrané dne 17. července 2003 z účtu společnosti, žalovaný její čerpání v zájmu společnosti neprokázal. V tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Ve vztahu k příslušenství odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, maje žalobu v této části za neprojednatelnou.

Proti výrokům I. a II. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení, tedy uplatňuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , (dále jen „“) a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který důvodnost žaloby ve vztahu k částce 52.500,-Kč za sepis smlouvy ohledně převodu pozemku posuzoval podle toho, zda převod pozemku byl či nebyl v zájmu žalobkyně. Rovněž tak částku ve výši 30.000,-Kč za právní služby odvolací soud nesprávně posuzoval z hlediska toho, zda byla či nebyla vynaložena v jejím zájmu.

Dovolatel namítá, že je třeba, aby soud celou věc posuzoval v kontextu s jeho trestním stíháním, kdy mu bylo kladeno za vinu, že nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když jako jednatel společnosti prodal předmětný pozemek. Pravomocným rozsudkem trestního soudu byl však obžaloby zproštěn.

Má za to, že prokázal, že částka ve výši 82.500,-Kč za právní služby byla vynaložena v zájmu žalobkyně. Dovolatel potřeboval právní služby, šlo o sepis dohody o narovnání a jeho další fungování ve společnosti (žalobkyni). Společnost nechtěl opustit, i když byl nakonec odvolán a „v podstatě ze společnosti vyhozen“. Ostatně z „výslechů u Policie ČR“, citovaných odvolacím soudem, vyplývá naléhavost řešení situace ve společnosti (žalobkyni) a tedy i v jejím zájmu.

Rovněž částka 29.643,60,-Kč byla vynaložena v souvislosti s fungováním společnosti, je v přímé souvislosti jednak s částkami, které byly vynaloženy za právní služby (cestovné), dále mzdy, jejichž oprávněnost byla doložena smlouvami a odměna za zprostředkování dřeva ve výši 3.000,-Kč. Dovolatel namítá, že oprávněnost výplaty částky 3.000,-Kč byla z jeho strany soudu doložena, a to fakturou, ze které je patrné, že mu již dříve byla taková odměna vyplácena, i když na ni nebyla uzavírána písemná smlouva o zprostředkování, což dovolatel rovněž soudu doložil.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání zdůrazňuje, že Nejvyšší soud v trestní věci žalovaného konstatoval „akademickým“ výrokem, že zprošťujícím rozsudkem byl porušen ve prospěch žalovaného zákon. Majíc dovolání za zčásti nepřípustné a zčásti nedůvodné, navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou právní otázku, jež by napadené rozhodnutí ve výroku I. činila zásadně právně významným.

Polemizuje toliko s hodnocení důkazů odvolacím soudem a se správností skutkových zjištění z nich učiněných, čemuž jsou však vyhrazeny dovolací důvody vymezené v ustanovení , odst. 3 , k jejichž přezkoumání dovolání podle ustanovení připustit nelze (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130 a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto dovolání v rozsahu, v němž směřuje proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, odmítl jako nepřípustné (, ).

V rozsahu, v němž dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ve věci samé, je dovolání přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Podle ustanovení § 194 odst. 5 věty prvé a druhé obch. zák. jsou členové představenstva povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva.

Uvedené ustanovení se použije obdobně i pro jednatele společnosti s ručením omezeným (§ 135 odst. 2 obch. zák.).

Nesení důkazního břemene o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, předpokládá, že jednatel společnosti s ručením omezeným v případě sporu uvede okolnosti, z nichž plyne, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře (tedy že bude tvrdit rozhodné skutečnosti), a k nim označí důkazy, jimiž mají být tyto rozhodné skutečnosti prokázány. Netvrdí-li účastník řízení rozhodné skutečnosti, nemůže z povahy věci ani označit k těmto neexistujícím tvrzením důkazy. Z ustanovení § 194 odst. 5 věty druhé obch. zák., jež na jednatele klade důkazní břemeno, tudíž plyne, že jednatel nese i břemeno tvrzení ohledně skutečností, svědčících ve prospěch závěru, že v konkrétním případě jednal s péčí řádného hospodáře.

Vynaložil-li žalovaný jako jednatel žalobkyně z jejích prostředků částku 52.500,- Kč na odměnu advokáta za sepis smlouvy o převodu pozemku parc. č. 1919 v k. ú. S. M. a namítá-li žalobkyně, že převod předmětného pozemku byl v rozporu s jejími zájmy, neboť na něm hodlala těžit pískovec, je na žalovaném, aby uvedl důvody, pro které byl převod pozemku (a tudíž i náklady na něj vynaložené) v zájmu žalobkyně. Jednání v rozporu se zájmy společnosti totiž nemůže být jednáním s péčí řádného hospodáře, jehož podstatou je právě ochrana zájmů společnosti.

Jestliže žalovaný přes poučení poskytnuté mu soudem žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že převod označeného pozemku byl v souladu se zájmy žalobkyně, neuvedl, neunesl břemeno tvrzení o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře.

Ani ohledně částky 30.000,- Kč, již zaplatil advokátu Mgr. V. B. za blíže nespecifikované právní porady, neuvedl dovolatel žádné skutečnosti, z nichž by plynulo, že při jejím vynaložení postupoval v zájmu společnosti (žalobkyně). Ostatně v dovolání uvádí, že to byl on, kdo „potřeboval právní služby, jednalo se o sepis dohody o narovnání“ a jeho „další fungování ve společnosti“ (žalobkyni), čímž potvrzuje správnost závěru, učiněného odvolacím soudem, podle něhož provedené důkazy nasvědčují tomu, že „Mgr. V. B. poskytl žalovanému konzultace k řešení jeho sporu s druhým společníkem a jednatelem společnosti“, a tedy že se nejednalo o právní služby poskytnuté společnosti.

Konečně ze skutečnosti, že dovolatel byl zproštěn obžaloby v trestním řízení, úsudek, že nenese odpovědnost za výkon funkce statutárního orgánu žalobkyně v obchodněprávní rovině, neplyne.

Závěr odvolacího soudu o důvodnosti žaloby co do částky 82.500,- Kč je tedy správný.

Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž bude řízení v této věci skončeno.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. října 2009

JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu