Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3477/2022

27 Cdo 3477/2022-301

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně VEMEX Energie a. s., se sídlem v Praze 6, Evropská 2591/33e, PSČ 160 00, identifikační číslo osoby 28903765, zastoupené Mgr. Davidem Fyrbachem, LL. M., advokátem, se sídlem v Brně, Česká 154/12, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) Václavu Lerchovi, narozenému 27. 3. 1973, bytem v Praze 5, Průhonek 1251/30, PSČ 155 00, a 2) Karlu Nohejlovi, narozenému 20. 12. 1954, bytem v Praze 10, Rižská 1586/12, PSČ 102 00, oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Dubou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Svornosti 985/8, PSČ 150 00, o zaplacení 31.052.090 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. -260, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně (zastoupená kvalifikovaným akcionářem) se žalobou domáhá, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit jí 31.052.090 Kč jako náhradu škody, kterou měli žalovaní způsobit žalobkyni porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře v souvislosti se změnou všeobecných obchodních podmínek, v důsledku čehož umožnili zákazníkům žalobkyně odstoupit od smluv, na základě kterých od žalobkyně odebírali plyn a elektrickou energii.

[2] Rozsudkem ze dne 17. 3. 2020, č. j. -118, Městský soud v Praze žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[3] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok) a uložil žalobkyni zaplatit soudní poplatek (čtvrtý výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále též jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

[6] Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se standardu péče řádného hospodáře. Konkrétně se měl odvolací soud odchýlit od závěrů formulovaných v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. , či ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. , když „neaplikoval na posuzované jednání žalovaných členů představenstva požadavky na informovanost jejich jednání definované ustálenou rozhodovací praxí“.

[7] Dovolatelka Nejvyššímu soudu dále předkládá otázky hmotného práva, o nichž má za to, že v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyly řešeny, a to – podle obsahu dovolání:

1/ zda a jak aplikovat ust. , o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“),

2/ zda lze změnu všeobecných obchodních podmínek a důsledky s ní spojené považovat za „obchodní riziko podnikatelského rozhodnutí“.

[8] Námitky dovolatelky uvedené v odst. [6] a [7] však dovolání přípustným učinit nemohou. Je tomu tak proto, že předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu jsou porušení povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením povinnosti a vznikem škody, s tím, že tato odpovědnost je dána jen tehdy, jsou-li uvedené předpoklady splněny kumulativně (za všechna rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč.).

[9] Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení dvou právních otázek, kdy odvolací soud jednak dovodil, že žalovaní neporušili povinnost při výkonu funkce, a jednak uzavřel, že „odstoupení od uzavřených smluv … nelze považovat za újmu žalobce v právním slova smyslu“ (srov. odst. [25] a [26] napadeného rozhodnutí). Každá z nich sama o sobě – v případě její správnosti – obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, přičemž dovolatelka právní závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci jednáním žalovaných nevznikla žalobkyni škoda, dovoláním nikterak nenapadá (respektive v této souvislosti dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení by napadené rozhodnutí záviselo a jež by splňovala předpoklady vymezené v ) a dovolacímu přezkumu jej tak neotvírá.

[10] Dovolací soud je totiž vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. ).

[11] Jelikož dovoláním (po právní stránce) nezpochybněný závěr odvolacího soudu o tom že dovolatelce jednáním žalovaných nevznikla škoda, obstojí jako samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemůže mít věcný přezkum dovoláním zpochybněného závěru o tom, že žalovaní jednali s péčí řádného hospodáře, vliv na výsledek řízení a neprojeví se tak v poměrech dovolatelky; i kdyby byl dovolatelkou napadený závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by proto nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. , ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , nebo ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. ).

[12] Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýká – s odkazem na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. , ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. a ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. – že neprovedl jí navržené důkazy svědeckými výpověďmi.

[13] Ani tato argumentace však dovolání přípustným nečiní, neboť jejím prostřednictvím dovolatelka odvolacímu soudu vytýká toliko vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přihlíží jen, je-li dovolání přípustné ( ).

[14] Nejvyšší soud nemohl při této úvaze odhlédnout ani od skutečností, že odvolací soud jednak žalobu nezamítl proto, že dovolatelka neunesla důkazní břemeno (naopak měl za prokázané, že žalovaní při výkonu funkce jednali s péčí řádného hospodáře), a jednak tyto důkazy měly prokazovat porušení povinnosti žalovaných jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře a nesměřovaly k dokazování vzniku škody (srov. odst. [8] – [10] tohoto rozhodnutí).

[15] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. V souvislostí s ní totiž dovolatelka neformuluje žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo. Vadou nepřezkoumatelnosti navíc rozhodnutí ani netrpí (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.).

[16] A konečně přípustnost dovolání nemůže přivodit ani argumentace dovolatelky, podle které odvolací soud pochybil, upřednostnil-li nepřímé důkazy před přímými.

[17] Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v , nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., a tam citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu).

[18] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, a tak oběma žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.

[19] Náklady dovolacího řízení vzniklé každému ze žalovaných sestávají z odměny jejich zástupce za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 11. 4. 2023), snížené o 20 %, podle , bodu 7 a a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 45.392 Kč a z náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 9.595,32 Kč podle tak dovolací soud přiznal každému ze žalovaných k tíži dovolatelky celkem 55.287,32 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 5. 9. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu