Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1613/2025

27 Cdo 1613/2025-220

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně SAFE4U, spol. s r. o., se sídlem v Praze 10, Minská 546/15, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 02305518, zastoupené Mgr. Petrem Mikyskem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Boleslavská 2178/13, PSČ 130 00, proti žalovanému Zdeňku Richterovi, zastoupenému JUDr. Ing. Ivanem Fritzem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, PSČ 110 00, o zaplacení 1.258.130,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 3. 2025, č. j. -184, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobou ze dne 5. 5. 2022 se žalobkyně původně domáhala po žalovaném zaplacení 1.040.630,45 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, kterou jí žalovaný (jakožto její jednatel) měl způsobit porušením povinnosti jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře.

2. Podáním ze dne 21. 10. 2022 žalobkyně navrhla rozšíření žaloby o částku 361.500 Kč a současně vzala žalobu částečně zpět co do částky 144.000 Kč. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. -25, rozšíření žaloby připustil (výrok I.) a částečně řízení zastavil (výrok II.).

3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2023, č. j. -90, ve znění usnesení ze dne 23. 9. 2024, č. j. -133, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 775.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně do výroků II. a III. a žalovaného do výroků I. a III. rozsudku soudu prvního stupně v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek Městského soudu v Praze:

- ve výroku I. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (první výrok),

- ve výroku II. co do částky 418.624,45 Kč s příslušenstvím potvrdil a co do částky 64.506 Kč s příslušenstvím zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

5. Proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud potvrdil zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně co do částky 291.067,95 Kč příslušenstvím, podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle a 2 , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

6. Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k otázce nesení důkazního břemene v řízení o nároku na náhradu škody způsobené porušením povinnosti jednatele jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. K tomu odkazuje např. na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. .

7. Podle dovolatelky odvolací soud pochybil, když vyšel z toho, že žalovaný poukázal na účet dovolatelky 290.000 Kč jako protiplnění za převod vozidla a skříňového přívěsu (dále jen „vozidla“) z dovolatelky na žalovaného, aniž by se přitom zabýval tím, zda tak žalovaný učinil v souladu s péčí řádného hospodáře. Jinak řečeno, dovolatelka je přesvědčena, že doklady předložené žalovaným v řízení neprokazují, že jím zaslané peněžní prostředky na účet dovolatelky skutečně představují platbu za převod vozidel v souladu s péčí řádného hospodáře.

8. Takto vymezená otázka však přípustnost dovolání nezakládá, neboť na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. ). Soudy obou stupňů shodně dospěly k závěru, že (ve vztahu k dílčím nárokům, které jsou předmětem dovolacího řízení) dovolatelce škoda nevznikla. Nezaložily svá rozhodnutí na posouzení otázky rozložení důkazního břemene a na závěru o neunesení důkazního břemene jednou ze stran sporu, ale na zjištěném skutkovém stavu, podle něhož žalovaný skutečně dne 19. 2. 2020 převedl na účet dovolatelky peněžní prostředky jako odpovídající protiplnění na úhradu kupní ceny vozidel (k rozlišení rozhodnutí založeného na neunesení důkazního břemene a rozhodnutí založeného na zjištěném skutkovém stavu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. ).

9. Dovolatelka tak při formulaci své výhrady vychází z odlišného skutkového stavu, než jaký byl zjištěn soudy nižších stupňů. Správnost skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, však v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , či ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. ).

10. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem – v mezích právní otázky vytyčené dovolatelem – správné, vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.

V Brně dne 24. 2. 2026

JUDr. Filip Cileček

předseda senátu