Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2777/2009

ROZSUDEK

O d ů v o d n ě n í :

A. Předchozí průběh řízení

Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 126.244,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění uvedl, že žalovaná užívala bez právního důvodu v období od 25. 2. 2003 do 25. 2. 2005 nemovitosti v jeho vlastnictví (konkrétně pozemky parc. č. 3524/7 a parc. č. 3524/4, a dále část pozemku parc. č. 3524/2, vše v kat. území H., obec P.).

Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila, že předmětné nemovitosti v daném období užívala. Zpochybnila však aktivní legitimaci žalobce, když označila za vadné restituční řízení, na jehož základě se měl žalobce stát vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť v něm nevystupovala jako účastnice. Uzavřela, že rozhodnutí pozemkového úřadu z uvedeného důvodu nenabylo právní moci, žalobce se nikdy nestal vlastníkem předmětných nemovitostí a není tudíž věcně legitimován k podání žaloby. Žalovaná rovněž zpochybnila výši žalobcova nároku, neboť v rozhodném období byla maximální možná výše nájemného regulována cenovými výměry Ministerstva financí a to v částce 30,- Kč/m2/rok.

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 11. 4. 2008, č.j. -106, žalovanou zavázal k zaplacení částky ve výši 126.244,- Kč s příslušenstvím. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovaná v řízení neprokázala žádný právní důvod užívání nemovitostí ve vlastnictví žalobce a proto se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Odmítl rovněž námitku žalované ohledně nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce, neboť žalobce své vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyl na základě pravomocného správního rozhodnutí, které nemůže být v rámci předmětného soudního řízení podrobeno přezkumu. Soud prvního stupně konečně uzavřel, že výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši obvyklého nájemného v daném místě a čase stanoveného na základě provedeného znaleckého ocenění.

K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2009, č.j. -133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalovanou namítané procesní vady restitučního řízení mohou být podrobeny přezkumu pouze v režimu správního soudnictví. Konstatoval, že žalobce se na základě pravomocného rozhodnutí pozemkového úřadu stal vlastníkem předmětných nemovitostí, čímž je dána i jeho aktivní věcná legitimace v souzené věci. Odvolací soud rovněž uzavřel, že pro určení výše bezdůvodného obohacení je třeba vycházet z výše obvyklého nájemného stanoveného znaleckým posudkem.

B. Dovolání a vyjádření k němu

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení , neboť jde o věc zásadního právního významu. Jako dovolací důvod uvedla postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, podle , jakož i nesprávné právní posouzení věci podle Konkrétně namítala, že pozemkový úřad rozhodl o nároku žalobce podle , ač k tomu nebyl v případě zastavěného pozemku parc. č. 3524/7, kat. území Horní Počernice, pravomocný. Odvolací soud následně tím, že se s námitkou nicotnosti uvedeného správního rozhodnutí vypořádal tak, že jej není oprávněn věcně přezkoumávat, ačkoliv z uvedeného rozhodnutí při posouzení věci vycházel, založil vadu řízení ve smyslu a Dále uvedla, že odvolací soud posoudil věc v rozporu s hmotným právem, když při určení výše bezdůvodného obohacení opomenul existenci cenového výměru Ministerstva financí č. 1/2003. Na základě tohoto výměru mělo být nájemné stanoveno v maximální výši 30,- Kč/m2/rok.Žalovaná konečně poukázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu řešící obdobnou problematiku např. v rozhodnutích pod sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. .

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

C. Přípustnost

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, řádně zastoupenou a splňuje formální obsahové znaky předepsané Dále se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.

Protože odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadené věci, může být pří¬pustnost dovolání založena jen za podmínky upravené v , tj. pokud dovolací soud, za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí je zásadního právního významu. Ten je podle dán zejména tehdy, jestliže napadené rozhodnutí řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu ještě nebyla řešena, která je odvolacími nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, nebo také řeší-li odvolací soud určitou právní otázku jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího soudu a Ústavního soudu ČR (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2002, sp. zn. ) nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z obsahu dovolání dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí je zásadního právního významu, neboť řeší právní otázku (týkající se výše bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání věci bez právního důvodu) jinak, než je posuzováno v konstantní judikatuře dovolacího soudu. Z uvedeného důvodu shledal dovolací soud podané dovolání přípustným dle

D. Důvodnost

Dovolání je důvodné.

I. K námitce nesprávného posouzení výše bezdůvodného obohacení

1. Dovolací soud předesílá, že otázku, zda může cena obvyklého nájemného, zjištěného za účelem stanovení výše bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním věci bez právního důvodu, přesáhnout maximální výši nájemného, které by mohlo být sjednáno s ohledem na cenový výměr, již Nejvyšší soud řešil např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 53/2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. . V uvedených rozhodnutích dospěl dovolací soud závěru, že výše bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání věci bez právního důvodu nemůže přesáhnout výši regulovaného nájemného, které by se jinak uplatnilo. Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. , v obdobné věci konstatoval, že „cenové výměry stanovením maximální ceny nájemného z pozemků nesloužících k podnikání v rozhodném období za existence nájemního vztahu zásadním způsobem ovlivňují výši bezdůvodného obohacení při užívání těchto pozemků bez právního důvodu, a je tedy zcela logické, že „návětí“ citovaných cenových výměrů neobsahuje formulace „bezdůvodné obohacení a nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce“ či obecnější „cena za užívání pozemků nesloužících k podnikání nájemce.“

2. V souzené věci žalobce jako vlastník uplatnil právo na vydání bezdůvodného obohacení za bezplatné užívání 862 m2 pozemků žalovaným za období únor 2003 až únor 2005 včetně, tedy za období, v němž nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce bylo regulováno právními předpisy, cenovými výměry Ministerstva financí č. 1/2003, 1/2004 a 1/2005, dle kterých maximální cena nájemného z pozemků nesloužících k podnikání v P. činila 30,- Kč za m2 ročně. S ohledem na shora uvedené, resp. skutečnost, že odvolací soud nepřihlédl k cenovým výměrům Ministerstva financí č. 1/2003, 1/2004 a 1/2005, které regulovaly nájemné z pozemků nesloužících k podnikání, odvolací soud věc nesprávně právně posoudil a rozhodl, že žalovaná je za užívání předmětných pozemků k nepodnikatelským účelům v rozhodném období povinna vydat částku 126.244,- Kč s příslušenstvím, ačkoliv žalobce mohl (s přihlédnutím k uvedeným cenovým výměrům) po žalované požadovat eventuálně sjednané nájemné v částce výrazně nižší (v daném případě nejvýše 25.860,- Kč ročně).

II. K námitce vady řízení způsobené porušením ustanovení

3. Podle ustanovení „otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno rozhodnutí, soud z něho vychází.“

4. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. konstatoval, že „[r]ozhodnutí pozemkového úřadu podle ustanovení je třeba chápat (stejně jako rozhodnutí téhož orgánu podle ustanovení ) jako rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti. […] Soud v občanském soudním řízení nemůže dospět k závěru, že vlastníkem dotčené nemovitosti je osoba jiná než osoba oprávněná ( ), o jejímž vlastnictví k nemovitosti bylo rozhodnuto […] podle ustanovení To platí vždy, pokud nedošlo ke zrušení rozhodnutí pozemkového úřadu např. na základě obnovy řízení, popřípadě na základě ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení a násl. , o Ústavním soudu ČR. […] Soud pak není mimo rámec správního soudnictví oprávněn zkoumat věcnou správnost správního aktu, vždy však zkoumá, zda jde o správní akt (zda nejde o paakt), zda je správní akt vydán v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je pravomocný nebo vykonatelný (viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 1998, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu č. 11/2000, svazek č.  2).“

5. V souzené věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvedl, že námitka žalované směřuje k posouzení věcné správnosti rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2003 a tudíž může být předmětem posouzení pouze v režimu správního soudnictví. Potud je odůvodnění odvolacího soudu správné. Odvolací soud však zcela opomenul přezkoumat, zda rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha ze dne 17. 2. 2003 není rozhodnutím nicotným (paaktem). Žalovaná totiž v řízení namítla, že Pozemkový úřad Praha nebyl pravomocným orgánem pro rozhodování o restitučním nároku žalobce v případě zastavěného pozemku parc. č. 3524/7 v kat. území Horní Počernice, když uvedený pozemek dle jejího názoru nespadal pod rozsah působnosti Dovolací soud tudíž uzavřel, že pokud  odvolací soud neuvedl, z jakých zákonných ustanovení dovodil pravomoc Pozemkového úřadu Praha k přiznání restitučního nároku žalobce ohledně pozemku parc. č. 3524/7, kat. území Horní Počernice, je odůvodnění jeho rozhodnutí neúplné a tudíž nesprávné.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání ( ) podle věty za středníkem zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ).

V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího ( ve sp. s ). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 2. září 2009

JUDr. Iva  B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu