Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1748/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobců a) J. M., b) O. Ž., a c) H. Ž., všech zastoupených advokátem, proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátem, o 177.460,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2007, č. j. -55, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 4. 2007, č. j. -41, uložil žalovanému zaplatit žalobcům částku 44.365,- Kč s příslušenstvím, žalobu do částky 177.460,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemků č. parc. 2031/5, 23, kat. území Ch., obec P., na nichž byla bez jejich souhlasu v rozsahu 934 m2 postavena stavba záchytného parkoviště ve vlastnictví žalovaného, která je žalovaným užívána k nepodnikatelským účelům. Za užívání pozemků žalovaný žalobcům nic neuhradil. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný užívá pozemky žalobců bez právního důvodu, a tím na jeho straně vzniká bezdůvodné obohacení, které je ve smyslu § 451 a násl. obč. zák. povinen žalobcům vydat. Bezdůvodné obohacení stanovil ve výši nájemného, jenž by byl žalovaný povinen platit v případě existence nájemní smlouvy. Jelikož však byla výše nájemného u pozemků užívaných k nepodnikatelskému účelu v rozhodné době regulovanou cenou cenovým výměrem Ministerstva Financí (30,- Kč za m2 ročně za tyto pozemky) a výše bezdůvodného obohacení nemůže tuto regulovanou cenu přesáhnout, stanovil jeho výši částkou 44.365,- Kč (30,- Kč/m2/rok za 934 m2 za dobu od října 2004 do dubna 2006 včetně) s příslušenstvím a žalobu do částky 177.460,- Kč s příslušenstvím z tohoto důvodu zamítl.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2007, č. j. -55, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném zamítavém výroku o věci samé a nákladovém výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil s úplným skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a rovněž i s jeho právním posouzením včetně postupu při stanovení výše bezdůvodného obohacení, které soudy obou stupňů shodně spatřují v prospěchu získaném žalovaným užíváním předmětných pozemků bez právního důvodu, aniž by za to čehokoli žalobcům poskytl, a nikoliv v případné teoreticky možné ztrátě žalobců, a vycházejí z maximálních cen nájemného za pozemky užívané k nepodnikatelskému účelu stanovených v rozhodném období cenovými výměry Ministerstva financí č. 1/2004, 1/2005 a 1/2006, jimiž byly vydány seznamy zboží s regulovanými cenami.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z , a podávají je z důvodu podle Namítají, že odvolací soud při svém rozhodování sice správně zjistil skutkový stav věci, tj. že žalovaný užíval pozemky dovolatelů bez právního důvodu, avšak již nesprávně při stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného aplikoval cenové výměry Ministerstva financí ČR, ačkoliv je měl z aplikace v dané věci z důvodu nedostatku jejich věcné působnosti vyloučit, neboť ve své příslušné části regulují pouze případy oprávněného užívání pozemků a nelze je tak aplikovat v případech užívání pozemků bez právního důvodu. V důsledku nesprávné aplikace hmotného práva tak bylo žalobnímu nároku vyhověno toliko částečně, namísto aby se tak stalo zcela. Navrhují, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém vyjádření k dovolání plně ztotožňuje s právním závěrem obsaženým v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a zdůrazňuje, že neodporuje hmotnému právu a plně koresponduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR k dané problematice.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníky řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm.b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle ustanovení

Dovolání je podle přípustné tedy jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 3080, sešit 1, ročník 2005). Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu nesprávně vyložil, popř. ji na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Dovolateli předestřenou právní otázku ocenění prospěchu získaného užíváním cizí nemovitosti bez právního důvodu řešil dovolací soud již v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 2701, sešit 30, ročník 2004, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 4409, sešit 4, ročník 2007, ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. , publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 314, sešit 3, ročník 2001, a usnesení téhož soudu ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. ), v nichž dovodil, že výši bezdůvodného obohacení spočívajícího v užívání nemovitosti bez právního důvodu lze určit peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných nemovitostí, zpravidla formou nájmu (tj. nájemné, které se vytváří na trhu s nájmy a je dáno stavem místní a časové nabídky a poptávky). Náhrada se tedy poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Pokud její výše není předpisem stanovena, určí ji soud postupem podle , dle kterého lze-li výši nároků zjistit jen s nepoměrnými obtížemi nebo nelze-li ji zjistit vůbec, určí ji soud podle své úvahy. Jen pokud by v období, za které je vydání bezdůvodného obohacení požadováno, bylo nájemné regulováno cenovým předpisem a účastníci případné nájemní smlouvy by tedy nebyli oprávněni sjednat nájemné vyšší, nebylo by možno požadovat peněžitou náhradu podle obč. zák. v částce vyšší, než připouští cenový předpis (srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. června 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 53/2000, sešit 8, ročník 2000, a ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. ). Dovolací soud neshledal důvodu se od této již ustálené judikatury odchýlit.

V daném případě je požadováno vydání bezdůvodného obohacení za bezplatné užívání 934 m2 pozemků (jichž jsou dovolatelé spoluvlastníky) žalovaným bez právního důvodu za období od října 2004 do dubna 2006 včetně, tedy za období, v němž nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce bylo regulováno právním předpisem, a to cenovými výměry Ministerstva financí ČR č. 1/2004, 1/2005, 1/2006, dle kterých maximální cena nájemného z pozemků nesloužících k podnikání v P. činila 30,- Kč za m2 ročně. Uvedené cenové výměry tak stanovením maximální ceny nájemného z pozemků nesloužících k podnikání v rozhodném období za existence nájemního vztahu zásadním způsobem ovlivňují výši bezdůvodného obohacení při užívání těchto pozemků bez právního důvodu, a je tedy zcela logické, že „návětí“ citovaných výměrů neobsahuje formulace „bezdůvodné obohacení a nájemné z pozemků nesloužících k podnikání nájemce“ či obecnější „cena za užívání pozemků nesloužících k podnikání nájemce“, na což pokazují dovolatelé. Právem tedy odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) na základě aplikace uvedených cenových výměrů dovodil, že žalovaný je za užívání předmětných pozemků k nepodnikatelským účelům v rozhodném období povinen ve smyslu § 458 obč. zák. žalobcům vydat maximálně částku 44.365,- Kč s příslušenstvím, a správně rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku co do částky 177.460,- Kč s příslušenstvím potvrdil.

Jak vyplývá ze shora uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, a je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto odmítl podle , věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a Žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení sestávajících z jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání), za což mu náleží odměna z částky 177.460,- Kč, krácená dvakrát o polovinu ( , , , vyhl. č. ), po krácení 9.370,- Kč, plus 300,- Kč režijní paušál ( vyhl. č. ) a vše navýšeno o 19 % DPH.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. prosince 2008

JUDr. Josef R a k o v s k ý, v. r.

předseda senátu