Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3636/2008

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. května 2007, č. j. -95, zastavil řízení o vypořádání movitých věci ve společném jmění manželů (výrok I. rozsudku) s tím, že do „majetku žalované připadá zůstatek na sporožirovém účtu u Č. s., a. s. ve výši 32 038,75,- Kč (výrok II. rozsudku). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu 188 095,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V. rozsudku).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. ledna 2008, č. j. -131, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výrocích II.

a III. tak, že do majetku žalované přikázal zůstatek na sporožirovém účtu

u Č. s., a. s. ve výši 32 038,75 Kč a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání podílu částku 74 970,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I. rozsudku). Výroky II. a III. pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o a uplatnil dovolací důvod uvedený v

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu ( ), které se dovolává dovolatel je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu není v daném směru rozhodnutím měnícím. Z obsahu dovolání se podává, že žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, který o vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu rozhodl nikoliv s přihlédnutím k rovnosti podílů obou účastníků, ale od principu rovnosti podílů se odchýlil způsobem (20 : 80) zcela shodným se závěry soudu prvního stupně. V dovolání napadené otázce je tak rozhodnutí odvolacího soudu potvrzujícím vůči rozsudku soudu prvního stupně, a dovolání podle tak přípustné není.

Vzhledem k uvedené skutečnosti by přicházela do úvahy přípustnost dovolání toliko podle

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu

s hmotným právem.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.  září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Dovolání nevymezuje hmotněprávní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává. Dovolatel pak nesprávné právní posouzení věci ostatně výslovně pojí s přípustností dovolání podle ustanovení a) , které řešení otázky zásadního právního významu nepředpokládá.

Dovolatel totiž odvolacímu soudu vytýká, že při úvaze o disparitě (nerovnosti) vypořádacích podílů zohlednil toliko tu skutečnost, že se dovolatel nepodílel na placení nákladů na bydlení ve společném bytě a „dlužil určitou částku na výživném“. Uvedená skutečnost však nemůže založit řešení otázky zásadního právního významu již z toho důvodu, že na odvolatelem tvrzených skutečnostech není rozsudek odvolacího soudu založen. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí – pokud jde o odklon od principu rovnosti podílů – v plném rozsahu akceptoval závěry soudu prvního stupně, na které odkázal. Soud prvního stupně pak naopak výslovně v odůvodnění rozsudku uvedl, že při úvaze o nerovnosti podílů nepřihlédl u žalobce k neplacení nákladů na bydlení a dlužnému výživnému.

Poukazoval-li v dovolání dovolatel na skutečnosti, jež se vztahují k okolnostem užívání bytu žalobcem (zejména na okolnost, že v bytě nebydlel), ani ony nemohou zakládat přípustnost dovolání, neboť jejich prostřednictví žalobce pouze objasňuje důvody, pro které se nepodílel na platbách spojených s užíváním bytu, přičemž z výše uvedených důvodů je absence podílu na platbách spojených s družstevním bytem pro právní posouzení nerozhodná.

Ani poukaz dovolatele na nedůvodné obvinění z pohlavního zneužívání, v důsledku kterého získala žalovaná „lepší postavení při vypořádání společného jmění manželů“, nezakládá přípustnost dovolání, neboť uvedená skutečnost nebyla nalézacími soudy při úvaze o nerovnosti podílů žádným způsobem zohledněna a rozhodnutí odvolacího soudu na ní není založeno.

Dovolatel tak způsobilou otázku zásadního právního významu nevymezil a přípustnost dovolání tak není dána.

Pro úplnost odůvodnění pak dovolací soud dodává, že rozhodnutí odvolacího soudu je i v souladu s hmotným právem.

Možnost odchýlit se od principu rovnosti podílů při vypořádání zaniklého společného jmění manželů je vyjádřením ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (k tomu srovnej např. závěry vyjádřené v zásadách výkladu bezpodílového spoluvlastnictví manželů, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1965, pod pořadovým č. 70). Ustanovení obč. zák. upravuje způsob vypořádání společného jmění tak, že stanoví zásady pro toto vypořádání, které umožňují soudu modifikaci zákonného předpokladu, že podíly obou manželů jsou stejné. V tom se lze při výkladu přidržet judikatury vytvořené soudní rozhodovací praxí k institutu bezpodílového spoluvlastnictví (viz Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 1974, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1975, sešit 1-2, pod pořadovým č. 1), když i po novele provedené zůstala právní úpravy modifikace vypořádání stejná. I po této novele patří právní úprava modifikace vypořádání k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností tak, jak to již pro dřívější institut bezpodílového spoluvlastnictví dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 3. 9. 2002, sp. zn. (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne

30. 5. 2005, sp. zn. , uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2006,

č. 4, str. 152).

V případě přípustnosti dovolání opírající se o by pak dovolací soud mohl úvahu odvolacího soudu o důvodech opodstatňujících odklon od výchozího principu rovnosti podílů přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k tomu srovnej přiměřeně použitelné odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. března 2009, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. června 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Podle názoru dovolacího soudu odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) při vypořádání hodnoty členského podílu správně zohlednil princip zásluhy

o nabytí této hodnoty i o její udržení způsobem, který nelze považovat za zjevně nepřiměřený.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. srpna 2009

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu