Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1441777DE8A3A9ACC1258E8F004D254C.html
HTML · 29.74 KB
No categories available
22 Cdo 1706/2026
22 Cdo 1706/2026-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Kubáčové a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce L. D., zastoupeného JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru 95,proti žalované Š. D.,zastoupené JUDr. Romanem Kouckým, MBA, advokátem se sídlem v Pardubicích, generála Svobody 339, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 4 C 193/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky vPardubicích ze dne 24. 2. 2026, č. j. 23 Co 328/2025-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Chrudimi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 6. 3. 2025, č. j. 4 C 193/2024-111, určil, že ze společného jmění účastníků připadají do
výlučného vlastnictví žalované pozemek p. č. st.
XY
, jehož součástí je rodinný dům č. p.
XY, a pozemek p.
č.
XY, vše v katastrálním území XY
(dále jen „předmětné nemovitosti“) a dále ve výroku I blíže specifikovaná práva a povinnosti ze smlouvy o
poskytnutí hypotečního úvěru (výrok
I). Následně určil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši 1 026 938 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 2. 2026, č. j. 23 Co 328/2025-169, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že ze společného jmění účastníků připadají dovýlučného vlastnictví žalované předmětné nemovitosti, žalované se přikazuje k úhradě vevýroku I blíže specifikovaný závazek vůči Hypoteční bance, a. s., a to včetně příslušenství, které k dluhu přiroste teprve v budoucnu po rozhodnutí odvolacího soudu, a žalovaná jepovinna zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 1 226 017,90 Kč do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Rozhodl rovněž o nákladech řízení (výrok II).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, případně má být dovolacím soudem posouzena jinak.
4. V projednávaném případě bylo společné jmění manželů (dále i „SJM“) několik let pouzavření manželství smlouvou rozšířeno o předmětné nemovitosti, které byly původně vevýlučném vlastnictví žalované. Ta je nabyla darem od svých rodičů. Vrámci vypořádání SJM požadovala žalovaná zohlednění svých zásluh na nabytí majetku ve společném jmění, jehož zásadní část tvořily právě předmětné nemovitosti. Předmětné nemovitosti požadovala původně vypořádat jako vnos ve valorizované výši, následně žádala SJM vypořádat svyužitím disparity podílů vpoměru 80:20 ve svůj prospěch zdůvodu své vyšší zásluhy na nabytí majetku v SJM, péče ospolečného syna a také nevěry manžela.
5. Má za to, že je nerozhodné, zda ke zvětšení hodnoty SJM zásluhou jednoho z manželů došlo vnosem či rozšířením SJM, proto také z judikatury kvalorizaci vnosu potřeba valorizace vneseného výlučného majetku „teologicky vyplývá“. Výši valorizace by přitom odpovídala disparita vychýlená více vjejí prospěch, neboť došlo ke zvýšení hodnoty předmětných nemovitostí. Způsob výpočtu by spíše přijala, pokud by odvolací soud vzal v potaz další okolnosti, které se odráží v disparitě podílů (uspokojování bytové potřeby v předmětných nemovitostech, nevěra manžela, péče o společného syna), a disparita by pak byla vychýlena více ve prospěch žalované, což by odpovídalo valorizované výši hodnoty předmětných nemovitostí.
6. Dovolatelka zobecnitelnou právní otázku neformuluje, Nejvyšší soud žádá „o stanovisko, jak v takové věci postupovat“, neboť „je nutné věc jednoznačně vyjasnit astanovit, které právní závěry jsou již překonány a které ve světle nové právní úpravy a plenárního nálezu (Pl. ÚS 23/24 – pozn. dovolacího soudu) obstojí“, a uvádí, že Nejvyšší soud by se měl „k věci vyjádřit tak, aby byl postaven najisto vztah mezi vnesením výlučného majetku jednoho z manželů do společného jmění a jeho valorizací nezávisle natom, jak k tomu vnesení došlo“. Z obsahu dovolání lze však dovodit, že k dovolacímu přezkumu předkládá žalovaná právní otázku, kterou považuje za dosud neřešenou, a to zda se růst hodnoty věci, která byla vložena do SJM, projeví na míře disparity stejně neboobdobně, jako je tomu u valorizace vnosu. Zohlednění vkladu její výlučné nemovitostido SJM, růstu ceny této nemovitosti za trvání SJM a chování žalobce disparitnímvypořádáním v poměru 3:2 v její prospěch považuje za nedostatečné. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, žádala rovněž o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
7. Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
8. Dovolání není přípustné.
9. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
11. V rozsudku ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6109/2017, uveřejněném podč. 63/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz) Nejvyšší soud uvedl, že – stejně jako za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník – i v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, může soud při vypořádání SJM rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů. Rozhodovací praxe přijatá v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je přitom v zásadě použitelná i při vypořádání SJM podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2362/2018).
12. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu je v souvislosti s odklonem od principu rovnosti podílů (tzv. disparitou podílů) zřejmé, že vypořádací podíl při vypořádání společného jmění manželů nemusí být v zásadě totožný, nýbrž může být modifikován dohodou manželůčisoudem v rámci soudního vypořádání společného jmění manželů [k možnosti smluvní modifikace srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2000, sp. zn. 22 Cdo 726/99 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 11/2000, s. 522), k možnosti modifikace rozhodnutím soudu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99 (uveřejněný pod C 45 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2055/2011 (uveřejněné pod C 12 690 v Souboru)]. Soudní odklon od principu rovnosti podílů (tzv. disparita podílů) je však postupem, jenž musí být opodstatněn konkrétními okolnostmi (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3174/2007). Disparita se přitom může podle konkrétních okolností případu vztahovat na veškeré položky náležející do společného jmění manželů či jen naněkteré z nich [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2914/99 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 2/2002, s. 99)]. Určení výše disparity vypořádacích podílů je pak na úvaze soudu na základě zohlednění všechokolností případu [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1781/2004 (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, č. 4/2006, s. 152)]. Dovolací soud je přitom oprávněn přezkoumat splnění podmínek pro odklon od principu rovnosti podílů při vypořádání majetkového společenství jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 22 Cdo 3636/2008 (uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, č. 3/2010, s. 100), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5228/2015, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. I. ÚS 2757/16 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz)].
13. Dovolací soud se také již zabýval otázkou odlišení smluvního rozšíření SJM odvypořádání vnosu v kontextu zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, a to především v rozsudku ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 487/2019. Dospěl přitom ke shodným závěrům, jaké učinil v rozsudku ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3708/2010, nebo v usnesení ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 629/2012, k otázce odlišení smluvního rozšíření SJM odvypořádání vnosu v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále „obč.zák“). Při rozšíření SJM podle § 143a odst. 1 obč. zák., resp. § 716 a násl. o. z., nelze majetkovou hodnotu patřící dosud jen jednomu z manželů, o kterou bylo SJM rozšířeno, považovat za vnos ve smyslu § 149 odst. 2 obč. zák., resp. § 742 odst. 2 o. z.; podle okolností konkrétní věci však není vyloučeno přihlédnout k takovému příspěvku manžela při zvažování tzv. disparity podílů [§ 149 odst. 3 obč. zák., § 742 odst. 1 písm. f) o. z.].
14. Odvolací soud postupoval v souladu s výše citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, pokud smluvní rozšíření SJM o nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované nepovažoval zavnos a rozšíření SJM o předmětné nemovitosti vzal v úvahu jen při úvaze o disparitním vypořádání SJM a míře disparity. Odvolací soud považoval za správné úvahy soudu prvníhostupně ohledně stanovení disparity podílů v poměru 3:2 ve prospěch žalované s ohledem na důvody, které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vyložil (prvotní zásluha žalované na nabytí předmětných nemovitostí do SJM, délka trvání manželství, společná údržba předmětných nemovitostí, investice do předmětných nemovitostí ze společných prostředků, vynaložení osobní práce žalobce – podrobněji viz body 20–22 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Úvahy nalézacích soudů o míře disparity při vypořádání předmětných nemovitostí považuje dovolací soud za úvahy zcela přiměřené, které v dovolacím přezkumu obstojí.
15. Vzhledem k obsahu dovolání dovolací soud dodává, že v usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2767/2019, Nejvyšší soud formuloval výchozí úvahu, podle které jestliže se jeden z manželů řádně podílí na péči o rodinu a domácnost, disparita podílů v řízení o vypořádání společného jmění manželů v jeho neprospěch v zásadě nepřichází do úvahy anitehdy, pokud se o nabytí převážné části společného majetku zasloužil druhý z manželů, případně jeho rodiče; disparita podílů za použití principu zásluhovosti přichází do úvahy jenv případě mimořádných zásluh o nabytí společného majetku ze strany druhého manžela (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 22 Cdo 192/2025 a judikaturu v něm citovanou). Negativní okolnosti včetně příčin rozvratu manželství vedou k disparitě vypořádacích podílů pouze za předpokladu, že se promítají i do majetkového aspektu SJM nebo do péče o rodinu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3734/2023).
16. Hlavním argumentem dovolatelky pro jiné řešení vypořádání SJM rozšířeného o původně výlučný majetek jednoho z manželů bylo tvrzení, že při řešení takové situace pomocí disparity podílů nedochází k valorizaci, zatímco při vypořádání vnosu je růst hodnoty majetku, do kterého byl vnos učiněn, zohledněn. Dovolatelka však přehlíží, že při uplatnění disparity vypořádacího podílu dochází k disparitnímu vypořádání aktiv SJM oceněných ke dni rozhodování soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, publikovaný pod č. 103/2020 Sbírky soudních rozhodnutí astanovisek), případný nárůst hodnoty majetkových hodnot, u kterých k disparitnímu vypořádání dochází, je tak zohledněn tímto způsobem. V poměrech řešené věci se tedy přidisparitním vypořádání nemovitostí v poměru 3:2 ve prospěch žalované podílí žalovaná pro účely vypořádání na majetkové hodnotě společných nemovitostí částkou o 50 % vyšší nežžalobce. Pokud došlo v době odvolacího řízení ke zvýšení hodnoty nemovitostí, zvýšila se sice částka, kterou je třeba žalobci zaplatit na vypořádání této majetkové hodnoty, jde však opět jen o částku, která odpovídá 40 % z nárůstu hodnoty nemovitostí, větší část z nárůstu hodnoty (60 %) zůstává žalované. Jinými slovy připadly nejen 3/5 z původní hodnoty nemovitostí, ale rovněž 3/5 z růstu hodnoty tohoto majetku. Dovolací soud proto nazákladě argumentace dovolatelky důvody pro přehodnocení dosavadní rozhodovací praxe odlišující vnos o rozšíření SJM neshledává.
17. Jelikož dovolání žalované není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. Dovolací soud pro úplnost dodává, že se vzhledem k vázanosti dovolacími důvody nezabýval přezkumem způsobu vypořádání společného závazku.
19. Dovolání nebylo shledáno přípustným, dovolací soud proto zamítl pro nedůvodnost návrh žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017), a to v rozhodnutí, kterým bylo dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na nalus.usoud.cz)].
20. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2026
Mgr. Petra Kubáčová
předsedkyně
senátu