Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1762/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání  se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. března 2005, č. j. -69, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 1. září 2004, č. j. -48, jímž byla zamítnuta žaloba o určení vlastnického práva k movitým věcem specifikovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a o uložení povinnosti  žalované tyto věci vydat žalobci. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že na požadovaném určení žalobce nemá naléhavý právní zájem a žalovaný není věcně legitimován; ani ve vztahu k požadavku na vydání věcí není žalovaný věcně legitimován.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o (dále jen „OSŘ“) a uplatnil dovolací důvody uvedené v . Odvolacímu soudu vytkl, že nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy a odvolací soud učinil nesprávný právní závěr

o vlastnickém právu syna žalobce v rozporu s právními předpisy upravujícími režim zbraní. Dovolací návrh žalobce neučinil.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolání není přípustné.

Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé potvrzen. Protože dovolání podle není v této věci přípustné, ačkoliv se jeho přípustnosti podle tohoto ustanovení žalobce dovolává, neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, může být přípustnost dovolání v této věci založena jen při splnění předpokladů uvedených v .

Dovolání může být podle přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce.

Námitkou, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, vystihuje žalobce dovolací důvod podřaditelný pod . K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle tohoto zákonného ustanovení však může být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto pouze za předpokladu, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu (jedná se

o střet odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu) – (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. února 2008, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 5780 nebo nález Ústavního soudu České republiky ze dne 4. března 2009, sp. zn.  , uveřejněný na internetových stránkách Ústavního soudu České republiky – http://nalus.usoud.cz a tam uvedenou judikaturu).

Dovolatel však žádnou procesní otázku zásadního významu nevymezuje a tato se nepodává ani z obsahu dovolání, neboť dovolatel pouze obecně konstatuje, že soud prvního stupně „při jednání odmítl důkazy projednat“, což otázku zásadního právního významu zjevně nezakládá.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30.  září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005,

č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz).

Dovolání nevymezuje hmotně-právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a taková otázka se z obsahu dovolání ani nepodává. Okolnost namítaná dovolatelem, že odvolacím soudem byl učiněn nesprávný závěr o vlastnickém právu syna žalobce, nemůže být otázkou zásadního právního významu již z toho důvodu, že její posouzení nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na nedostatku naléhavého právního zájmu na žalobcem požadovaném určení a absenci věcné legitimace žalované a tyto závěry dovolatel nezpochybnil.

Žalobce dále výslovně napadl výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, proti němuž však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn.

, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a a skutečnosti, že úspěšné žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2009

JUDr. František Balák, v.  r.

předseda senátu