Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5211/2007

U S N E S E N Í

I.    Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 11. 2006, č.j. 636/2006-80, potvrdil rozsudek ze dne 20. 10. 2005, č.j. -51, kterým Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) zamítl žalobu na vyklizení žalovaných z bytu č. 18 v O. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vzal ve shodě se soudem prvního stupně za prokázáno, že žalobce je na základě kupní smlouvy ze dne 5. 8. 2004 (s účinky vkladu vlastnického práva k 10. 8. 2004) vlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, že jeho právní předchůdce jako pronajímatel udělil dne 4. 4. 2002 souhlas k dohodě o výměně bytu (dále též „Dohoda“), uzavřené mezi žalovanými a manžely J. K. a T. K., jímž svědčilo k předmětnému bytu právo nájmu na dobu neurčitou, že v ě obsahující tento souhlas pronajímatel uvedl, že nájemní smlouva bude sepsána na dobu určitou (na 1 rok), a v případě řádného placení nájmu a užívání bytu bude na žádost nájemce prodlužována,  že na základě Dohody se žalovaní nastěhovali do předmětného bytu, a posléze – dne 10. 4. 2002 uzavřeli s právním předchůdcem žalobce smlouvu o nájmu předmětného bytu (dále též „předmětná nájemní smlouva“) na dobu určitou (od 1. 5. 2002 do 30. 4. 2003), v níž bylo uvedeno, že: „Ke dni účinnosti této smlouvy zaniká dosavadní platný zápis o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 22. 2. 1979 uzavřený s J. K. a T. K.“ Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že ke dni splnění Dohody vstoupili její účastníci ve výměnou získaných bytech do nájemního vztahu mezi pronajímatelem a původním nájemcem, a že podmínkou vzniku nájemního vztahu k výměnou získanému bytu není uzavření nové nájemní smlouvy (v této souvislosti odkázal na závěry vyjádřené v rozhodnutí „R 7/2002“); k jiné změně než v osobě nájemce nedošlo. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že změna nájemní smlouvy je možná i za trvání nájmu, po realizaci výměny bytu. K takovéto změně však v dané věci nedošlo, neboť z předmětné nájemní smlouvy, jmenovitě z ujednání o zániku dosavadního zápisu o dohodě o převzetí bytu uzavřené s manžely K.,  nelze učinit závěr, že by její účastníci sjednali změnu stávajícího  nájemního vztahu  na dobu neurčitou na vztah na dobu určitou; jiné ujednání o změně obsahu předchozího závazku předmětná nájemní smlouva neobsahuje. Z uvedených důvodů ji nelze pokládat za platnou; žalovaní tak užívají předmětný byt právem, na základě nájemního vztahu na dobu neurčitou, takže žaloba na jejich vyklizení z bytu musela být zamítnuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení Popisuje skutkový stav věci a uvádí, že uzavřením předmětné nájemní smlouvy se její účastníci dohodli na změně nájemního vztahu vzniklého mezi pronajímatelem a předchozími nájemci a uzavřeli současně nájemní poměr na dobu určitou, přičemž se současně k datu uzavření smlouvy dohodli na zániku předchozí nájemní smlouvy, uzavřené s manželi K. S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp.zn. , dovozuje, že za trvání nájemního vztahu může být mezi pronajímatelem a nájemcem uzavřena dohoda o změně a zániku nájemního vztahu (novace); možnost změny nájemního vztahu vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp.zn. . Dovolatel má za to, že napadené rozhodnutí je s uváděnou judikaturou v rozporu, a proto má po právní stránce zásadní význam. Navrhl, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Dovolání není přípustné podle , neboť směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, ani podle   , neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Dovolání v dané věci není přípustné ani podle (na něž se odvolává dovolatel), neboť nemá zásadní právní význam ve smyslu ustanovení

Jak uvádí sám dovolatel, otázka možnosti změny nájemního vztahu, resp. zániku stávajícího a jeho nahrazení novým (tzv. kumulativní nebo privativní novace), byla již v judikatuře dovolacího soudu řešena. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu pak není – co do právního posouzení označené otázky – s  touto judikaturou v rozporu, neboť vychází z názoru, že k takovémuto úkonu může  za trvání nájemního vztahu dojít.

Závěr, že k němu v dané věci nedošlo, učinil odvolací soud na základě skutkového zjištění o obsahu předmětné nájemní smlouvy, z něhož dovodil, co (ne)bylo vůlí smluvních stran. Judikatura (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp.zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, dále např. rozsudku ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. , rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp.zn. , a usnesení ze dne 6. 1. 2005, sp.zn. ) je přitom ustálena v názoru, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění.

Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníků předmětné nájemní smlouvy, je proto otázkou skutkovou. Zpochybňuje-li tedy dovolatel skutkový závěr odvolacího soudu ohledně obsahu tohoto právního úkonu, a dovozuje-li z toho vlastní (odlišné) skutkové závěry, uplatňuje fakticky dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Takovýto dovolací důvod však nelze úspěšně uplatnit v případě dovolání, jehož přípustnost je zvažována podle

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , , a o skutečnost, že žalovaným nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by měli právo vůči žalobci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. června 2009

Doc. JUDr. Věra  K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu