Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1511/2006

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. února 2005, č. j. -18, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „byt č. 39, v 8. NP domu č. p. 2857 v O., sestávající ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“). V návaznosti na rozhodnutí ve věci samé rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně mimo jiné za zjištěno, že žalobce jako vlastník předmětného domu udělil dne 13. listopadu 2003 písemný souhlas s výměnou bytů mezi žalovaným, v té době bytem O. (dále jen „byt Č.“), a B. B., tehdy bydlícím v předmětném bytě (dále jen „listina ze dne 13. listopadu 2003“), že ze dne 13. listopadu 2003 obsahuje rovněž sdělení žalobce, že nájemní smlouva ohledně předmětného bytu bude s žalovaným uzavřena na dobu určitou v trvání jednoho roku a že v případě řádného placení nájemného a užívání bytu bude nájemní smlouva na vlastní žádost prodlužována, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 20. listopadu 2003 uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu (dále jen „nájemní smlouva ze dne 20. listopadu 2003“), že v nájemní smlouvě ze dne 20. listopadu 2003 byl sjednán nájemní poměr na dobu určitou od 1. prosince 2003 do 1. prosince 2004, že v bodě 15 nájemní smlouvy ze dne 20. listopadu 2003 se její účastníci dohodli na zániku dosavadní platné smlouvy ze dne 9. června 1983 uzavřené s B. B. (dále jen „bod 15“) a že žalovaný byl opakovaně žalobcem upozorněn na datum zániku nájemního poměru, na možnost jeho prodloužení, resp. na povinnost byt vyklidit, nebude-li nová nájemní smlouva uzavřena. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že v nájemní smlouvě ze dne 20. listopadu 2003 byl ohledně předmětného bytu sjednán mezi účastníky nájemní poměr na dobu určitou do 1. prosince 2004. Dále dovodil, že po uplynutí sjednané doby nájmu užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu, neboť další nájemní smlouva nebyla uzavřena a nedošlo ani k obnově nájemní smlouvy ze dne 20. listopadu 2003 ve smyslu , , ve znění účinném ke dni 1. prosince 2004 /a ve znění účinném do 30. března 2006/ - dále jen „obč. zák.“. Protože neshledal důvody pro odepření výkonu práva podle obč. zák., žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. července 2005, č. j. -42, změnil vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, avšak na rozdíl od něj uzavřel, že ve vztahu k předmětnému bytu svědčí žalovanému nájemní poměr na dobu neurčitou, a proto žalobu v konečném důsledku zamítl. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. května 2001, sp. zn. , totiž dovodil, že ke dni splnění dohody o výměně bytů vstoupil žalovaný ve výměnou získaném bytě (v předmětném bytě) do nájemního poměru na dobu neurčitou založeného nájemní smlouvou mezi pronajímatelem a původním nájemcem (B. B.) a že ke stejnému okamžiku mu zanikl nájemní poměr k bytu Č. Podle názoru odvolacího soudu tedy svědčí žalovanému nájemní poměr na dobu neurčitou a nikoli nájemní poměr na dobu určitou do 1. prosince 2004 vzniklý až na základě nájemní smlouvy ze dne 20. listopadu 2003, jak nesprávně dovodil soud prvního stupně. Odvolací soud s poukazem na ustanovení obč. zák. připustil, že ohledně doby nájmu se žalobce mohl s žalovaným písemně dohodnout na změně nájemní smlouvy, avšak konstatoval, že za takovou dohodu nelze považovat jednostranné prohlášení žalobce obsažené v ě ze dne 13. listopadu 2003 a ani nájemní smlouvu ze dne 20. listopadu 2003, neboť v ní není projevena vůle účastníků změnit dosavadní nájemní poměr z doby neurčité na dobu určitou. Ujednání v bodě 15 nemohlo mít podle odvolacího soudu za následek zánik dosavadního nájemního poměru na dobu neurčitou, a to proto, že nájemní poměr k bytu může zaniknout jen na základě písemné dohody uzavřené mezi pronajímatelem a nájemcem a nikoli mezi pronajímatelem a třetí osobou, jak tomu bylo v tomto případě.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Uplatněné dovolací námitky podřadil dovolacím důvodům podle a b/ , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “). V dovolání zpochybnil správnost právního závěru, že ve vztahu k předmětnému bytu svědčí žalovanému nájemní poměr na dobu neurčitou. Zde uvedl, že stal-li se žalovaný v důsledku vstupu do původního nájemního vztahu nájemcem předmětného bytu na dobu neurčitou, a přesto uzavřel nájemní smlouvu ze dne 20. listopadu 2003 na dobu určitou do 1. prosince 2004 s dohodou o zániku dosavadní nájemní smlouvy ze dne 9. června 1983 uzavřené s B. B., dal tím jednoznačně najevo vůli změnit dosavadní nájemní vztah z doby neurčité na dobu určitou. Poukázal také na ustanovení obč. zák. a zdůraznil, že v bodě 15 se s ním žalovaný dohodl na zániku práv a povinností, které na něj přešly z předchozí nájemní smlouvy, a současně na tom, že tato práva a povinnosti budou nahrazeny právy a povinnostmi vyplývajícími z nové nájemní smlouvy. Jinak řečeno došlo-li v dosavadním nájemním vztahu na dobu neurčitou ke změně v osobě nájemce, byl nový nájemce (žalovaný) „oprávněn tímto způsobem předchozí smlouvu ukončit, což se stalo. Bylo by nelogické, aby na jedné straně bylo žalobci vytýkáno, že neukončil nájemní smlouvu s panem B., a současně bylo konstatováno, že (žalovaný) je nájemcem místo pana B.“. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 3. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. července 2005, tedy po 1. dubnu 2005, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, avšak po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů (srovnej čl. II, bod 2. a 3. přechodných ustanovení ), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud především shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (existence těchto vad nebyla namítána a takové vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Byť dovolatel existenci posléze uvedené vady namítl (odkazem na citované ustanovení), dospěl dovolací soud k závěru, že z obsahového hlediska lze jeho dovolací námitky podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vzhledem k uplatněnému dovolacímu důvodu podle a jeho obsahové konkretizaci půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že ve vztahu k předmětnému bytu svědčí žalovanému nájemní poměr na dobu neurčitou.

Jde-li o otázku existence (trvání) nájemního poměru žalovaného k předmětnému bytu, odvolací soud ve skutečnosti dovodil, že v důsledku vstupu do původního nájemního poměru vznikl žalovanému ve vztahu k předmětnému bytu nájemní poměr na dobu neurčitou, který mu i nadále svědčí, a to proto, že v (nové) nájemní smlouvě ze dne 20. listopadu 2003 není projevena vůle směřující ke změně uvedeného nájemního vztahu (resp. ke zrušení původního nájemního vztahu na dobu neurčitou a k jeho nahrazení nájemním vztahem novým – na dobu určitou). Dovolatel správnost uvedeného právního názoru zpochybnil.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. , a ze dne 6. května 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 753 ve svazku 10 a pod C 1174 ve svazku 16 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu) dovodila, že (obecné) ustanovení § 516 odst. 1 obč. zák. o možnosti změny závazku dohodou účastníků (kumulativní novace) a (obecné) ustanovení § 570 odst. 1 obč. zák. o zániku závazku dohodou a jeho nahrazení závazkem novým (privativní novace) se uplatní i v právních vztazích z nájmu bytu. K dohodě pronajímatele a nájemce o změně stávajícího nájemního vztahu k bytu (kumulativní novace) může dojít pouze za trvání tohoto nájemního vztahu. To platí i pro dohodu pronajímatele a nájemce, kterou se stávající nájemní vztah k bytu nahrazuje novým (privativní novace). Pro rozlišení, zda jde o kumulativní či privativní novaci je rozhodná vůle účastníků nájemního vztahu.

V rozsudku ze dne 31. května 2001, sp. zn. , uveřejněném pod č. 7 v sešitě č. 1 z roku 2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (citovaný rozsudek byl uveřejněn rovněž pod č. 98 v sešitě č. 8 z roku 2001 časopisu Soudní judikatura) Nejvyšší soud mimo jiné dovodil, že ke dni splnění dohody o výměně bytů (§ 716 obč. zák.) vstupují účastníci dohody (nájemci) ve výměnou získaných bytech do nájemního poměru založeného nájemní smlouvou mezi pronajímatelem a původním nájemcem; ke stejnému okamžiku jim zaniká dosavadní nájemní vztah ke směňovanému bytu. Podmínkou vzniku nájemního poměru k výměnou získanému bytu není uzavření nové nájemní smlouvy. K uvedeným právním závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v rozsudcích ze 14. listopadu 2001, sp. zn. , z 28. února 2002, sp. zn. (ústavní stížnost proti citovanému rozsudku i návrh na zrušení ustanovení § 715 věty třetí obč. zák. byly odmítnuty usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 27. září 2002, sp. zn. ), ze 6. března 2002, sp. zn. , z 12. září 2002, sp. zn. (návrh na zrušení ustanovení § 715 věty třetí obč. zák. spojený s ústavní stížností proti citovanému rozsudku byl odmítnut usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 11. března 2004, sp. zn. ) a sdílí je i v projednávaném případě.

Z citované judikatury vyplývá použitelnost (obecných) ustanovení § 516 odst. 1 (kumulativní novace) a § 570 odst. 1 (privativní novace) obč. zák. v právních vztazích z nájmu bytu. Z judikatury uvedené v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí (tj. z judikatury, na níž správně odkázal již odvolací soud) pak vyplývá, že účastníci dohody o výměně bytů se stávají nájemci vyměněných bytů ke dni splnění dohody o výměně bytů; rozhodujícím okamžikem pro vznik nájemních poměrů k vyměněným bytům je tedy den splnění dohody o výměně bytů.

V projednávané věci udělil žalobce písemný souhlas k dohodě o výměně bytů dne 13. listopadu 2003. Nájemní smlouva (na dobu určitou do 1. prosince 2004) obsahující bod 15 o zániku „dosavadní platné smlouvy ze dne 9.6.1983 uzavřené s B. B.“ byla uzavřena dne 20. listopadu 2003. Byla-li by dohoda o výměně bytů splněna před tímto dnem (před 20. listopadem 2003), byl by žalovaný – ve smyslu uvedené judikatury – v době uzavření nájemní smlouvy ze dne 20. listopadu 2003 nájemcem předmětného bytu s nájemním poměrem na dobu neurčitou (v důsledku vstupu do nájemního poměru založeného nájemní smlouvou mezi pronajímatelem a původním nájemcem). Proto by byl také „oprávněn tímto způsobem (způsobem obsaženým v bodě 15 nájemní smlouvy ze dne 20. listopadu 2003) předchozí smlouvu (uzavřenou s B. B.) ukončit“ (viz § 516 odst. 1 a § 570 odst. 1 obč. zák.), jak v dovolání správně namítl dovolatel. Z tohoto úhlu pohledu se však odvolací soud danou věcí nezabýval a dovolatel mu to vytkl; právní posouzení věci je proto neúplné a tudíž nesprávné. Dovolací důvod podle tak byl užit opodstatněně.

Za této situace Nejvyšší soud podle věty za středníkem napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (který – vzhledem k přijatým právním závěrům – věc z tohoto pohledu rovněž neposuzoval), dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. srpna 2006

JUDr. Miroslav  F e r á k , v.r.

předseda senátu