Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 5107/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 1. 2006, č.j. -46, potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 4. 2. 2005, č.j. -20, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) uložil žalované vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku byt č. 5, sestávající ze 2 pokojů, kuchyně a příslušenství, ve 2. poschodí domu č.p. 116, v P. 2, B. ulice 42 (dále „předmětný dům“ nebo „dům“ a „předmětný byt“, resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ve věci byly splněny všechny kvalifikované předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání ve smyslu , ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále též jen „ “). Žalovaná, jíž bylo k nařízenému jednání u soudu prvního stupně (na den 4. února  2005) řádně doručeno předvolání uložením na poště ( a ) dne 20. prosince 2004, se totiž k tomuto jednání bez včasné omluvy nedostavila, žalobkyně vydání rozsudku pro zmeškání navrhly a žaloba (která byla spolu s výzvou k vyjádření žalované doručena do vlastních rukou dne 8. listopadu 2004) obsahovala skutkové okolnosti, na jejichž základě mohl soud prvního stupně žalobě zcela vyhovět (rozhodnout v neprospěch žalované). Odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – neuvěřil tvrzení žalované, že se v době doručování nezdržovala na adrese svého trvalého bydliště, neboť se v době od 1. prosince 2004 do 3. ledna 2005 zdržovala mimo území České republiky, a to proto, že toto tvrzení bylo v rozporu s výpovědí žalobkyň a svědkyně M. S., které se s ní osobně setkaly v předmětném domě (v bytě žalobkyň) dne 16. prosince 2004. Tvrzení žalované nebylo prokázáno ani provedenými důkazy (potvrzením K. P., majitelky penzionu

o ubytování, pokladním dokladem a potvrzením blíže neidentifikovaného O. C.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jeho přípustnost  opřela o ustanovení ; konkrétním vymezením uplatněných dovolacích důvodů se nezabývala. Za otázky zásadního právního významu označila „otázku fikce doručení předvolání a otázku vázanosti odvolacího soudu vznesenými odvolacími důvody“ a „otázku přípustnosti rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání v řízení o vyklizení bytu“. K první z označených otázek dovolatelka uvádí, že odvolací soud byl vázán uplatněnými odvolacími důvody, tj. byl povinen zabývat se všemi odvolacími důvody a námitkami, což však v dané věci nesplnil. Nezabýval se její námitkou, že pokud jí soud prvního stupně neúspěšně doručoval předvolání k jednání do jejího místa trvalého bydliště, byl povinen vykonat pokus o doručení do další soudu známé adresy (uvedené v žalobě). Neučinil-li tak, nemohla nastat fikce doručení uplynutím úložní doby na poště. Pokud jde o druhou označenou otázku, dovolatelka vyjadřuje nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci lze – s ohledem na předmět sporu – rozhodnout rozsudkem pro zmeškání a namítá, že ve věci vyklizení bytu není možno schválit smír. Poukazuje na judikaturu dovolacího soudu, v níž bylo konstatováno, že smír nelze schválit ve sporech o určení vlastnictví, neboť nemůže nahradit smlouvu o převodu vlastnického práva k nemovitosti. Dovolatelka má za to, že obdobně je tomu v souzené věci, kdy případný smír nemůže nahradit hmotněprávní úkon, s nímž jedině je spojen vznik užívacího práva k bytu (např. nájemní smlouvu, souhlas vlastníka s užíváním, smlouvu o zřízení věcného břemena). Navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny  a věc byla  vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ).

Dovolání není přípustné podle , neboť směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, ani podle , neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Dovolací soud se dále zabýval posouzením přípustnosti dovolání podle , podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

První z otázek, označených za zásadně právně významné, přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť v rozhodovací praxi soudů nebyla zjištěna nejednotnost ve výkladu jednoznačně formulovaného ustanovení  Pro úplnost lze poznamenat, že odvolací námitka, na kterou se v dovolání odkazuje, se z obsahu odvolání (č.l. 26 a 27 spisu) nepodává; vyplývá z něho však, že dovolatelka v tomto podání (stejně jako v dovolání) uvádí jako adresu svého trvalého bydliště „P. 2, B. 116/42“.

Pokud jde o druhou z označených otázek, je třeba poukázat na to, že judikatura dovolacího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 17. 12. 2003, sp.zn. , usnesení ze dne 1. 12. 2004, sp.zn. , ze dne 20. 1. 2005, sp.zn. , a ze dne 16. 2. 2006, sp.zn. ) je ustálena v názoru, že o návrhu na vyklizení bytu lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná se

o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů, jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Vzhledem k dikci ustanovení § 153a odst. 3 a § 153b odst. 3 není žádného rozumného důvodu, proč uvedený závěr nevztáhnout i na rozsudek pro zmeškání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2006, sp.zn. ). Pro úplnost lze poznamenat, že ve věci vyklizení bytu (§ 126 odst. 1 obč.zák.) nejde o vznik, změnu  či zánik hmotněprávního vztahu, ale pouze o deklaraci stavu, kdy je byt užíván bez právního důvodu; rozsudek v takovéto věci vydaný nemá tedy povahu konstitutivní.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani podle Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a odmítl.

Žalovaná z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobkyním nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měly proti žalované právo. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ( věta první, , a ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. května 2009

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu