Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1330/2021

26 Cdo 1330/2021-119

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovaným 1) P. Š. R., narozené XY, bytem XY, 2) P. Š., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem v Praze, Jičínská 2348/10, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2020, č. j. -102, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, č. j. -45, uložil žalovaným do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí vyklidit a odevzdat žalobci byt č. 49 o čtyřech pokojích a kuchyni s příslušenstvím, nacházející se v 2. podlaží domu č. p. XY na ulici XY v XY, k. ú. XY (dále též jen „Byt“); současně jim uložil zaplatit žalobci náklady řízení.

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 11. 2020, č. j. -102, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), přípustné.

Otázku, zda byl pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodný skutkový stav věci v době vyhlášení jeho rozsudku, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od níž není důvod - přes námitky dovolatele - se odchýlit ani v této věci. Dovolateli lze sice přisvědčit, že ve věci vyklizení bytu ( a násl. , , dále též jen „o. z.“) nejde ani o vznik, změnu, či zánik hmotněprávního vztahu, ale pouze o deklaraci stavu, kdy je byt užíván bez právního důvodu; rozsudek vydaný v takovéto věci nemá tedy povahu konstitutivní, nýbrž jde o rozhodnutí deklaratorní (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. , ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. ). Tato skutečnost však nic nemění na tom, že při rozhodování o vyklizení musí soudy vyjít ze skutečností, které zde jsou v době vyhlášení jejich rozhodnutí; podle o. s. ř je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Zásada uvedená v znamená, že soud při rozhodování věci je povinen přihlédnout nejen ke skutkovým okolnostem, které tu byly v době zahájení řízení (a k právním předpisům platným v té době), ale také k okolnostem, které nastaly za řízení až do vyhlášení rozhodnutí (a k právním předpisům platným v době vyhlášení rozhodnutí), a že nesmí vzít v úvahu to, co má nastat až po vyhlášení rozhodnutí. Z hlediska zjišťování skutkového stavu věci soud vychází z ustanovení tehdy, jestliže skutečnosti, které tu jsou v době vyhlášení rozsudku, jsou podle hmotného práva pro rozhodnutí významné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 97/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. v něm citovanou judikaturu).

Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že vůbec nereflektoval změnu platné právní úpravy a neaplikoval , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“, a judikaturu k tomuto ustanovení, přehlíží, že citované ustanovení na projednávanou věc nedopadá, výklad tohoto ustanovení tak není pro právní posouzení věci významný a pro řešení této otázky proto nemůže být dovolání přípustné. Žalobce totiž nezískal členství v bytovém družstvu (s nímž je spojeno právo nájmu Bytu) převodem (resp. přechodem) družstevního podílu, nýbrž jej nabyl přijetím za člena, tudíž originárně (členská práva a povinnosti mu vznikla zcela nově).

V souladu s ustálenou soudní praxí je i závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce k žalobě o vyklizení Bytu. K podání žaloby na vyklizení nemovitosti je aktivně věcně legitimován především vlastník věci (§ 1040 odst. 1 o. z.); stejný nárok může uplatnit i kvalifikovaný držitel (§ 1043 o. z.), detentor (§ 1044 o. z.), případně nájemce (§ 2211 o. z.) - stejně jako tomu bylo i za účinnosti předešlé právní úpravy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. , rozsudek téhož soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. ).

Odvolací soud uzavřel (a jeho závěr odpovídá obsahu spisu), že ke dni vyhlášení jeho rozsudku žalobce nebyl vlastníkem Bytu, ani jeho držitelem, detentorem nebo nájemcem. Byl pouze členem bytového družstva a zřejmě mu svědčilo právo na uzavření smlouvy o nájmu Bytu (tato otázka byla mezi účastníky sporná a odvolací soud se jejím řešením s ohledem na své právní posouzení věci blíže nezabýval).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. 11. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu