Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
7E06E5232EA473E9C12587E3001B87B4.html
HTML · 13.98 KB
No categories available
26 Cdo 1330/2021
26 Cdo 1330/2021-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1 - Starém Městě, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovaným 1) P. Š. R., narozené XY, bytem XY, 2) P. Š., narozenému XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem v Praze, Jičínská 2348/10, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 170/2019 , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2020, č. j. 54 Co 221/2020 -102, takto:
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 1. 2020, č. j. 15 C 170/2019 -45, uložil žalovaným do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí vyklidit a odevzdat žalobci byt č. 49 o čtyřech pokojích a kuchyni s příslušenstvím, nacházející se v 2. podlaží domu č. p. XY na ulici XY v XY, k. ú. XY (dále též jen „Byt“); současně jim uložil zaplatit žalobci náklady řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 19. 11. 2020, č. j. 54 Co 221/2020 -102, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř. “), přípustné.
Otázku, zda byl pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodný skutkový stav věci v době vyhlášení jeho rozsudku, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od níž není důvod - přes námitky dovolatele - se odchýlit ani v této věci. Dovolateli lze sice přisvědčit, že ve věci vyklizení bytu (§ 1040 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále též jen „o. z.“) nejde ani o vznik, změnu, či zánik hmotněprávního vztahu, ale pouze o deklaraci stavu, kdy je byt užíván bez právního důvodu; rozsudek vydaný v takovéto věci nemá tedy povahu konstitutivní, nýbrž jde o rozhodnutí deklaratorní (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. 26 Cdo 5107/2007 , ze dne 2. 8. 2016, sp. zn. 26 Cdo 505/2016 ). Tato skutečnost však nic nemění na tom, že při rozhodování o vyklizení musí soudy vyjít ze skutečností, které zde jsou v době vyhlášení jejich rozhodnutí; podle § 154 odst. 1 o. s. ř je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Zásada uvedená v § 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. znamená, že soud při rozhodování věci je povinen přihlédnout nejen ke skutkovým okolnostem, které tu byly v době zahájení řízení (a k právním předpisům platným v té době), ale také k okolnostem, které nastaly za řízení až do vyhlášení rozhodnutí (a k právním předpisům platným v době vyhlášení rozhodnutí), a že nesmí vzít v úvahu to, co má nastat až po vyhlášení rozhodnutí. Z hlediska zjišťování skutkového stavu věci soud vychází z ustanovení § 154 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tehdy, jestliže skutečnosti, které tu jsou v době vyhlášení rozsudku, jsou podle hmotného práva pro rozhodnutí významné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3567/2007 , uveřejněné pod číslem 97/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 415/2016 - a v něm citovanou judikaturu).
Vytýká-li žalobce odvolacímu soudu, že vůbec nereflektoval změnu platné právní úpravy a neaplikoval § 736 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb. , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále též jen „z. o. k.“, a judikaturu k tomuto ustanovení, přehlíží, že citované ustanovení na projednávanou věc nedopadá, výklad tohoto ustanovení tak není pro právní posouzení věci významný a pro řešení této otázky proto nemůže být dovolání přípustné. Žalobce totiž nezískal členství v bytovém družstvu (s nímž je spojeno právo nájmu Bytu) převodem (resp. přechodem) družstevního podílu, nýbrž jej nabyl přijetím za člena, tudíž originárně (členská práva a povinnosti mu vznikla zcela nově).
V souladu s ustálenou soudní praxí je i závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce k žalobě o vyklizení Bytu. K podání žaloby na vyklizení nemovitosti je aktivně věcně legitimován především vlastník věci (§ 1040 odst. 1 o. z.); stejný nárok může uplatnit i kvalifikovaný držitel (§ 1043 o. z.), detentor (§ 1044 o. z.), případně nájemce (§ 2211 o. z.) - stejně jako tomu bylo i za účinnosti předešlé právní úpravy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2720/2004 , rozsudek téhož soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1588/2020 ).
Odvolací soud uzavřel (a jeho závěr odpovídá obsahu spisu), že ke dni vyhlášení jeho rozsudku žalobce nebyl vlastníkem Bytu, ani jeho držitelem, detentorem nebo nájemcem. Byl pouze členem bytového družstva a zřejmě mu svědčilo právo na uzavření smlouvy o nájmu Bytu (tato otázka byla mezi účastníky sporná a odvolací soud se jejím řešením s ohledem na své právní posouzení věci blíže nezabýval).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 11. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu