Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 Co 131/2026-204

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců Mgr. Marka Vlaškovského a Mgr. Daniely Teterové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený dne Datum narození žalovaného A

bytem Adresa žalovaného A

o vyklizení

k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 3. 3. 2026, č. j. -98

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:

Žaloba, aby žalovaný byl povinen vyklidit jednotku č. hodnota, vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů, v budově č. p. hodnota, která stojí na pozemku parc. č. hodnota, k. ú. adresa, přičemž k této jednotce přísluší spoluvlastnický podíl o velikosti 1900/904529 na společných částech budovy č. p. hodnota, bytový dům, stojící na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa, a předat ji ve stavu způsobilém k užívání žalobkyni, a to vše do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se mění takto:Žaloba, aby žalovaný byl povinen vyklidit jednotku č. , hodnota, , vymezenou podle zákona o vlastnictví bytů, v budově č. p. , hodnota, , která stojí na pozemku parc. č. , hodnota, , k. ú. , adresa, , přičemž k této jednotce přísluší spoluvlastnický podíl o velikosti 1900/904529 na společných částech budovy č. p. , hodnota, , bytový dům, stojící na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , a předat ji ve stavu způsobilém k užívání žalobkyni, a to vše do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 1 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 5 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalovanému uložil povinnost vyklidit bytovou jednotku č. hodnota v budově č. p. hodnota, která stojí na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa (dále jen „byt“) a předat ji ve stavu způsobilém k užívání žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 29 337 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou od 1. 1. 2025 do 31. 12. 2025, podle níž byl žalovaný povinen dodržovat pravidla provozu domu. Žalovaný tato pravidla porušil tím, že poškodil květiny ve společných prostorách a následně dne 4. 8. 2025 posprejoval vitrínu u recepce domu. Žalobkyně mu proto výpovědí ze dne 8. 8. 2025, doručenou dne 15. 8. 2025, vypověděla nájem a vyzvala jej k vyklizení bytu do 31. 8. 2025. Žalovaný byt nevyklidil ani po předžalobní výzvě a od 1. 1. 2026 nemá uzavřenou novou nájemní smlouvu.

3. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně je oprávněna byt užívat a přenechat jej do užívání třetím osobám, a proto je ve věci aktivně věcně legitimována. Opakované porušení pravidel provozu domu žalovaným posoudil jako zvlášť závažné porušení povinností nájemce, které žalobkyni opravňovalo podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) vypovědět nájem bez výpovědní doby. Výpověď obsahující poučení o možnosti soudního přezkumu byla žalovanému doručena dne 15. 8. 2025, žalovaný se však jejího přezkumu nedomáhal a byt ve stanovené lhůtě nevyklidil. Nájemní vztah nejpozději dne 31. 12. 2025 skončil uplynutím sjednané doby. Jelikož žalovaný užívá byt bez právního důvodu a nevyklidil jej ani po předžalobní výzvě, soud prvního stupně žalobě na vyklizení s výslovným odkazem na o. z. v plném rozsahu vyhověl.

4. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, jímž se, posuzováno podle jeho obsahu, domáhal změny napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalovaný v odvolání namítal, že žalobu považuje za vykonstruovanou a tvrzení žalobkyně za nepravdivá. Žalobkyni a jejího jednatele obvinil z protiprávního jednání vůči jeho osobě, zejména z neoprávněných vstupů do jeho bytu, odcizování věcí, poškozování majetku a snahy dosáhnout jeho vystěhování a majetkového prospěchu.

5. Žalobkyně omluvila svou neúčast i neúčast zástupce u odvolacího jednání z důvodu obavy o jejich život a zdraví vyvolané opakovanými výhrůžkami žalovaného a souhlasila s projednáním věci v jejich nepřítomnosti. Žalobkyně označila odvolání žalovaného za nekonkrétní a nezpůsobilé zpochybnit skutkové a právní závěry soudu prvního stupně. Setrvala na tom, že nájem bytu skončil výpovědí pro zvlášť závažné porušení povinností, případně nejpozději uplynutím sjednané doby, v důsledku čehož žalovaný užívá byt bez právního důvodu. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu [ věta prvá, , 3 a 5 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)] a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Žalobkyně byla k jednání odvolacího soudu řádně a včas předvolána. Jelikož se žalobkyně ani její zástupce k jednání nedostavili, svou neúčast řádně omluvili a souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti, odvolací soud věc podle projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

8. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 21. 10. 2025 domáhala vyklizení bytu. Svou aktivní věcnou legitimaci dovozovala z toho, že vlastník bytu, společnost právnická osoba, IČO IČO, jej přenechal k užívání společnosti právnická osoba, IČO IČO. Na základě další smlouvy uzavřené se společností právnická osoba je žalobkyně oprávněna byt užívat a přenechávat jej dále do užívání třetím osobám. Žalovanému byt pronajala smlouvou ze dne datum na dobu určitou do 31. 12. 2025. Žalovaný však opakovaně porušoval pravidla provozu domu, zejména poškozoval společné prostory, vyhrožoval ostatním nájemcům a dne 4. 8. 2025 posprejoval vitrínu u recepce domu, a to navzdory předchozí výzvě k nápravě. Žalobkyně mu proto dne 8. 8. 2025 vypověděla nájem bez výpovědní doby; výpověď byla žalovanému doručena dne 15. 8. 2025 a byt měl vyklidit do 31. 8. 2025. Žalovaný však byt nevyklidil ani po předžalobní výzvě ze dne 19. 9. 2025 a nadále jej užívá bez právního důvodu. Žalobkyně proto s odkazem na § 2211 ve spojení s § 1040 o. z. požadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost byt vyklidit a předat jej žalobkyni.

9. Skutková zjištění soudu prvního stupně - vyjma otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně - může odvolací soud jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. ].

10. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, proč žalovaným navržené důkazy neprovedl. Jak vyplývá z ustálené judikatury, důkazní návrh účastníka lze neakceptovat zejména tehdy, nemá-li skutečnost, k jejímuž prokázání je důkaz navrhován, relevantní souvislost s předmětem řízení, není-li navržený důkaz způsobilý tvrzenou skutečnost ověřit nebo vyvrátit, anebo byla-li tato skutečnost již bez důvodných pochybností prokázána či vyvrácena a provedení důkazu by proto bylo nadbytečné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. ). Důkazní návrhy, jimž soud prvního stupně nevyhověl, se netýkaly skutečností rozhodných pro posouzení uplatněného nároku a jejich neprovedení nemohlo ovlivnit výsledek řízení. Totéž platí také o protokolech o ústním jednání před úřad práce vyhotovených dne 24. 8. 2026 a 26. 8. 2026, které žalovaný předložil odvolacímu soudu dne 26. 8. 2026. Přestože uplatnění těchto listin nebylo v rozporu s , neboťy vznikly až po vyhlášení napadeného rozsudku, skutečnosti, které jimi žalovaný zamýšlel prokázat, nemají význam pro posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně ani pro závěr o existenci a skončení nájemního vztahu mezi účastníky. Tytoy proto nebyly způsobilé ovlivnit rozhodnutí ve věci a odvolací soud je jako právně bezvýznamné k důkazu neprovedl.

11. Soud prvního stupně se však nedostatečně zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně a v tomto směru neučinil skutková zjištění, která by měla oporu v provedeném dokazování. Žalobkyně svou aktivní věcnou legitimaci dovozovala ze smluvního řetězce, podle něhož vlastník bytu, společnost právnická osoba, IČO IČO, přenechal byt společnosti právnická osoba, IČO IČO, s oprávněním přenechat jej třetí osobě. Společnost právnická osoba měla následně na základě další smlouvy přenechat byt žalobkyni a umožnit jí, aby jej sama přenechávala do užívání třetím osobám. Existence ani obsah těchto právních vztahů nebyly v řízení prokázány. Žalobkyně předložila pouze smlouvu o nájmu bytu ze dne datum uzavřenou mezi ní a žalovaným, z níž se tvrzené oprávnění žalobkyně k bytu nepodává. Z provedeného dokazování nelze uzavřít, že by žalobkyni skutečně svědčilo vlastní či od třetí osoby odvozené právo byt užívat a dále jej přenechávat jiným osobám. Pouhé tvrzení žalobkyně o existenci takového oprávnění nemohlo bez dalšího založit skutkový závěr, že jí svědčilo právo byt užívat a přenechávat jej k užívání třetím osobám; takový závěr soudu prvního stupně proto nemá oporu v provedeném dokazování.

12. Odkaz soudu prvního stupně na § 1040 odst. 1 o. z. není pro posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně v této věci přiléhavý, neboť toto ustanovení upravuje vlastnickou žalobu na vydání věci, zatímco žalobkyně již podle vlastních skutkových tvrzení vlastnicí předmětného bytu není. Bylo proto třeba objasnit, zda žalobkyni svědčí jiné právo zakládající oprávnění požadovat vyklizení a předání bytu. Podle závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. , je k podání žaloby na vyklizení nemovitosti aktivně věcně legitimován především vlastník věci podle § 1040 odst. 1 o. z.; stejný nárok může uplatnit rovněž kvalifikovaný držitel podle § 1043 o. z., detentor podle § 1044 o. z., případně nájemce podle § 2211 o. z. Pro úspěch žaloby na vyklizení je proto nezbytné, aby žalobce tvrdil a prokázal, že je nositelem některého z těchto práv k vyklizované nemovitosti.

13. Bylo na žalobkyni, aby nejen tvrdila, ale také prokázala skutečnosti, z nichž dovozovala své oprávnění požadovat vyklizení bytu. Žalobkyně sice vylíčila rozhodné skutečnosti týkající se smluvního řetězce, od něhož svou aktivní věcnou legitimaci odvozovala, avšak neoznačila důkazy způsobilé prokázat existenci a obsah jednotlivých právních vztahů tvořících tento řetězec.

14. Při odvolacím jednání vyvstala potřeba poučit žalobkyni podle ve spojení s , že dosud neoznačila důkazy potřebné k prokázání tvrzeného smluvního řetězce a z něj dovozované aktivní věcné legitimace, a vyzvat ji, aby takové důkazy označila. Žalobkyně ani její zástupce se však k odvolacímu jednání nedostavili, o jeho odročení nepožádali a výslovně souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci v jejich nepřítomnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. , poučovací povinnost podle , 2 a 3 soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném podle Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Za této procesní situace nebylo možné žalobkyni zamýšlené poučení při jednání poskytnout, přičemž nemožnost jeho poskytnutí byla důsledkem vlastního procesního postupu žalobkyně.

15. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby odvolací soud dodává, že se neztotožňuje ani se závěrem soudu prvního stupně o platnosti výpovědi z nájmu ze dne 8. 8. 2025. Výpověď sice obsahovala poučení žalovaného o právu vznést proti ní námitky a domáhat se soudního přezkumu její oprávněnosti, neobsahovala však poučení o dvouměsíční lhůtě k podání návrhu podle § 2290 o. z. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. , je obsahovou náležitostí výpovědi pronajímatele podle § 2286 odst. 2 o. z. nejen poučení nájemce o právu navrhnout soudní přezkum její oprávněnosti, ale také poučení o lhůtě, v níž je třeba tento návrh podat. Absence takového poučení představuje porušení zákona, které zjevně narušuje veřejný pořádek, a má proto podle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. za následek absolutní neplatnost výpovědi, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Výpověď ze dne 8. 8. 2025 tudíž nemohla vyvolat zamýšlený následek v podobě skončení nájmu; ten však bez ohledu na uvedené skončil uplynutím sjednané doby dne 31. 12. 2025.

16. Jelikož žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně své aktivní věcné legitimace, odvolací soud napadený rozsudek podle změnil tak, že žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

17. Odvolací soud podle a nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Procesně zcela úspěšnému žalovanému, který nebyl zastoupen zástupcem podle a výši svých hotových výdajů nedoložil, náleží podle paušální náhrada za tři úkony vymezené v až c) , a to za písemné vyjádření k žalobě, přípravu účasti na jednání a účast při jednání dne 3. 3. 2026. Podle závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. , činí za procesní úkony učiněné od 1. 1. 2025 náhrada 450 Kč za každý úkon, a to analogickým použitím Žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč).

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ve spojení s , podle nichž má procesně zcela úspěšný žalovaný právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Ani v odvolacím řízení žalovaný nebyl zastoupen zástupcem podle a výši svých hotových výdajů nedoložil. Podle ve spojení s a odst. 3 písm. b), c) a f) mu proto přísluší paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony, a to za sepis odvolání, přípravu účasti na odvolacím jednání a účast při tomto jednání dne 6. 10. 2026. Z důvodů uvedených v předchozím odstavci činí náhrada za každý úkon 450 Kč, celkem tedy 1 350 Kč. Žalovaný dále požadoval náhradu cestovních výdajů za cestu autobusem z adresa a zpět, jejich výši však nevyčíslil ani nedoložil. Odvolací soud mu proto náhradu těchto výdajů nepřiznal.

19. Žalobkyně byla zavázána zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle část věty před středníkem

20. Žalovaný byl usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 20. 4. 2026, č. j. -179, které nabylo právní moci dne 22. 5. 2026, zcela osvobozen od soudních poplatků. Jelikož žalovaný měl v odvolacím řízení plný úspěch a žalobkyně není od soudních poplatků osvobozena, přešla na ni podle ve spojení s , o soudních poplatcích, poplatková povinnost za odvolací řízení. Výše poplatku činí podle položky 4 bodu 1 písm. a) ve spojení s položkou 22 bodem 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků 5 000 Kč. Lhůta k jeho zaplacení byla stanovena podle věty druhé , o soudních poplatcích, podle něhož je poplatek v tomto případě splatný do tří dnů od právní moci rozhodnutí, kterým byla povinnost k jeho zaplacení uložena.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.