Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 6 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (11)3DFBA95995BA7EBCC1258061002B00FB.html
HTML · 14.31 KB
No categories available
26 Cdo 505/2016
26 Cdo 505/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Rosice, se sídlem v Rosicích, Palackého nám. 13, zastoupeného JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rybníček 322/4, proti žalované P. V., B., zastoupené JUDr. Pavlínou Urbancovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 409/52, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 61/2012 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2015, č. j. 19 Co 82/2014 -157, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Ilony Chladové, advokátky se sídlem v Brně, Rybníček 322/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. března 2015, č. j. 19 Co 82/2014 -157, potvrdil ve výroku I. rozsudek pro zmeškání Okresního soudu Brno-venkov (soudu prvního stupně) ze dne 6. prosince 2012, č. j. 29 C 61/2012 -20, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit tam specifikovaný byt do patnácti dnů od právní moci rozsudku; v nákladovém výroku II. citovaný rozsudek změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil.
Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. / – dále opět jen „o. s. ř. “). V něm nastolenou právní otázku, zda v souzené věci jde o (výjimečný) případ, kdy nebylo namístě vydání rozsudku pro zmeškání, byť jinak formální předpoklady pro jeho vydání byly naplněny, totiž odvolací soud vyřešil (záporně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není – ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – důvod se odchýlit.
Především je zapotřebí předeslat, že ustálená soudní praxe dovodila (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 17. prosince 2003, sp. zn. 26 Cdo 390/2003 , z 1. prosince 2004, sp. zn. 26 Cdo 272/2004 , z 20. ledna 2005, sp. zn. 26 Cdo 779/2004 , a z 16. února 2006, sp. zn. 26 Cdo 1253/2005 ), že o návrhu na vyklizení bytu lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů; jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Vzhledem k dikci ustanovení § 153a odst. 3 a § 153b odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. není žádného rozumného důvodu, proč uvedený závěr nevztáhnout i na rozsudek pro zmeškání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2006, sp. zn. 26 Cdo 1391/2006 ). Ve věci vyklizení bytu (§ 126 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , ve znění do 31. prosince 2013) nejde ani o vznik, změnu či zánik hmotněprávního vztahu, ale pouze o deklaraci stavu, kdy je byt užíván bez právního důvodu; rozsudek v takovéto věci vydaný nemá tedy povahu konstitutivní (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. května 2009, sp. zn. 26 Cdo 5107/2007 ).
V soudní praxi není pochyb ani o tom, že rozsudek pro zmeškání (při splnění zákonem stanovených předpokladů) soud může, avšak také nemusí, vydat (srov. slovo „může“ uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ); záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1049 a násl. s.). Nejvyšší soud již dříve vyslovil právní názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007 , z 13. 1edna 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010 , a z 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013 ). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech z 10. března 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04 , z 23. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05 , a dále např. z 28. ledna 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/20910 , na nějž poukázala dovolatelka. V nich mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§ 1 a § 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. O takový případ však v posuzované věci – vzhledem k obsahu spisu - nejde.
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 2. srpna 2016
JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu