Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 505/2016

26 Cdo 505/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Rosice, se sídlem v Rosicích, Palackého nám. 13, zastoupeného JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rybníček 322/4, proti žalované P. V., B., zastoupené JUDr. Pavlínou Urbancovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 409/52, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 2015, č. j. -157, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Ilony Chladové, advokátky se sídlem v Brně, Rybníček 322/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. března 2015, č. j. -157, potvrdil ve výroku I. rozsudek pro zmeškání Okresního soudu Brno-venkov (soudu prvního stupně) ze dne 6. prosince 2012, č. j. -20, jímž soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit tam specifikovaný byt do patnácti dnů od právní moci rozsudku; v nákladovém výroku II. citovaný rozsudek změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dovolatelka) dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil.

Dovolání není přípustné podle ( , , ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII / – dále opět jen „ “). V něm nastolenou právní otázku, zda v souzené věci jde o (výjimečný) případ, kdy nebylo namístě vydání rozsudku pro zmeškání, byť jinak formální předpoklady pro jeho vydání byly naplněny, totiž odvolací soud vyřešil (záporně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není – ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – důvod se odchýlit.

Především je zapotřebí předeslat, že ustálená soudní praxe dovodila (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 17. prosince 2003, sp. zn. , z 1. prosince 2004, sp. zn. , z 20. ledna 2005, sp. zn. , a z 16. února 2006, sp. zn. ), že o návrhu na vyklizení bytu lze rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť se jedná o věc, v níž jsou účastníci v typickém dvoustranném vztahu, jehož úprava je již podle jeho povahy a tím i podle příslušného hmotněprávního předpisu dána plně do dispozice účastníků těchto vztahů; jinými slovy hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Vzhledem k dikci ustanovení a není žádného rozumného důvodu, proč uvedený závěr nevztáhnout i na rozsudek pro zmeškání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. srpna 2006, sp. zn. ). Ve věci vyklizení bytu ( , , ve znění do 31. prosince 2013) nejde ani o vznik, změnu či zánik hmotněprávního vztahu, ale pouze o deklaraci stavu, kdy je byt užíván bez právního důvodu; rozsudek v takovéto věci vydaný nemá tedy povahu konstitutivní (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. května 2009, sp. zn. ).

V soudní praxi není pochyb ani o tom, že rozsudek pro zmeškání (při splnění zákonem stanovených předpokladů) soud může, avšak také nemusí, vydat (srov. slovo „může“ uvedené v ); záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1049 a násl. s.). Nejvyšší soud již dříve vyslovil právní názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. V každém jednotlivém případě by soud měl přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2008, sp. zn. , z 13. 1edna 2011, sp. zn. , a z 11. prosince 2013, sp. zn. ). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech z 10. března 2005, sp. zn. , z 23. srpna 2005, sp. zn. , a dále např. z 28. ledna 2014, sp. zn. , na nějž poukázala dovolatelka. V nich mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků ( a ). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. O takový případ však v posuzované věci – vzhledem k obsahu spisu - nejde.

Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle odmítl – se souhlasem všech členů senátu ( ) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. větu druhou ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 2. srpna 2016

JUDr. Miroslav Ferákpředseda senátu