Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 152/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7.12.2006, č.j. -75, byl potvrzen  rozsudek soudu I. stupně ve výroku o povinnosti zaplatit částku 353.462,-Kč s 3% úrokem z prodlení od 15.4.2003. Co se týče úroku z prodlení od 1.3.2001 do 15.4.2003 a úroku z prodlení ve výši 3,5% od 15. 4. 2003 do zaplacení byl rozsudek soudu I. stupně změněn odvolacím soudem tak, že se žaloba zamítá. Žalovaný byl zavázán k náhradě nákladů řízení žalobci před soudy obou stupńů ve výši 15.443,- Kč.

Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 353.462,-Kč s úrokem z prodlení jako náhrady za bezplatné užívání nebytových prostor žalovaným, nacházejících se v 6.a 7. patře administrativní budovy ve Vsetíně č.p. 1484, a to za rok 2001. Budova byla postavena ze sdružených prostředků  uživatelů a účastníci sdružení respektovali právo každého z nich na výlučné užívání nebytových prostor; neuzavírali ohledně tohoto užívání žádné smlouvy. Neexistoval tedy žádný právní titul k užívání předmětných nebytových prostor. Hospodářskou smlouvou ze dne 17.4.1973 byla již dříve dohodnuta pouze úhrada nákladů souvisejících s provozem a údržbou domu. Administrativní budova byla později v rámci privatizačního projektu převedena na žalobce, a ten uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého bezplatným užíváním předmětných nebytových prostor žalovaným za rok 2001. Podle odvolací instance nebyl žalobce k žádnému plnění ve prospěch bývalých sdružovatelů či jejich nástupců v rámci privatizace zavázán a dřívější právní vztah, umožňující žalovanému bezplatné užívání objektu, neexistuje. Námitka vydržení práva užívat nebytové prostory je  rovněž neopodstatněná, neboť vydržet lze pouze právo věcné, nikoliv obligační, jímž právo užívání nebytových prostor  nepochybně je. Žalovaný nemohl být od převodu domu do vlastnictví žalobce v dobré víře, že nebytové prostory užívá oprávněně, neboť mu pro toto užívání zjevně chyběl právní podklad. Jestliže tedy žalovaný v roce 2001 užíval nebytové prostory v domě žalobce bezplatně a bezesmluvně, má podle § 451 odst. 1 o.z. ve spojení s § 458 odst.1 věta druhá o.z. povinnost poskytnout žalobci za toto užívání peněžitou náhradu. Peněžitá náhrada za užívání nebytových prostor je dána nájemným, které by žalovaný platil v případě nájemního vztahu podle výše v daném místě a čase.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze (jeho nepříznivému konečnému výroku I.) podal žalovaný obšírné dovolání, jímž napadá veškeré aspekty předmětné problematiky. Dovodil přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku ve věci samé a jako důvod pro podání dovolání označil nesprávné posouzení věci. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání písemně nevyjádřil.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě ( odst. l, ). Dovolání mohlo být vzhledem ke shodě rozsudků nižších instancí přípustné jen podle odst. l písm. c/ Pak by dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle , tj. podle dovolacího důvodu tkvícího v nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání však není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b/ (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Předpokládá se tedy, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp. zn. a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením

Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a obtížnost věci spočívá v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203). Právní otázka tedy postrádá judikatorní přesah, jestliže je příslušná zákonná úprava naprosto jednoznačná a nečiní v rozhodovací praxi žádné aplikační ani výkladové obtíže. Nutno tu podotknout, že Nejvyšší soud je vázán skutkovým základem věci zjištěným nižšími instancemi a není oprávněn – s výjimkou prokázání důvodů dovolání (tj. podle důvodů procesní povahy) – do něj jakkoli zasahovat případným prováděním dalších důkazů (viz Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. a kol.: . Komentář. C. H. Beck, 7. vydání, Praha 2006, zejména k ).

Také podle judikatury Ústavního soudu je zásadní právní význam meritorního rozhodnutí odvolacího soudu dán tím, že se toto rozhodnutí, resp. jím řešená právní otázka, odchyluje od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech (usnesení Ústavního soudu sp. zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 4, č. 19).

Pro závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam, jakož i pro další dovolací přezkum v případě přípustnosti dovolání, jsou relevantní jen právní otázky (a následná tvrzení) s vymezením v rámci dovolacích důvodů podle , b/ Dovolatel je tu tedy oprávněn vymezit právní otázku (vylíčit podle ní dovolací důvod) jen v rámci daném procesní vadou nebo nesprávným právním posouzením věci. Při přezkumu přípustnosti dovolání podle ani následném přezkumu podle dovolacích důvodů nelze brát v úvahu právní otázky (tvrzení) opírající se o dovolací důvod podle (nesoulad výsledků dokazování se skutkovými zjištěními, z nichž rozhodnutí vycházelo). Blíže k tomu již shora citované usnesení NS sp. zn. , též usnesení sp. zn. , v neposlední řadě pak nález Ústavního soudu sp. zn. a celá řada dalších nálezů téhož soudu v obdobných věcech.

Jestliže dovolání není přípustné podle , nelze samostatně přezkoumávat tu jeho část, která případně směřuje do výroku či výroků odvolacího soudu o nákladech řízení (usnesení NS sp. zn. ).

Všechny tyto aspekty aplikace a interpretace ustanovení o přípustnosti dovolání se dovolateli nepodařilo sledovat. Zatímco účelem právní úpravy přípustnosti dovolání podle je odstranění judikatorní kontradikce či judikatorní novost ohledně nastolené právní otázky, dovolatel se pokouší dosáhnout - contra legem - zásadního přehodnocení rozhodnutí odvolacího soudu po stránce právní a případně i skutkové. Zde však role Nejvyššího soudu nespočívá; ostatně odvolací soud nepochybil při hmotněprávním posouzení věci a řízení před nižšími instancemi netrpí ani procesními vadami.

Dovolání žalovaného bylo proto podle věty první a odmítnuto.

Žalobci nevznikly v tomto řízení žádné náklady (, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 25. března 2009

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu