Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 181/95

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti E. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 1995, č. j. -129, a proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1994, č. j. -109, o uzavření dohody o vydání nemovitosti, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Ústavní stížností, podanou Ústavnímu soudu České republiky, je požadováno zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 1995, č. j. -129, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1994, č. j. -109.

V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka domáhala nahrazení projevu vůle k uzavření dohody o vydání nemovitosti. Proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně, podala stěžovatelka dovolání s odkazem na ustanovení , ve kterém namítala skutečnost, že nebyla k jednání řádně obeslána, čímž byla, podle jejího názoru, zbavena možnosti vyjádřit se ke všem pro věc rozhodným skutečnostem.

V ústavní stížnosti, směřující jak proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 1995, č. j. -129, tak i proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. listopadu 1994, č. j. -109, stěžovatelka vytýká Krajskému soudu v Praze neposkytnutí dovolání podle , čímž, podle mínění stěžovatelky, bylo znemožněno Vrchnímu soudu v Praze přezkoumat věc samu. V postupu obou soudů spatřuje pak porušení ústavních garancí ochrany vlastnického práva podle a O y.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud České republiky od Okresního soudu v Mladé Boleslavi vyžádal spis sp. zn. .

II.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže odvolací soud vyslovil ve výroku svého potvrzujícího rozsudku, že je dovolání přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Smyslem uvedeného důvodu dovolání je otevření možnosti posouzení právních aspektů rozhodované věci dovolacím soudem v případech, spojených na straně jedné s řešením případu "po právní stránce zásadního významu" a na straně druhé se shodným rozhodnutím soudů prvního i druhého stupně. Jde tudíž o určitou možnost sebereflexe soudů v případech, kdy soudy prvního i druhého stupně dospěly v řešení právních aspektů případu k závěru "zásadního významu". Za rozhodnutí "po právní stránce zásadního významu" nutno považovat zejména ta, která se odchylují od ustálené judikatury nebo přináší judikaturu novou, a to s možným dopadem na rozhodování soudů v obdobných případech.

Posouzení "zásadního významu" právní stránky případu je věcí nezávislého soudního rozhodnutí, jež není předmětem přezkumu ze strany Ústavního soudu.

Dovolací důvod podle svým smyslem přesahuje rozhodovaný případ a týká se zejména vytvoření procesního nástroje, sjednocujícího judikaturu soudů. Neposkytnutí dovolání podle uvedeného důvodu tedy nelze považovat za odepření soudní ochrany základních práv a svobod, a tudíž za porušení a 90 y.

Na základě uvedeného nutno posuzovat návrh za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně 23. srpna 1995 JUDr. Pavel Holländer

soudce zpravodaj