Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2534/2008

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13.9.2007, č. j. -132, byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27.10.2006, č. j. -107, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků blíže specifikovaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, a to podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen ,ě“). Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce nabyl restituční nároky – nárok na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky nebo právo na finanční náhradu podle zvláštních předpisů – na základě smluv o postoupení pohledávky od postupníků, a to v celkové výši 106.870,62 Kč. Odvolací soud též vzal za prokázané, že žalobce měl některé v žalobě označené pozemky od žalovaného od roku 1997 v nájmu a v průběhu několika let se opakovaně snažil od žalovaného získat různé pozemky za účelem realizace svých podnikatelských záměrů. Dále zjistil, že na základě kupních smluv uzavřených s žalovaným v roce 2002 a 2003 se stal žalobce vlastníkem pozemků v k.ú. M. I a pozemku v k.ú. M. II.

Shodně se soudem prvního stupně vyšel z článku VI ve znění nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. , publikovaného pod č. 531/2005 Sb. s tím, že lhůta pro převod pozemku ve vztahu k osobám, jež nejsou původními oprávněnými osobami, skončila nejpozději 31.12.2005. Odvolací soud zdůraznil, že v dané věci nejde o princip prekluze ani o případ upravený v ustanovení § 578 o.z. Zaujal názor, že v posuzovaném případě jde o právo na jednorázové plnění, které po 31.12.2005 již nelze přiznat, bez ohledu na to, zda bylo ještě předtím uplatněno u soudu či nikoli. V této souvislosti poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. . Vyslovil závěr, že právo na vydání náhradních pozemků ke dni 31.12.2005 zaniklo a po tomto datu je žalobci nelze v soudním řízení přiznat. Dodal, že žalobci zůstává zachováno právo finanční náhrady ve smyslu ustanovení § 16 zákona

o půdě.

Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu (výroku I.,II.) podal žalobce včas dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení ve spojení s Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní právní význam. Tvrdil, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu Namítal, že právní posouzení věci odvolacím soudem je v rozporu s hmotným právem a odporuje závěrům rozhodnutí dovolacího soudu sp.zn. . Dále tvrdil, že otázka povahy lhůty dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Poukazoval na skutečnost, že z novely zákona o půdě provedené vyplývá, že i osoby, které mají postavení postupníků, nejsou vyloučeny z toho, aby se ucházely o převod pozemků ve veřejných nabídkách a s uspokojováním jejich nároků je nadále počítáno. Vytýkal odvolacímu soudu, že posoudil zánik nároku žalobce, aniž by vyložil, podle kterých právních předpisů věc posuzoval. Podle dovolatele odvolací soud se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami. Konstatoval, že nároky postupníků a původních oprávněných osob je třeba považovat za rovnocenné. Navrhl proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem ( , ), že však jde o dovolání v této věci nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jimž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

K otázce zániku práva na náhradní pozemek, založeného ustanovením § 11 odst. 2 a § 33 odst. 1 zákona o půdě, tj. nároku na převod náhradního pozemku patřícího osobám, jež tento nárok získaly postoupením od jiných osob, existuje již poměrně rozsáhlá judikatura Nejvyššího soudu. Vychází z jeho rozsudku ze dne 8.11.2006, sp.zn. , v němž je vysloven závěr, že právo oprávněné osoby, jež získala nárok na náhradní pozemek postoupením podle zákona o půdě, doznalo změny v důsledku , jímž bylo toto právo odejmuto osobám, jejichž řádně uplatněný nárok stát neuspokojil. Objektivně stanovená lhůta zániku práva, tj. 31.12.2005 nezávisela na jednání oprávněné osoby, ale na činnosti P. f. Není proto rozhodující, zda nárok byl uplatněn jen u Pozemkového úřadu nebo

i u soudu. Šlo o nárok řádně uplatněný a neuspokojený ke dni, s nímž pozdější zákon spojoval zánik práva. Tato zákonná úprava byla přezkoumána Ústavním soudem, jenž rozhodoval o návrhu na její zrušení nálezem pléna ze dne 13.12.2005, sp. zn. , přičemž ve vztahu k postupníkům ji ponechal v platnosti.

Dovolací soud dále konstatuje, že posouzením charakteru lhůty stanovené v § 13 odst. 6 a 7 zákona o půdě se rovněž již zabýval. Pro tuto lhůtu považuje za charakteristické, že jejím marným uplynutím nastává zánik samotného subjektivního práva a že k těmto důsledkům se přihlíží bez ohledu na to, zda to některý účastník namítá či nikoli. Propadná lhůta způsobuje zánik práva sama o sobě již marným uplynutím, kterému nelze zabránit, a po jejím uplynutím se nelze domáhat uspokojení práva.

Pro úplnost je vhodné dodat, že obdobnou problematikou se zabýval dovolací soud též ve svém rozhodnutí ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. ; ze dne 22. 2. 2007, sp. zn. ; ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. ; ze dne

13. 6. 2007, sp. zn. ; ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. ; ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. ; ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. ; ze dne 25. 7. 2007, sp. zn. ; ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. ; ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. ; ze dne 18. 7. 2007, sp. zn. 2902/2007; ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. , ze dne 10. 8. 2007, sp. zn. , ze dne 22.8.2007, sp. zn. , ze dne 19.12.2007, sp. zn. , ze dne 15.1.2008, sp. zn. a ze dne 11.3.2008, sp.zn. .

Dále je třeba poznamenat, že pokud jde o dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení, dovolání přípustné není a to bez zřetele k povaze takového výroku (bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2002, pod pořadovým číslem 88, a publikovaném pod R 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Na základě výše uvedeného je tak patrno, že schází podmínka úspěšnosti dovolání zakládajícího se na tvrzení o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na otázce zásadního právního významu. Dovolací soud proto podle věty první za použití ustanovení dovolání odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první za použití , a Dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému v souvislosti s podaným dovoláním zřejmě žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. ledna 2009

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu