Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5518/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků blíže specifikovaných ve výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu I. stupně i s jeho právním posouzením. V souzené věci se jedná o případ, kdy žalobci, jemuž svědčilo právo trvalého užívání pozemků podle , hospodářský zákoník a na němž se nachází budovy v jeho vlastnictví, požádal po nabytí účinnosti příslušný orgán ve lhůtě stanovené podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) o změnu tohoto práva na právo vlastnické. Právní účinky předpokládané v obč. zák. byly ale jeden den před uplynutím lhůty stanovené k přeměně práva trvalého užívání v právo vlastnické vyloučeny zrušením až 879e obč. zák., a to Ústavní soud nálezem ze dne 9. března 2004, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004, zrušil druhou část , kterou se rušila zmíněná ustanovení , a to dnem 31. prosince 2004. K 1. lednu 2005 došlo k úplnému oživení , a obč. zák., a tedy obnovení stavu jimi založeného tak, jak plyne z citovaného plenárního nálezu Ústavního soudu. Po splnění podmínek obsažených v obč. zák. tak žalobci vzniklo k předmětným pozemkům vlastnické právo.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná dovolání s tím, že napadené rozhodnutí je zásadně právně významné pro posouzení účinků výše citovaného plenárního nálezu Ústavního soudu, přičemž se závěry dovozenými odvolacím soudem v tomto ohledu zásadně nesouhlasí. Dovolatelka i v tomto případě užívá argumentů obsahově shodných s těmi, jež uplatňuje i v jiných před soudy České republiky řešených sporech mezí ní a dalšími účastníky týkajících se účinků citovaného nálezu a dopadu na ustanovení § 879c a násl. obč. zák., tedy jejich tzv. „oživení“. Namítá tedy, že ke dni 31. prosince 2004 neexistovaly žádné právní vztahy trvalého užívání, které byly pro účinky a násl. obč. zák. určující, že všechny vztahy trvalého užívání se dnem 30. června 2001 přeměnily na zákonnou výpůjčku, a to podle čl. IV bodu 1 , jenž nebyl nálezem Ústavního soudu dotčen, že „oživení“ dotčených ustanovení by ve svém důsledku vedlo k nepřípustné retroaktivitě a porušení právní jistoty, že Ústavní soud nemůže fungovat jako pozitivní zákonodárce, že ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, neumožňují podobné dopady nálezu Ústavního soudu, že žalobce neměl na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť se mohl vlastníkem pozemků stát uzavřením smlouvy podle , že „oživení“ dotčených předpisů rozhodně nemohlo nastat zpětně ke dni 30. června 2001. Žalovaná proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil sodu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) vychází z toho, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Lze se proto zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím  , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen  , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě však napadené rozhodnutí výše uvedené podmínky nesplňuje, neboť nejenže nerespektuje právní závěry obsažené ve shora citovaném nálezu pléna Ústavního soudu, ale i následná četná rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se dotčené problematiky (zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. , dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2007, sp. zn. ; z 23. ledna 2007, sp. zn. ; z 23. ledna 2007, sp. zn. ; z 21. března 2007, sp. zn. ; z 23. srpna 2007, sp. zn. ; z 13. září 2007, sp. zn. ; ze dne 19. února 2008, sp. zn. ; ze dne 11. března 2008, sp. zn. ; ze dne 15. dubna 2008, sp. zn. ; či ze dne 9. září, sp. zn. atd.), na něž i v daném případě dovolací soud plně odkazuje. Dovolatelka žádné nové argumenty ve svém dovolání nepřináší a dovolací soud nemá důvody se od právních závěrů v těchto rozhodnutích dovozených odchylovat. Dovolací námitky představují pouhou polemiku s nálezem Ústavního soudu ze dne 9. března 2004, sp. zn. , kterým byla konstatována obnova stavu založeného ustanoveními § 879c až § 879e obč. zák., a shora uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu.

Z výše uvedeného vyplývá, že dovolatelce se nepodařilo podat takové argumenty, pro které by bylo možno dovodit přípustnost jejího dovolání podle A protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud jej podle a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2008

JUDr. František I š t v á n e k

předseda senátu