Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1480/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J., s. d. K., proti žalované České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, o 38.962,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2006, č. j. - 38, takto:

I. Dovolání žalované se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal vůči žalované zaplacení částky 38.962,- Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. března 2006, č.j. -18, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzal za prokázáno, že na základě hospodářské smlouvy uzavřené podle hospodářského zákoníku dne 14. 5. 1981, žalobci svědčilo právo trvalého užívání k pozemku parc. č. 1364 v katastrálním území M.-S., na kterém stojí budova č. p. 231 v jeho vlastnictví. Podle ustanovení (dále jen „ “) platného do 30. 6. 2001 měl žalobce právo požádat ve lhůtě jednoho roku od 1. 7. 2000 o změnu práva trvalého užívání k tomuto pozemku na vlastnictví, což učinil dne 10. července 2000. Po uplynutí jednoroční lhůty, se měl stát vlastníkem předmětného pozemku. Částí druhou bylo ustanovení s účinností od 30. 6. 2001 zrušeno. Dnem

30. 6. 2001 se právo trvalého užívání žalobce k pozemku změnilo na výpůjčku na dobu určitou v trvání do 1. 1. 2007 včetně. Žalobce pak uzavřel se žalovanou dne

24. 11. 2003 ohledně předmětného pozemku kupní smlouvu, přičemž kupní cenu

ve výši 38.962,- Kč zaplatil dne 14. 9. 2004 žalované na účet. S účinností k 31. 12. 2004 byla nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 278/2004 Sb. zrušena část druhá nazvaná „Změna č. II“ a vysloven názor, že zrušením části druhé se obnoví stav založený ustanovením Dopisem ze dne 26. 10. 2005 vyzval žalobce žalovanou mimo jiné k vrácení zaplacené kupní ceny za předmětný pozemek, kterou mu však nevrátila. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce nabyl předmětný pozemek do vlastnictví dne 4. 10. 2004 na základě kupní smlouvy uzavřené podle ustanovení a a násl. ještě dříve, než se mohl v důsledku zrušení části druhé Ústavním soudem obnovit stav založený Tato ustanovení jsou stále v platnosti. Pro posouzení platnosti kupní smlouvy je rozhodující stav v době jejího uzavření. Konstatoval, že citovaný nález Ústavního soudu se svými účinky nijak nedotkl právních ustanovení, na jejichž podkladě byla kupní smlouva uzavřena. Dále dovodil, že dnem 30. 6. 2001 se právo žalobce trvalého užívání v důsledku zrušení ustanovení změnilo na výpůjčku a nemohlo tak dojít po zrušení derogačního ustanovení ke dni 31. 12. 2004 k bezplatnému nabytí vlastnického práva k pozemku ze zákona, neboť nebyla splněna podmínka trvalého užívání pozemku žalobcem. Proto žalobce nemá právo na vrácení kupní ceny podle

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. listopadu 2006, č.j. -38, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobci částku 38.962,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právními závěry. Konstatoval, že podstatou sporu je posouzení účinků citovaného nálezu Ústavního soudu ČR na existenci ustanovení

až , a na přechodná ustanovení části čtvrté , která nebyla citovaným nálezem zrušena. Ústavní soud se jednoznačně vyjádřil, že zrušením derogačního ustanovení došlo k „rehabilitaci“ dříve zrušených ustanovení až Výrokem uvedeným v nálezu je přitom podle , o Ústavním soudu, ve smyslu y vázán nejen on, ale i všechny orgány a osoby, neboť jde o právní akt, který zrušil do té doby platná a účinná ustanovení zákona pro jejich rozpor s ústavním pořádkem. Tímto výrokem je soud vázán i ve smyslu y, neboť nálezy tohoto druhu jsou nadány právní silou nejméně zákona. Síla uvedené intenzity je dána již tím, že těmto nálezům dovoluje zákony rušit a Ústavní soud zde vystupuje jako tzv. negativní zákonodárce. Dnem 1. 1. 2005 tedy došlo k plné „rehabilitaci (viz rozsudek NS ČR sp. zn. ). Podle názoru odvolacího soudu tak není významné, že souběžně se zrušenými ustanoveními , popřípadě i poté, obsahovala právní úprava další režimy (např. výpůjčku) pro nakládání s majetkem státu, které se týkaly i bývalého institutu trvalého užívání. Z výše uvedených důvodů soud uzavřel, že právo trvalého užívání k pozemku žalobce se změnilo za podmínek

a 4 na právo vlastnické ze zákona a z toho důvodu je nutno

na předmětnou kupní smlouvy pohlížet jako na absolutně neplatný právní úkon

( ); žalovaná má proto povinnost žalobci zaplacenou kupní cenu vrátit ( ).

Rozsudek Městského soudu v Praze byl doručen žalované dne 17. ledna 2007

a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 26. února 2007 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “), a podává je z důvodu uvedeného v , když má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se zhodnocením účinků nálezu Ústavního soudu ČR na existenci ustanovení 879c až 879e a jejich použitelnost na právní poměry žalobce, a v posouzení vztahu citovaných ustanovení k přechodným ustanovením části čtvrté , která nebyla nálezem Ústavního soudu zrušena. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání podal žalobce vyjádření doručené soudu dne 16. března 2007. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , který řešil obdobnou problematiku. Navrhuje, aby bylo dovolání žalované zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) uvážil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), za niž jedná zaměstnanec s právnickým vzděláním ( ), stalo se tak v zákonné lhůtě ( ) a je přípustné podle ustanovení Poté dovolací soud napadený rozsudek přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že z hlediska výtek obsažených v dovolání je třeba jej považovat za správný ( ).

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně, je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Ty však z obsahu spisu seznány nebyly.

Dovolatelka, jak bylo uvedeno, uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení

Ten dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, t.j. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, kdy soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolací soud se již několikrát ve své rozhodovací praxi zabýval právními otázkami uvedenými v dovolání. Posouzení účinků nálezu Ústavního soudu ze dne

9. března 2004, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 278/2004, řešil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. , v němž byl mimo jiné přijat závěr, že „zrušením části druhé čl. II. Sb, se obnovil právní stav založený ustanoveními , a o.z“. Otázkou platnosti kupních smluv o převodu pozemků uzavřených před vydáním (účinností) citovaného nálezu se zabýval v rozsudku ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. se závěrem, že „kupní smlouvy uzavřené za výše uvedených okolností jsou absolutně neplatnými právními úkony podle , neboť žalobce jako subjekt, na nějž se vztahoval režim , nabyl vlastnictví k předmětným pozemkům ze zákona (ex lege), když podmínky tohoto ustanovení byly splněny. Plněním na základě absolutně neplatné kupní smlouvy vznikl žalobci nárok vůči prodávající na vrácení poskytnutého peněžitého plnění ( ).“

Ostatní námitky, které dovolatelka uplatnila v dovolání, byly řešeny kromě citovaného nálezu a rozsudku NS ČR sp. zn. např. v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. , , ,

, , , .

Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud posuzoval danou věc v souladu s platnou právní úpravou i konstantní judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu ČR. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je tak třeba ve výroku ve věci samé pokládat za správné. Proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované zamítl

( věta před středníkem ). Rozhodoval, aniž nařídil jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta první ve spojení s , a ,

za situace, když dovolání žalované bylo zamítnuto, avšak žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2008

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu