Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 991/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 6. 2006, č. j. -15, kterým okresní soud zastavil výkon rozhodnutí nařízený jeho usnesením ze dne 27. 6. 2005, č. j. -10, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud došel k závěru, že oprávněný nesdělil okresnímu soudu (nové) místo, kde jsou umístěny věci povinného, čímž byl dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Zároveň uvedl, že neobsahuje institut „jakéhosi posečkání s výkonem rozhodnutí v situaci, kdy oprávněný oznámí exekučnímu soudu, že je v jednání s povinným subjektem či s likvidátorem ohledně zjištění tohoto místa.“

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 (přičemž zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že  se v něm řeší problematika „dále uvedených zákonných ustanovení“), aniž však – kromě obecné poznámky, že „rozhodnutí může mít po právní stránce zásadní význam“ – uvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí), oprávněný namítá, že řízení bylo postiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že byly dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí. Namítá dále, že nemohl zjistit potřebné údaje o faktickém místě působení povinné a taktéž o stavu jejího majetku, neboť ani policie, ani likvidátor povinné mu na jeho žádost žádné informace tohoto druhu neposkytli. Má za to, že odvolací soud má kontrolovat a dozorovat činnost likvidátora, který mj. soudu musí oznámit a v obchodním rejstříku zajistit změnu zápisu aktuálního sídla povinné. Odvolací soud mohl navíc vyjít při rozhodování o odvolání ze spisu o likvidaci povinné, kde mohl případně její aktuální sídlo zjistit nebo rozhodnutí soudu I. stupně zrušit a zjištění sídla povinné tomuto soudu uložit. Dovolatel připomíná, že návrh na výkon rozhodnutí na majetek povinné je pro něj jedinou možností, jak dosáhnout stavení promlčecí lhůty proti povinné, která se vyhýbá splnění povinnosti. Soudy dle jeho názoru měly při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí vycházet též z obecných ustanovení § , 2 a 3 ; pokud tak neučinily, zvýhodnily tím povinnou na úkor práv a chráněných zájmů oprávněného. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Ačkoliv dovolatel přikládá napadenému rozhodnutí zásadní právní význam, dovolací soud posouzením uplatněných námitek k závěru, že se jedná o rozhodnutí zásadního právního významu, nedospěl. Zároveň neshledal, že by odvolací soud při svém rozhodování postupoval v rozporu s ustálenou soudní praxí.

Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle soud výkon rozhodnutí vždy zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Námitka oprávněného, že postup odvolacího soudu odporuje , 2 a 3 , není správná. Nejvyšší soud již několikrát ve svých rozhodnutích uvedl, že tato ustanovení, zařazená v v části první (Obecná ustanovení), pouze proklamují obecné zásady občanského soudního řízení, k jejichž naplnění jsou ve vykonávacím řízení určena jednotlivá ustanovení obsažená v části šesté (Výkon rozhodnutí) a mezi něž patří i ustanovení Smyslem je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu (viz Důvodovou zprávu k novele provedené ). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. ).

Jen pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že taktéž námitka, že je věcí odvolacího soudu zjišťovat aktuální sídlo povinné, není správná, neboť žádné ustanovení mu tuto povinnost neukládá. Je naopak povinností oprávněného, aby v případě bezvýsledného soupisu movitých věcí po výzvě soudu v určené lhůtě označil jiné místo, kde má povinný své věci a kde lze výkon rozhodnutí úspěšně provést. Pokud tak neučiní nebo na jím označeném místě bude soupis bezvýsledný, soud výkon rozhodnutí podle zastaví. Dovolatel navíc touto námitkou uplatňuje vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však přípustnost dovolání podle ( ) založit nemohou.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání ( , věta první, ), dovolání podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, povinné, jež by jinak měla podle ,   a , věty první, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. dubna 2008

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu