Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 307/2010

U S N E S E N Í

L. N.

D. M.

, pro 4.420,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 31. srpna 2009, č. j. - 75, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Okresní soud v České Lípě usnesením ze dne 20. 2. 2009, č. j. - 68, zastavil podle výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné (jenž byl nařízen usnesením téhož soudu ze dne 14. srpna 2007, č. j. - 15, podle usnesení téhož soudu ze dne 1. 12. 2006, č. j. - 4), neboť ani po sedmi provedených úkonech na různých adresách nebyly žádné nalezeny. Konstatoval, že oprávněná má neustále připomínky, píše soudu sáhodlouhé dopisy, avšak nikdy neuvedla nic konkrétního k majetku povinné, žádných úkonů při výkonu rozhodnutí se nezúčastnila, byť byla o všech řádně informována.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne 31. 8. 2009, č. j. - 75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ( ), podle níž v případě bezvýslednosti výzvy podle soud výkon rozhodnutí zastaví. Námitky povinné, jimiž nesouhlasí s bezvýsledností soupisu na adrese S. u Č. L., kde povinná má vyhrazenu jednu místnost v rodinném domě ve vlastnictví dcery K. Š., neshledal odvolací soud důvodnými, neboť jak vyplývá z protokolu o bezvýslednosti soupisu ze dne 19. 1. 2009 (viz spisu), bývalý manžel povinné L. Š. uvedl, že základní bytové vybavení nacházející se v místnosti je v jeho vlastnictví, přičemž s povinnou je rozveden (od 28. 8. 2002). Závěr soudu prvního stupně, že se nemůže jednat o věci postižitelné výkonem rozhodnutí, je proto správný, jelikož oprávněnou navrhovaný soupis všech movitých věcí nacházejících se v rodinném domě je v rozporu se zásadou, že se zásadně postihují věci povinného; navíc lze pochybovat o prodejnosti předmětného bytového vybavení. Uzavřel, že pokud oprávněná po výzvě okresního soudu neuvedla jiné místo, kde by povinná měla věci ve svém vlastnictví, je namístě výkon rozhodnutí podle zastavit; oprávněné přitom nic nebrání podat návrh na výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem, když z obsahu spisu vyplývá, že povinná je zaměstnána.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, v němž namítá, že povinná je v pracovním poměru, má stálý příjem peněz a že v bytě „na uvedené adrese“ nepochybně má věci, byť nižší hodnoty, z nichž by její pohledávka mohla být alespoň částečně uspokojena. Má zato, že pokud okresní soud ve svém usnesení uvedl, že věci v bytě se nacházející jsou ve vlastnictví manžela povinné, „pak měla být předložena dohoda o vypořádání zaniklého SJM“, resp. pokud nebyla, což však není v uvedeném usnesení uvedeno, měly tyto věci být prodejem realizovány. To, že „bývalý manžel povinné nemusel žádnou dohodu předkládat a že se nic nedokazovalo“, lze podle dovolatelky považovat za „rozpor se spravedlivým procesem a porušení rovnosti ze zákona“. Dále namítá, že pracovnice soudu též nezjišťovaly příjem povinné ze závislé činnosti a že soud v podstatě pominul její návrh, aby byl veden výkon rozhodnutí formou srážky ze mzdy. Další otázkou podle ní pak je, zda povinná v rozporu s prováděným výkonem rozhodnutí nepřevedla věci ze svého vlastnictví na třetí osobu a zda tak neporušila svou povinnost, když měla zakázáno tyto věci a další hodnoty vlastnící na někoho převádět. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) přípustné.

Oprávněná žádné argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu neuvedla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle soud výkon rozhodnutí zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu (srov. Důvodovou zprávu k novele provedené ). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. ).

Námitky dovolatelky z hlediska dovolacích důvodů podle a jsou při posuzování přípustnosti dovolání podle bezvýznamné, neboť k okolnostem uplatněným těmito dovolacími důvody se nepřihlíží (srov. , část věty za středníkem ). O situaci, že by dovolací důvod dle směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném od 1. 7. 2009, a dovolání oprávněné proti němu podle ve spojení s , odst. 2 není tudíž přípustné a Nejvyšší soud je proto podle , věta první, a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a , neboť povinné v něm žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. června 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu