Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1688/2012

U S N E S E N Í

Ing. J. T.

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. 5. 2011, č. j. - 181, jímž Okresní soud ve Zlíně zastavil podle výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, a jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že nepodaří-li se v bytě (sídle, místu podnikání) povinného ani na jiném soudu známém místě sepsat žádnou věc, a další místo oprávněný neoznačí, je povinností soudu výkon rozhodnutí ve smyslu zastavit. V daném vykonávacím řízení nebyla zpochybněna skutečnost, že povinný nemá byt ve smyslu evidenčně právním (trvale hlášen je na tzv. ohlašovně, tj. v sídle obecního úřadu), a jiné místo, které by bylo místem, kde bydlí anebo bylo alespoň úložištěm jeho věcí, nebylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno a ani oprávněný je nesdělil. Za bezpředmětnou považoval krajský soud úvahu o případném místu podnikání povinného, a to vzhledem k tomu, že od roku 2009 má i administrativně právně ukončenou registraci živnosti, přičemž od skončení konkursu v roce 2001 nezapočal ani jinou podnikatelskou činnost. Uzavřel, že ke dni vydání rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí měl soud prvního stupně dostatečnou oporu pro závěr, že se v bytě povinného ani na jiném místě nepodařilo sepsat žádnou movitou věc a že oprávněný další takové místo nesdělil, přičemž stav zůstal nezměněn i ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. O zastavení výkonu rozhodnutí bylo tedy rozhodnuto právem.

Proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodů uvedených v , odst. 3 , v němž v podstatě pouze opakuje námitky uplatněné již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Především soudu prvního stupně vytýká „liknavý“ přístup k provádění výkonu rozhodnutí, jenž podle něj zapříčinil, že majetek, který povinný vlastnil ke dni nařízení výkonu rozhodnutí, byl o rok později součástí konkursní podstaty a byl zpeněžen (majetek sepsaný do konkursní podstaty měl po odečtení nákladů konkursu hodnotu 1.938.793,60 Kč), a nesouhlasí ani s tím, že byl v průběhu řízení telefonicky či písemně vyrozumíván o průběhu výkonu, jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud uvedl. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a „uloženo další vymáhání pohledávky výkonem rozhodnutí všemi dostupnými prostředky a cestami do úplného vypořádání exekučního titulu“.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání podle , odst. 2 ve spojení s není přípustné (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné).

Dovolatel žádné otázky, jež by měly činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle soud výkon rozhodnutí zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu (srov. Důvodovou zprávu k novele provedené ). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2008, sp. zn. ).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s přípustné, a Nejvyšší soud je proto podle a odmítl, aniž se mohl zabývat namítanými vadami řízení [ ], neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze usnesení odvolacího soudu přezkoumat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. ). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

Přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není podle ustanovení , a dána proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech odvolacího řízení, v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle proto, že usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť oprávněný na jejich náhradu nemá právo a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. září 2012

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu