Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
C4FA1B190171C2F6C1257A99002687F1.html
HTML · 16.98 KB
No categories available
20 Cdo 1688/2012
U S N E S E N Í
Ing. J. T.
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 13. 5. 2011, č. j. 13 E 174/98 - 181, jímž Okresní soud ve Zlíně zastavil podle § 326a o. s. ř. o. s. ř. výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, a jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že nepodaří-li se v bytě (sídle, místu podnikání) povinného ani na jiném soudu známém místě sepsat žádnou věc, a další místo oprávněný neoznačí, je povinností soudu výkon rozhodnutí ve smyslu § 326a o. s. ř. o. s. ř. zastavit. V daném vykonávacím řízení nebyla zpochybněna skutečnost, že povinný nemá byt ve smyslu evidenčně právním (trvale hlášen je na tzv. ohlašovně, tj. v sídle obecního úřadu), a jiné místo, které by bylo místem, kde bydlí anebo bylo alespoň úložištěm jeho věcí, nebylo v řízení před soudem prvního stupně zjištěno a ani oprávněný je nesdělil. Za bezpředmětnou považoval krajský soud úvahu o případném místu podnikání povinného, a to vzhledem k tomu, že od roku 2009 má i administrativně právně ukončenou registraci živnosti, přičemž od skončení konkursu v roce 2001 nezapočal ani jinou podnikatelskou činnost. Uzavřel, že ke dni vydání rozhodnutí o zastavení výkonu rozhodnutí měl soud prvního stupně dostatečnou oporu pro závěr, že se v bytě povinného ani na jiném místě nepodařilo sepsat žádnou movitou věc a že oprávněný další takové místo nesdělil, přičemž stav zůstal nezměněn i ke dni rozhodnutí odvolacího soudu. O zastavení výkonu rozhodnutí bylo tedy rozhodnuto právem.
Proti oběma výrokům usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. b) , odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , v němž v podstatě pouze opakuje námitky uplatněné již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Především soudu prvního stupně vytýká „liknavý“ přístup k provádění výkonu rozhodnutí, jenž podle něj zapříčinil, že majetek, který povinný vlastnil ke dni nařízení výkonu rozhodnutí, byl o rok později součástí konkursní podstaty a byl zpeněžen (majetek sepsaný do konkursní podstaty měl po odečtení nákladů konkursu hodnotu 1.938.793,60 Kč), a nesouhlasí ani s tím, že byl v průběhu řízení telefonicky či písemně vyrozumíván o průběhu výkonu, jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud uvedl. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a „uloženo další vymáhání pohledávky výkonem rozhodnutí všemi dostupnými prostředky a cestami do úplného vypořádání exekučního titulu“.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání podle § 238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. není přípustné (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11 , ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11 , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné).
Dovolatel žádné otázky, jež by měly činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), v dovolání nevymezil, a ani hodnocením námitek v dovolání obsažených k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle § 326a o. s. ř. o. s. ř. soud výkon rozhodnutí zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem § 326a o. s. ř. o. s. ř. je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu (srov. Důvodovou zprávu k novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb. ). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. dubna 2008, sp. zn. 20 Cdo 991/2007 ).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. přípustné, a Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanými vadami řízení [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ], neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze usnesení odvolacího soudu přezkoumat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).
Přípustnost dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení není podle ustanovení § 238 , § 238a a § 239 o. s. ř. o. s. ř. dána proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech odvolacího řízení, v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a podle § 237 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. proto, že usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť oprávněný na jejich náhradu nemá právo a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. září 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu