Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1411/2007

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 12.7.2005 domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 23.181,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovanému prodala dne 17.1.2003 \"osobní automobil MITSUBISHI COLT SPZ\" a že mu současně předala plnou moc, podle které měl \"přehlásit držitele automobilu v evidenci motorových vozidel\". Protože žalovaný \"změnu vlastníka automobilu\" neprovedl, přestaly být žalobkyni, nadále vedené jako vlastnice prodaného automobilu, vypláceny sociální dávky a navíc musela \"za dobu, kdy žalovaný na sebe automobil nepřihlásil\", vrátit sociální dávky ve výši 23.181,- Kč.

Okresní soud v Uherském Hradišti usnesením ze dne 11.5.2006, č.j. -31 řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobkyni bude po právní moci usnesení vrácen soudní poplatek ve výši 930,- Kč. Ze spisu Okresního soudu v Uherském Hradišti zn. zjistil, že žalovaný dne zemřel a že usnesením ze dne 25.1.2006, č.j. -15 bylo dědické řízení zastaveno a majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypravitelce zůstavitelova pohřbu M. M. Soud prvního stupně dovodil, že žalovaný v průběhu řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení a že \"nemá žádného právního nástupce, který by vstoupil do jeho práv a povinností\", neboť zanechal jen majetek nepatrné hodnoty. Řízení proto muselo být podle ustanovení zastaveno.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 20.9.2006, č.j. -43 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně řízení zastavil v souladu s ustanovením , neboť žalovaný zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty a dědické řízení bylo z tohoto důvodu podle ustanovení zastaveno.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítla, že dne 17.1.2003 žalovanému prodala osobní automobil MITSUBISHI COLT, že žalovanému automobil předala a že žalovaný se stal jeho vlastníkem, i když nezajistil \"změnu vlastníka vozidla u příslušného správního orgánu vedoucího evidenci motorových vozidel\". Protože nebylo zjištěno, že by žalovaný za svého života automobil prodal (automobil má v současné době užívat otec žalovaného), měl být předmětem dědictví po žalovaném. Žalobkyně dovozuje, že rozhodnutí soudu v řízení o dědictví po žalovaném \"nečiní v tomto řízení překážku věci rozhodnuté\" a že proto soudy \"měly jako předběžnou otázku vyřešit, zda výše citované vozidlo ke dni své smrti vlastnil žalovaný\"; kdyby tomu tak bylo, měly soudy z úřední povinnosti rozhodnout o tom, s kým bude v řízení pokračováno namísto žalovaného, neboť povaha věci by umožňovala pokračovat v řízení s dědici žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu v zákonné lhůtě ( ) a že jde o usnesení, proti kterému je podle ustanovení dovolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání ( věta první o.s.ř) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení věty první neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Ztratí-li účastník během řízení (v době po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno) způsobilost být účastníkem řízení, soud - jak vyplývá z citovaných ustanovení - nejprve podle povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat; povahou věci se tu rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení. Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce (například nárok na výživné, nárok na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění), nebo kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení (například v řízení o způsobilosti k právním úkonům zemřel vyšetřovaný) nebo kde smrtí (zánikem) účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo (například v řízení o rozvod manželství, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, kdy zemřel manžel, popřípadě v řízení o zrušení nebo neplatnost registrovaného partnerství nebo o určení, že registrované partnerství nevzniklo, kdy zemřel registrovaný partner), pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo, anebo kde účastník nemá žádného právního nástupce (například při zastavení dědického řízení po zemřelém účastníku řízení podle a 2 , ledaže by bylo prokázáno, že zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, při zániku právnické osoby, byla-li provedena likvidace nebo jestliže se likvidace z důvodů uvedených v zákoně nevyžaduje), který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Protože v těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Nebude-li řízení zastaveno a v řízení je možné ihned pokračovat nebo odpadla-li překážka bránící pokračování v řízení, soud zjistí (i bez návrhu z úřední povinnosti), kdo je procesním nástupcem zemřelého (zaniklého) účastníka ohledně práv nebo povinností, o něž v řízení jde. O tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě účastníka, jenž ztratil způsobilost být účastníkem řízení (tedy kdo je jeho procesním nástupcem v projednávaném sporu nebo v jiné právní věci), soud vždy rozhodne usnesením. Soud může v řízení pokračovat vždy až po právní moci usnesení o procesním nástupnictví.

Soud řízení o dědictví zastaví, nezanechal-li zůstavitel majetek ( ) nebo zanechal-li zůstavitel majetek nepatrné hodnoty ( ). V těchto případech zůstavitel nemá právního nástupce. Vydal-li soud při zastavení řízení zůstavitelův nepatrný majetek vypraviteli jeho pohřbu, nenabývá ho z titulu dědění, ale rozhodnutím soudu ( ).

Zastavením řízení o dědictví podle ustanovení nebo 2 , není (a nemůže být) pro účely jiného řízení (řízení, v němž žalobce uplatňoval své nároky vůči zůstaviteli) závazně stanoveno, že zůstavitel nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Ten, kdo žalobou uplatnil své nároky proti zůstaviteli (zpravidla zůstavitelův věřitel), totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení nebo 2 není pro něj závazné (srov. a 4 ); může proto v řízení o své žalobě tvrdit a prokazovat, že rozsah, popřípadě cena zůstavitelem zanechaného majetku byla vyšší, než bylo zjištěno v řízení o dědictví.

Soud nemůže v jiném než dědickém řízení řešit, kdo je zůstavitelův dědic a jaký nabyl z titulu dědění majetek zůstavitele. Vzhledem k tomu, že pravomocné usnesení, kterým bylo řízení o dědictví skončeno (a tedy i usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení nebo 2 ), není pro účastníka jiného řízení závazné, nic soudu nebrání, aby pro účely tohoto jiného řízení objasnil, jaký majetek, popřípadě v jaké ceně zůstavitel zanechal a komu svědčí (ze zákona nebo na základě závěti, popřípadě z obou těchto důvodů), nebylo-li v řízení o dědictví zkoumáno, dědické právo po zůstaviteli, a aby z tohoto zjištění učinil odpovídající závěry, mimo jiné o tom, zda má být řízení podle ustanovení zastaveno nebo zda v něm může být pokračováno a - po objasnění dědického práva (kdo je dědicem) - s kým. Z uvedeného vyplývá, že z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví vydaného podle ustanovení nebo 2 soud v jiném řízení vychází, jen jestliže nebude zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty; v takovém případě nemůže být řízení zastaveno podle ustanovení z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.2004, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 4 v časopise Soudní judikatura, roč. 2005).

V projednávané věci žalobkyně v řízení před soudy uváděla, že prodala dne 17.1.2003 žalovanému automobil MITSUBISHI COLT a že žalovaný od ní automobil převzal, aniž by \"zajistil změnu vlastníka vozidla u příslušného správního orgánu vedoucího evidenci motorových vozidel\". Soudy měly žalobkyni umožnit, aby prokázala, že žalovaný byl v době své smrti vlastníkem uvedeného osobního automobilu; v případě, že by žalovanému svědčilo vlastnické právo k tomuto automobilu a že by nešlo o majetek jen nepatrné hodnoty, nebylo možné - i když bylo řízení o dědictví usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 25.1.2006, č.j. -15 pravomocně zastaveno podle ustanovení - uzavřít, že žalovaný neměl v projednávané věci žádného právního nástupce a že by řízení o ní mohlo být podle ustanovení věty první zastaveno.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle ustanovení části věty za středníkem zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil Okresnímu soudu v Uherském Hradišti jako soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( část první věty za středníkem a věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. března 2008

JUDr. Ljubomír  Drápal, v. r.

předseda senátu