Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4306/2013

25 Cdo 4306/2013

U S N E S E N Í

J. A.,

zastoupeného Mgr

.

Jarmilou Janků, advokátkou se sídlem Znojmo, Vídeňská třída 707/25, proti žalované

L. A.,

o 162.297,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2013, č. j. -185, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2013, č. j. -185, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 27. 2. 2012, č. j. -163, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 36.737,- Kč, ohledně částky 125.560,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody, uplatněném proti žalované, která, ač byla povinna umožnit žalobci společné užívání bytu do doby, než mu bude zajištěn náhradní byt nebo poskytnuto náhradní ubytování, bránila mu v užívání bytu. Soud částečně vyhověl návrhu žalobce v rozsahu náhrady za nákup vody ve výši 24.980,- Kč, za praní prádla ve veřejné prádelně ve výši 6.237,- Kč a za vanové koupele ve výši 5.520,- Kč a ve zbytku žalobu zamítl.

K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 6. 2013, č. j. -185, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z rozhodnutí Okresního soudu ve Znojmě ze dne 12. 4. 2013, č. j. -21, zjistil, že žalovaná dne 23. 2. 2013 zemřela a majetek nepatrné hodnoty, který zanechala, byl vydán J. K. jakožto vypravitelce pohřbu. Vzhledem k tomu, že zemřelá nemá žádného právního nástupce, nelze v řízení pokračovat, proto odvolací soud rozsudek zrušil a řízení podle za použití zastavil.Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že odvolací soud při rozhodování o právním nástupnictví nepostupoval správně; nesprávné právní posouzení spatřuje v aplikaci Uvádí, že byl připraven o možnost účastnit se dědického řízení a nemohl tak zpochybnit účelové a nepravdivé tvrzení, že zemřelá zanechala majetek pouze nepatrné hodnoty. Uvádí, že prodala byt ve Znojmě za částku 700.000,- Kč, kterou nemohla ke dni svého úmrtí spotřebovat, vlastnila tři pozemky, dvě garáže a dům v K. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , podle nějž mělo být postupováno i v projednávané věci, a pokud žalovaná již ke dni úmrtí nevlastnila žádné nemovitosti z důvodu jejich bezplatného převodu na dceru J. K., měl odvolací soud v řízení pokračovat s touto nabyvatelkou, jakožto právní nástupkyní zemřelé žalované. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno 5. 6. 2013, tj. po účinnosti zákona , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) o dovolání rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „ “) – srov. čl. II bod 1 a 7 Podle jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné ihned pokračovat, soud řízení přeruší.Podle ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.Podle neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví. Povaha věci brání pokračování v řízení mimo jiné tehdy, nemá-li účastník, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, žádného právního nástupce. Nejvyšší soud vyložil v usnesení ze dne 4. 3. 2008, sp. zn. , s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. , že z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví vydaného podle ustanovení soud v jiném řízení vychází, jen nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty; v takovém případě nemůže být řízení zastaveno podle ustanovení z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce. Z uvedeného plyne, že zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení , není tím (ani být nemůže) pro účely jiného řízení ještě závazně stanoveno, že povinný nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Žalobce totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení není pro něj závazné (srov. a 4 ); může proto v tomto řízení o náhradu škody tvrdit a prokazovat, že rozsah zemřelou žalovanou zanechaného majetku byl větší, než zjištěný v řízení o dědictví. Z uvedeného plyne, že odvolací soud nerespektoval citovanou judikaturu a nesprávně aplikoval ustanovení , jestliže bez dalšího zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil, a neumožnil tak žalobci prokázat jeho tvrzení, popřípadě pokračovat v řízení s právní nástupkyní zemřelé.Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil ( ) a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení ( věta první a druhá ).Právní názor vyslovený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný ( , věta první za středníkem). O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( část věty před středníkem ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. dubna 2014

JUDr. Marta Škárovápředsedkyně senátu