Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2765/2006

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením ze dne 28. 7. 2005, č.j. -76, Okresní soud ve Vsetíně rozhodl tak, že výkon rozhodnutí nezastavil (čímž nevyhověl návrhu povinného).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 3. 2006, č.j. -87, odmítl odvolání oprávněné ( , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zastavil. Odvolací soud uzavřel, že „exekuční řízení … skončilo tím, že vymáhaná pohledávka byla v rámci nařízeného výkonu rozhodnutí vymožena.“ Pro věcné rozhodnutí o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí, který povinný zdůvodnil tím, že pohledávku s příslušenstvím zaplatil ( ), chybí procesní prostor, takže z důvodu existence neodstranitelného nedostatku podmínky řízení musí být řízení zastaveno ( , ).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla – vyjma výroku o odmítnutí odvolání – oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci ( ). Podle dovolatelky nebyl dosud výkon ukončen, neboť pohledávka s příslušenstvím vymožena nebyla; povinný zneužil svého postavení statutárního orgánu oprávněné tím, že plnění složené při provádění výkonu vykonavateli si vzápětí nechal vyplatit, takže na účet oprávněné peníze nedošly. Navrhla, aby dovolací soud v napadené části zrušil rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Povinný se ve vyjádření ztotožnil s odvolacím soudem v tom, že provádění výkonu bylo skončeno úhradou dluhu odpovídajícího pohledávce s příslušenstvím. Jestliže statutárním orgánem oprávněné byl v době plnění i povinný, je okolnost, že peněžní prostředky soud poukázal na účet jím určený, nevýznamná.

Dovolání – přípustné podle ustanovení – je opodstatněné.

Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v ustanovení , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem – v projednávané věci důvodem podle – včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila ( ). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je úkolem dovolacího přezkumu posoudit splnění podmínek řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen práva hmotného, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením ze dne 30. 5. 2002, č.j. 3625/2001-17, které nabylo 26. 10. 2002 právní moci, Okresní soud ve Vsetíně nařídil k vydobytí pohledávky 147.535,50 Kč s 8,5 % úroky od 13. 2. 1999 do zaplacení a pro náklady nalézacího řízení (14.954,- Kč) výkon rozhodnutí (rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 10. 7. 2001, sp. zn. ) prodejem movitých věcí. Vykonavatel sepsal dne 10. 10. 2002 ve prospěch vymáhané pohledávky zemní stroj „T. B. JCB 3 CX, inv. č..“ Povinný dne 2. 12. 2002 složil (v nepřítomnosti oprávněné) vykonavateli 213.127,50 Kč, tj. jistinu pohledávky s příslušenstvím, a podáním z 18. 12. 2002 požádal jako statutární orgán oprávněné, aby složená částka byla převedena na jím označený účet peněžního u nebo jemu vyplacena v hotovosti. Účet peněžního u, na který měly být převedeny povinným složené prostředky, označil soudu také Ing. J. N., rovněž statutární orgán oprávněné. Podle příkazu soudce ze dne 10. 2. 2003 byla povinným složená částka poukázána na účet č. , tedy na účet označený povinným. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ostravě, oddílu AXVIII, vložky 1281, se podává, že v době provádění výkonu byli statutárními orgány oprávněné (veřejné obchodní společnosti) oba společníci, tedy Ing. J. N. a povinný, přičemž jménem společnosti byl oprávněn jednat každý z nich samostatně ( , 2 , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

Podle ustanovení bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.

K důvodům zániku práva, jež jsou upraveny hmotným právem, náleží (typicky) splnění dluhu odpovídajícího vymáhané pohledávce s příslušenstvím. Není pochyb o tom, že splnit dluh může povinný i po nařízení výkonu rozhodnutí, tedy v průběhu jeho provádění. O dobrovolné plnění, jehož důsledkem je zastavení výkonu rozhodnutí podle , jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného došlo mimo rámec výkonu rozhodnutí nařízeného některým ze způsobů vyjmenovaných v

Vykonavatel, který úkony vyžadované výkonem provádí, je – obecně – oprávněn přijmout od povinného plnění ( , , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). V případě výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je postup při dobrovolném plnění povinného upraven v ; vykonavatel převezme od povinného hotové peníze, uvede to v protokolu o úkonu a na odevzdanou částku vystaví povinnému potvrzení.

Protože vykonavatel činí úkony při provádění (soudního) výkonu rozhodnutí na základě zmocnění, které má podklad v zákoně (srov. ), uplatní se v případě dobrovolného plnění povinným ustanovení , podle něhož je hmotněprávní úkon účastníka učiněný vůči soudu účinný také vůči ostatním účastníkům, avšak teprve od okamžiku, kdy se o něm v řízení dozvěděli. Platí, že dluh je splněn, jakmile se oprávněný od soudu dozví, že povinný plnil, a to za předpokladu, že oprávněný peníze skutečně od soudu obdržel.

V projednávané věci byla oprávněná soudem vyrozuměna přípisem ze dne 2. 12. 2002, že vykonavatel od povinného přijal 213.127,50 Kč jako plnění dluhu odpovídajícího pohledávce s příslušenstvím; hotovost však soud převedl na účet, který označil povinný, nikoliv na účet oprávněné (tj. účet, na který požadoval převést prostředky Ing. J. N.).

Odvolacímu soudu lze přisvědčit v tom, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na jeho zastavení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2007 pod č. 95). Provádění výkonu rozhodnutí však nelze považovat za ukončené, jestliže peněžní částku složenou dobrovolně povinným soud „odevzdal“ povinnému.

Okolnost, že povinný byl statutárním orgánem oprávněné společnosti, na tom nic nemění. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2000 pod č. 37, vysvětlil, že fyzická osoba, jež je statutárním orgánem právnické osoby ( , 2 ), nemá právo jednat jménem této právnické osoby ve sporu, který s ní vede; tento závěr se uplatní i v řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení Určit, jakým způsobem – předáním hotovosti či převodem na účet – má soud (vykonavatel) plnění dobrovolně složené povinným odevzdat oprávněné společnosti, mohl jen Ing. J. N., druhý ze společníků (statutárních orgánů) oprávněné.

Odlišné právní posouzení podmínek řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, k němuž dospěl odvolací soud, tedy správné není a dovolací důvod podle ustanovení byl tudíž uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání ( , věta první, ) – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( , část věty za středníkem, odst. 3, věta první, ).

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu ( , věta první, ).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( , věta druhá, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. ledna 2008

JUDr. Pavel  Krbek, v. r.

předseda senátu