Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 28 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (33)D2F99CF4EF6D73EFC1257A4E0065C7C1.html
HTML · 15.95 KB
No categories available
20 Cdo 2421/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. P. K., správce konkursní podstaty úpadce Č. n. z., spořitelního a úvěrového družstva, zastoupeného advokátem, proti povinnému V. D., pro 1.250,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 E 842/2002 , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2004, č.j. 26 Co 796/2003 , takto:
I. Dovolání se zamítá.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Kroměříži usnesením ze dne 15. 9. 2003, č.j. 1 E 842/2002 -26, zamítl návrh oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí s odůvodněním, že k úhradě dluhu povinného došlo prostřednictvím výkonu rozhodnutí.
Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení o zastavení výkonu rozhodnutí zastavil. Dospěl také k závěru, že povinný svoji povinnost v rámci výkonu rozhodnutí splnil, zároveň však uzavřel, že splněním povinnosti došlo k zániku exekučního řízení, a proto již nelze rozhodovat z důvodu nedostatku podmínky řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 103 , § 254 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o.s.ř. “/).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, v němž namítá, že splnění závazku povinného v průběhu vykonávacího řízení, ať již k rukám oprávněného či realizací výkonu rozhodnutí, samo o sobě nezpůsobuje ukončení vykonávacího řízení, nýbrž představuje důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. l písm. g/ o.s.ř. , který může soud zastavit i bez návrhu. Pokud však návrh na zastavení výkonu rozhodnutí podal oprávněný dříve, než bylo rozhodnuto z úřední povinnosti, musí soud o návrhu rozhodnout a vyhovět mu. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb. ).
Dovolání je přípustné podle § 239 odst. l písm. a/ o.s.ř.
Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1 , odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř. , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. ), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 , věty druhé, o.s.ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem (zde důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ) včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 , věta první, o.s.ř. ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že plnění do rukou soudního vykonavatele je třeba považovat za plnění v rámci výkonu rozhodnutí a že splněním povinnosti exekuční řízení skončilo, a proto již nelze rozhodovat o návrhu oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Účelem výkonu rozhodnutí je zajistit splnění povinnosti, která byla povinnému uložena a kterou nesplnil dobrovolně; proto po jeho nařízení je soud povinen postarat se o jeho provedení (§ 265 odst. 1 o.s.ř. ). Je-li výkon rozhodnutí úspěšně proveden a povinnost v řízení vymožena, výkon rozhodnutí končí, aniž by o tom soud rozhodoval. Naproti tomu o zastavení výkonu rozhodnutí je třeba rozhodnout, jestliže v rámci exekučního řízení k nucenému splnění povinnosti nedošlo.
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí upravuje ustanovení § 323 a násl. o.s.ř. , postup při provádění výkonu rozhodnutí dále upravují vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb. , o jednacím řádu pro okresní a krajské soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „jednací řád “), ustanovení § 103 až 108 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č.j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (dále jen „instrukce“), představující obecná ustanovení o výkonu rozhodnutí v občanskoprávních věcech, a dále ustanovení § 109 až 116 téže instrukce, která se týkají výkonu rozhodnutí prodejem movitých věci, a konečně Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 21. 8. 1996, kterou se vydává Řád pro soudní vykonavatele (dále jen „řád“).
Výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí sleduje prodej movitých věcí povinného v dražbě a uspokojení oprávněného z dosaženého výtěžku. Výplatou výtěžku oprávněnému výkon rozhodnutí končí. Pro posouzení, zda v souzené věci bylo plněno v rámci výkonu rozhodnutí, je rozhodné posouzení plateb povinného.
Podle § 106 odst. 1 instrukce (a článku 10 odst. 1 řádu) bezprostředně před úkonem vyzve vykonavatel povinného, aby plnil dobrovolně. Podle § 106 odst. 2 instrukce, nesplní-li povinný dobrovolně, anebo byl-li oprávněný uspokojen jen částečně, přikročí vykonavatel k výkonu. Na uhrazenou, event. odebranou částku vydá vykonavatel povinnému stvrzenku z kvitančního sešitu. Podle § 113 odst. 1 instrukce, zaplatil-li povinný dobrovolně vymáhanou částku nebo byly-li mu při soupisu věci odňaty hotové peníze, vydá je vykonavatel oprávněnému, popř. jeho zástupci, je-li zmocněn je přijmout. Není-li oprávněný ani jeho zástupce přítomen, vykonavatel zašle částku oprávněnému. Podle § 106 odst. 3 instrukce, vydal-li vykonavatel přijaté nebo povinnému odebrané peněžní částky oprávněnému, potvrdí oprávněný příjem v protokolu. Zaslal-li vykonavatel peněžitou částku oprávněnému, připojí k protokolu o úkonu stvrzenku o odeslání peněz.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že právní úprava umožňuje, aby v průběhu výkonu rozhodnutí povinný zaplatil dlužnou částku „dobrovolně“ do rukou vykonavatele. Jestliže s takto získanou peněžitou částkou soud naloží jako s výtěžkem výkonu rozhodnutí, je třeba takové plnění považovat za plnění v rámci exekučního řízení vymožené. Předáním či zasláním peněz oprávněnému tak výkon rozhodnutí končí, aniž by bylo třeba o jeho zastavení vydávat zvláštní rozhodnutí. Je-li následně podán oprávněným návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, nelze mu vyhovět.
Z obsahu spisu se podává, že povinný zaplatil vykonavateli dne 25. 3. 2003 částku 1.250,- Kč a dne 4. 8. 2003 částku 7.883,- Kč, částky 950,- Kč a 7.883,- Kč (celá vymáhaná pohledávka) byly okresním soudem zaslány zástupci oprávněného; s ohledem na výše učiněné závěry tím došlo ke skončení výkonu rozhodnutí.
Byl-li proto po zániku exekučního řízení podán oprávněným návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, odvolací soud správně zrušil usnesení soudu prvního stupně o zastavení výkonu rozhodnutí a řízení o zastavení výkonu rozhodnutí pro nedostatek podmínky řízení podle § 103 a § 254 odst. 1 o.s.ř. zastavil.
Protože se oprávněnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 , věta první, o.s.ř. ) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 1 , věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. odůvodněn procesním neúspěchem dovolatele, jakož i skutečností, že povinnému, který by jinak ve smyslu citovaných ustanovení právo na náhradu měl, náklady dovolacího řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2005
JUDr. Pavel Krbek , v. r.
předseda senátu