Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5219/2007

U S N E S E N Í

a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 12. 2006, č.j. -142, pokud jím bylo zastaveno řízení o určení, že Česká republika je vlastníkem

a Pozemkový fond České republiky správcem označeného pozemku, a pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 1. 8. 2007, č.j. -159, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 20. 12. 2006, č.j. -142, jímž bylo zastaveno řízení v části o určení neplatnosti kupní smlouvy pro zpětvzetí návrhu žalobcem ( a 4 – dále jen „“) a v části o určení vlastnictví ke zde specifikovanému pozemku pro překážku litispendence ( ). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že u téhož soudu bylo již dříve pod sp. zn. zahájeno řízení, ve kterém se hlavní město P. domáhá vůči Pozemkovému fondu České republiky a D. H. určení, že Pozemkový fond ČR je vlastníkem předmětného pozemku, a současně jeho převedení do svého vlastnictví. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a dospěl k týmž právním závěrům. V obou projednávaných věcech je dána totožnost účastníků řízení (byť v dříve zahájeném řízení oba vystupují na straně žalované) i totožnost jeho předmětu (určení vlastnictví žalobce, resp. České republiky k předmětné nemovitosti). Pokládal za nerozhodné, že účastníkem později zahájeného řízení je i hlavní město P., že tvrzení o neplatnosti smlouvy o převodu pozemku č. 50PR05/01 ze dne 27. 5. 2006 (dále jen „smlouva o převodu“) je v obou řízeních odůvodňováno odkazem na odlišná ustanovení , i to, zda v dříve zahájeném řízení má žalobce naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Jelikož ke dni vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (jež je po formální stránce „rozsudkem“, ačkoli z jeho obsahu je zřejmé, že se jedná o usnesení) nebylo dříve zahájené řízení pravomocně skončeno, soud prvního stupně řízení o určení vlastnictví správně pro nedostatek jeho podmínky podle zastavil.

Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání; jeho přípustnost opírá o ustanovení , neboť „prvostupňový soud měl své rozhodnutí označit jako usnesení“, a podle jeho obsahu ( ) jako dovolací důvod uplatňuje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Dovolatel považuje za nesprávný závěr odvolacího soudu, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. zakládá ve vztahu k projednávané věci překážku litispendence a tím „brání věcnému projednání žaloby žalobce“. Obě souběžně vedená řízení se netýkají týchž osob, jelikož v dříve zahájeném řízení vystupuje jako žalobce hlavní město P. a jako žalovaní účastníci tohoto řízení. Obě řízení nemají ani totožný předmět, neboť neplatnost smlouvy o převodu je v těchto řízeních žalobci odůvodňována porušením jiného ustanovení ; skutková tvrzení v obou žalobách jsou tedy „evidentně rozdílná“. V řízení vedeném pod sp. zn. soud musí vyřešit otázku, zda hlavní město P. má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. V případě jeho absence soud žalobu zamítne, aniž by se zabýval tvrzeným důvodem neplatnosti předmětné smlouvy. Řízení proto nemělo být zastaveno, ale pouze přerušeno, neboť „pod sp. zn. probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít pro rozhodnutí (v projednávané věci) zásadní význam“. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, eventuálně i rozhodnutí prvostupňové, zrušil a věc vrátil „k rozhodnutí o přerušení řízení do pravomocného ukončení věci vedené

u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. “.

Žalovaná se ve svém vyjádření ztotožnila s obsahem rozhodnutí soudů obou stupňů. Obě soudní řízení se týkají téže věci – určení vlastnického práva k nemovitosti.

I v případě neprokázání naléhavého právního zájmu hlavního města P. na určení vlastnictví lze očekávat, že v odůvodnění rozhodnutí „bude osoba vlastníka předmětného pozemku uvedena, neboť toto bude nutné k odůvodnění výroku II. dle žalobního petitu“. Totožnost předmětu řízení vyplývá zejména z toho, že účastníci obou řízení staví svá procesní stanoviska na stejných základech a tvrzeních. Jedná se vždy o posouzení aplikace téhož právního předpisu na platnost smlouvy o převodu, byť z různě vyjádřených důvodů. Ohledně účastníků řízení není rozhodné, „mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení“. Proto navrhuje, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto a žalované přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že žalobce, zastoupen advokátem, podal dovolání včas, dovolání splňuje formální i obsahové náležitosti (, a ) a je podle přípustné, jelikož – jak již uvedl odvolací soud – soud prvního stupně své rozhodnutí nesprávně označil jako rozsudek, ačkoli jeho výrok, jímž bylo řízení zastaveno (a jemuž by měla odpovídat i forma celého rozhodnutí), má povahu usnesení (srov. ).

Dovolací námitky směřují ke zpochybnění právního závěru odvolacího soudu, že dříve zahájené řízení, vedené Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. , zakládá ve vztahu k projednávané věci překážku litispendence podle

Nejvyšší soud se ve své rozhodovací praxi již vícekrát vyjádřil k otázce totožnosti občanského soudního řízení, jež je dána totožností předmětů řízení a totožností účastníků. Předmětem řízení je žalobcem uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá. O tentýž předmět řízení pak jde v případě, že v pozdějším, resp. později zahájeném řízení se jedná o tentýž nárok, opírající se o tentýž právní důvod, a to za předpokladu, že tento důvod plyne ze stejného skutkového stavu jako v předchozím řízení. Co do totožnosti osob (účastníků řízení) není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení, tedy např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a ve druhém jako žalobci (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura pod č. 119, sešit 11, roč. 1999; dále usnesení ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod

C 1257, sv. 18, usnesení ze dne 18. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 3, roč. 2005, na str. 89, či rozsudek ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 113, sešit 9, roč. 2001).

V přezkoumávané věci není předmětem dříve i později zahájeného řízení tentýž procesní nárok, protože v dovolacím řízení nebylo zpochybněno, že zatímco v řízení vedeném pod sp. zn. se žalobce (hlavní město P.) domáhá určení, že vlastníkem předmětného pozemku je žalovaný (Pozemkový fond ČR), v řízení vedeném pod sp. zn. se žalobce (Pozemkový fond ČR) domáhá určení, že vlastníkem předmětného pozemku je Česká republiky a žalobce je jeho správcem.  Rozdílnost předmětu obou řízení (žalobního petitu)  je  tedy dána nejen zjevně širším  žalobním petitem uplatněným v řízení sp. zn. , v němž je požadováno kromě určení vlastníka též určení správce předmětného pozemku, ale také tím, že v každém  z obou řízení je požadováno určení, že vlastníkem předmětného pozemku je odlišný subjekt, což rovněž vylučuje závěr o existenci překážky litispendence (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. ). Již s ohledem na tuto odlišnost žalobních petitů není dána totožnost předmětu obou řízení, a tedy ani překážka věci zahájené, rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně proto nejsou správná a je nadbytečné zabývat se důvodností ostatních dovolacích námitek.

S přihlédnutím k uvedeným závěrům dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ve smyslu věty za středníkem a protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím bylo zastaveno řízení o určení, že Česká republika je vlastníkem

a Pozemkový fond ČR správcem označeného pozemku, zrušil dovolací soud v tomto rozsahu i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení rovněž toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Dovolací soud dodává, že s ohledem na přezkumnou povahu dovolacího řízení mu nepřísluší vyjadřovat se k otázce splnění předpokladů pro přerušení řízení, jíž se soudy prvního a druhého stupně (vzhledem k odlišnému právnímu názoru) vůbec nezabývaly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2008

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu