Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3179/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší     soud   České   republiky      rozhodl  v  senátu   složeném   z předsedy   JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně O., a. s., zastoupené advokátkou, proti žalované M.,  s..  s r.  o., zastoupené    advokátem, o určení spoluvlastnictví k  nemovitostem,    vedené  u  Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. ,  o  dovolání   žalobkyně  i  žalované   proti   usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2007, č. j. -79, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

č. j. -79, a usnesení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. listopadu 2006, č. j. -62, zrušují a věc se vrací k Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. listopadu 2006, č. j. -62, výrokem pod bodem I. zastavil řízení, v němž se žalobkyně žalobou domáhala určení, „že je vlastníkem ideální jedné čtvrtiny rozestavěné stavby objektu na parc. č. 355/6 zapsané v katastru nemovitostí na LV pro obec V. B. a kat. území K.“. Výroky pod body II. a III. dále rozhodl o soudním poplatku a nákladech řízení.

Soud prvního stupně z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. zjistil, že v tomto řízení se žalobkyně M., s.. s r. o. (nynější žalovaná) domáhá vůči žalované O., a. s. (nynější žalobkyni) určení, že je vlastníkem rozestavěné stavby bez

čísla popisného či čísla evidenčního stojící na parc. č. 355/6 o výměře 1046 m2 (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. K., a to se všemi jejími součástmi a příslušenstvím, a dále se též domáhá uložení povinnosti žalované uhradit žalobkyni náklady řízení. Soud prvního stupně s ohledem na skutečnost, že mezi týmiž účastníky je již vedeno řízení o určení vlastnického práva ke shora uvedeným nemovitostem a předmětem řízení před Krajským soudem v Brně, stejně jako předmětem řízení před soudem prvního stupně, je určení vlastnického práva k jedné a téže stavbě, řízení zastavil, neboť řízení před Krajským soudem v Brně představuje překážku zahájeného řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 9. února 2007, č. j. -79, k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a II. jako správné potvrdil. Výrok pod bodem III. změnil tak, že žalované se vůči žalobkyni nepřiznává náhrada nákladů řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně i s právním závěrem na toto skutkové zjištění navazujícím.

Proti usnesení odvolacího soudu podaly obě účastnice dovolání.

Žalobkyně podala dovolání podle obsahu z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítá, „že svou žalobu o určení vlastnictví by podala nedůvodně pouze tehdy, pokud by měla naprosto jednoznačný důkaz o jiném řízení, což však k dispozici neměla a dosud nemá“. Dále poukazuje na nedostatek aktivní legitimace současné žalované  v  řízení   vedeném o týchž nemovitostech před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. .

Žalovaná podala dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a podala ho výhradně proti výrokům týkajícím se náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání žalobkyně konstatuje, že podání dovolání je pouze formální, když faktické důvody pro dovolání zde nejsou, žalobkyně je ani netvrdí a soustředí se pouze na vylíčení důvodů podání určovací žaloby.

Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnými osobami včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustná. Dovolání žalované není přípustné, neboť směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikované pod č. 4/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalobkyně je přípustné podle (dále jen „OSŘ“). Dovolací soud tedy přezkoumal usnesení odvolacího soudu v rozsahu dovolatelkou uplatněných námitek a dospěl k závěru, že je důvodné.

Podle soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle zahájení řízení brání tomu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení.

Podle jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.

O totožné řízení ve smyslu se jedná podle ustálené judikatury tehdy, kdy je dána totožnost předmětů řízení a totožnost jejich účastníků. Předmětem občanského soudního řízení je žalobci uplatněný procesní nárok, který je vymezen předmětem (žalobním petitem) a základem, který tvoří právně relevantní skutečnosti, na nichž žalobce svůj nárok zakládá (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. , publikované pod C 1257 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaného nakladatelstvím C. H. B.). O totožné řízení se nejedná v případě, kdy účastníky řízení jsou sice tytéž subjekty, byť  v  jiném   procesním   postavení,   jestliže jejich uplatněné nároky jsou rozdílné. Tak je tomu i v tomto případě.

V řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. , které skončilo po zpětvzetí žaloby zastavením řízení usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2007, č. j. -25, k čemuž však dovolací soud s ohledem na při rozhodování nepřihlížel, se žalovaná v postavení žalobkyně domáhala proti žalobkyni jako žalované určení, že je (nynější žalovaná) vlastnicí (celé) blíže označené rozestavěné stavby se všemi jejími součástmi a příslušenstvím. Naproti tomu v daném sporu se žalovaná z řízení pod sp. zn. , nyní jako žalobkyně, domáhá proti žalobkyni z tohoto řízení, nyní žalované, určení, že (nynější) žalobkyně je vlastnicí ideální jedné čtvrtiny téže označené rozestavěné stavby. Z uvedeného se podává, že v dané věci jde sice o spor mezi týmiž subjekty, ale  předmět  sporu daný žalobním návrhem je odlišný, než byl v dřívějším řízení vedeném pod sp. zn. . Nejde tedy o překážku věci zahájené, je-li předmětem později zahájeného řízení stejně jako v řízení zahájeném dříve určení vlastnictví k téže věci, avšak v dříve zahájeném řízení má být určeno, že vlastníkem stejné věci je žalovaný a v řízení zahájeném později má být určeno, že vlastníkem stejné věci (jejího spoluvlastnického podílu) je žalobce. Ostatně není vzácným jevem, že v řízení o určení, že vlastníkem určité věci je žalobce, uplatní žalovaný vzájemný návrh, že vlastníkem sporné věci je on. Soudy v těchto případech zpravidla jeden z návrhů správně zamítají (není-li zjištěno, že vlastníkem věci je osoba třetí), aniž by řízení o vzájemném návrhu zastavovaly pro překážku litispendence.

Rozhodnutí  odvolacího  soudu,   pokud   potvrdil   usnesení   soudu   prvního   stupně   o zastavení řízení, tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Jiné vady uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud podle přihlíží v případě přípustného dovolání, i když nebyly v dovolání uplatněny, dovolací soud nezjistil.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud dovolání žalované jako nepřípustné podle

a odmítl a k dovolání žalobkyně usnesení odvolacího soudu zrušil. Protože důvod, pro který tak dovolací soud učinil, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil i toto usnesení a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( a 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2007

JUDr. František Balák, v. r.

předseda senátu