Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 447/2007

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Jihlavě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 11. 2004, č. j. -48, výrokem I. přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 2, II. kategorie, sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a společného WC, situovanému v prvním poschodí domu č. p. 625, or. č. 10, v Brněnské ulici v J. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“) a určil, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty; výrokem II. uložil žalované byt vyklidit do 15ti dnů od právní moci rozsudku po zajištění přístřeší a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalované Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 3. 8. 2005, č. j. -66, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalobci po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů po zajištění přístřeší, potvrdil ho ve výrocích I. a III. a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.

Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí předmětného domu, že dne 5. 2. 2001 uzavřela se žalovanou smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že žalovaná nezaplatila nájemné a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále úhrada za služby) za dobu delší než tři měsíce (červenec 2002 až únor 2003), že ke dni podání žaloby dlužila 15.274,- Kč, že pokračovala v neplacení nájemného v období od září 2003 do února 2004, že žalobkyně se opakovaně domáhala zaplacení dlužného nájemného žalobou u soudu (ve věcech vedených u soudu prvního stupně pod sp. zn. a sp. zn. ), že v průběhu řízení v dané věci žalovaná uhradila na účet žalobkyně postupně částku 22.144,- Kč, že žalovaná nebyla v roce 2002 a 2003 hospitalizována, a že se k ní do bytu nastěhovala v roce 2002 její dcera s manželem a s dětmi. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem  prvního stupně k závěru, že výpovědní důvod podle ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“) je dán, a že vyhovění žalobě nebrání ustanovení obč. zák. Pokud žalovaná poukazovala na svůj nepříznivý zdravotní stav a finanční problémy, konstatoval, že nebyla hospitalizována v době, které se neplacení nájemného týkalo, takže na její finanční poměry nemohl mít její zdravotní stav výrazný vliv. K námitce žalované, že pověřila placením nájemného svoji dceru, uvedl, že ji to nezbavovalo povinnosti ověřit si, zda je nájemné řádně placeno; navíc byla žalobkyní opakovaně o placení upomínána, a to i prostřednictvím soudního řízení. Skutečnost, že v průběhu řízení podstatnou část dluhu na nájemném uhradila, nepovažoval za snahu o nápravu protiprávního stavu, ale o reakci na řízení v dané věci; navíc i v průběhu tohoto řízení žalovaná v neplacení nájemného a úhrad za služby pokračovala. Pokud pak žalovaná poukazovala na nesrovnalosti ve vyúčtování úhrad na služby, nezbavovala ji ani tato tvrzená okolnost povinnosti platit běžné nájemné. Odvolací soud přisvědčil rovněž závěru soudu prvního stupně, že povinnost žalované k vyklizení bytu nelze vázat na vyšší formu bytové náhrady než na přístřeší, neboť neshledal, že byla splněna – vedle podmínky, že jde o rodinu s nezletilými dětmi – rovněž podmínka spočívající v existenci důvodů zvláštního zřetele hodných ( věta druhá obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvody podle a b) Za otázku zásadního právního významu označuje otázku, „zda může být postup žalobkyně domáhající se přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu porušování povinností žalovanou v souladu s dobrými mravy dle ust. obč. zák., pokud sama žalobkyně vůči žalované porušuje povinnosti vyplývající jí z nájemní smlouvy a právního předpisu“. Poukazuje na to, že neplacení nájemného bylo z její strany reakcí na opakované neplnění povinnosti žalobkyně provádět vyúčtování záloh na služby, že v odvolacím řízení na tuto skutečnost upozorňovala, ale odvolací soud k ní nepřihlédl a nezohlednil ji; v tom spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle Na existenci vady řízení usuzuje z toho, že v řízení nebylo postupováno podle , když nebyly provedeny navržené důkazy, nebyly zjišťovány rozhodné okolnosti, ačkoliv byly v řízení tvrzeny a byly o nich nabízeny důkazy. V této souvislosti uvádí, že nabízela důkazy ohledně porušování povinností žalobkyní, avšak tyto nebyly provedeny. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení a c)

Ustanovení přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle , z něhož ji dovozuje dovolatelka.

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ) nebo existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Otázka označená dovolatelkou jako otázka zásadního právního významu přípustnost dovolání podle nezakládá, neboť jde o otázku, jejíž výklad se v judikatuře dovolacího soudu ustálil.

Judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. , ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. , ze dne 14. 1. 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. )  dovodila, že okolnosti, pro které nájemce neplatil nájemné, nejsou právně rozhodné pro posouzení, zda je naplněna skutková podstata daného výpovědního důvodu; mohou být významné toliko pro posouzení věci z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. Rovněž tak dovodila, že splnění povinnosti platit nájemné nelze podmiňovat tím, zda pronajímatel plní svoji povinnost zajistit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s užíváním bytu, neboť nelze  přehlédnout, že placení nájemného patří mezi základní povinnosti nájemce bytu (srov. dále např. rozsudky ze dne 7. 4. 2004, sp. zn. , ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. ). Uvedený závěr lze vztáhnout i na případ, kdy nájemce nezaplatil běžné nájemné z důvodu včas neprovedeného vyúčtování záloh na služby, a to tím spíše, že výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je naplněn i v případě, kdy je výše nájemného sporná (srov. např. rozsudek ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. ), resp. kdy nájemce neplatí nájemné v plné výši, neboť s ní nesouhlasí (srov. např. usnesení ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. , a výše označený rozsudek sp. zn. ).

Jestliže tedy v projednávané věci odvolací soud nepovažoval z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. za významnou žalovanou tvrzenou okolnost, že žalobkyně neprovedla vyúčtování úhrad za služby, neboť jí tato okolnost nezbavovala povinnosti platit řádně běžné nájemné, odpovídá jeho závěr ustálené judikatuře dovolacího soudu.

Pokud pak dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle , je třeba poukázat na to, že k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jakož i k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v , a b) a , dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle nezakládají.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , části věty před středníkem a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo vůči žalované.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. ledna 2008

Doc. JUDr. Věra  K o r e c k á , CSc.

předsedkyně senátu