Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Odo 611/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně P., spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. B. Ch., bytem v Plzni, jako správci konkursní podstaty úpadkyně J. P. a. s., zastoupenému advokátem, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2005, č. j. -95, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 24. března 2005, č. j. -71, Krajský soud v Plzni zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (P., s. r. o.) domáhala vůči žalovanému správci konkursní podstaty úpadkyně J. P., a. s. vyloučení ve výroku specifikovaných nemovitostí (pozemků) ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé. Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že ve smyslu ustanovení (dále též jen „obč. zák.“), ve znění účinném v době uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 20. května 1996 (dále též jen „zástavní smlouva“), se odevzdáním věci v případě věci nemovité rozumí vklad zástavního práva do katastru nemovitostí. Označené ustanovení dopadá i na zástavu cizí nemovité věci a zástavní právo (jež bylo důvodem soupisu nemovitostí do konkursní podstaty v režimu ustanovení , o konkursu  a vyrovnání - dále též jen „ZKV“) podle (platné) zástavní smlouvy vzniklo.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod dle (dále též jen „“), tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Konkrétně dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že podle ustanovení § 151d odst. 1 obč. zák. ve znění účinném v roce 1996 bylo možné dát do zástavy i cizí nemovitou věc. Dovolatelka akcentuje, že odvolací soud  při svém rozhodování přijal argumentaci prezentovanou v „některých“ rozsudcích Nejvyššího soudu, např. v rozsudku sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 26. listopadu 1999, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2000, pod číslem 48) nebo v rozsudku sp. zn. (jde o rozsudek ze dne 29. listopadu 2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2002, pod číslem 1). Uvedený závěr však podle ní není obecně přijímán ani není správný. Potud dovolatelka poukazuje na to, že v rozsudku sp. zn. vyslovil Nejvyšší soud  také názor „naprosto opačný“ a ke shodnému názoru dospěl v minulosti (v v rozsudku sp. zn. ) také Vrchní soud v Praze. Dovolatelka odkazuje rovněž na „tehdejší komentáře k “, konkrétně na díla Bičovský, J. – Holub, M.: . Poznámkové vydání s judikaturou. 3. vydání, Praha, Linde 1996, str. 188 a „Fiala, J. – Hurdík. J. – Korecká, V.: – komentář, ASPI“ (posledně označené  dílo je takto citováno dovolatelkou).

Dovolatelka na podporu svého názoru cituje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2003, sp. zn. , jehož závěry shrnuje tak, že převedl-li kupující nemovitost na základě kupní smlouvy, od které bylo následně odstoupeno, před odstoupením dále na třetí osobu, není třetí osoba jako kupující chráněna, ani když byla při nabytí nemovitostí  v dobré víře a nestává se vlastníkem nemovitosti (tím je po celou dobu původní prodávající, s ohledem na zrušení smlouvy odstoupením „od počátku“). S použitím argumentu a maiori ad minus pak uzavírá, že není důvod poskytovat zástavnímu věřiteli a jeho dobré víře větší ochranu, než domnělému nabyvateli nemovitosti.

Konečně dovolatelka argumentuje i následnou změnou ustanovení týkajících se zástavního práva (která výslovně zakotvuje, že možnost zřízení zástavního práva nevlastníkem platí jen pro věci movité), z níž usuzuje, že zákonodárce tím zjevně pouze přesněji formuloval vůli, kterou předtím vyjádřil ne zcela jednoznačně, takže je „mimo jakoukoli logiku“ vykládat příslušné ustanovení nadále způsobem, proti němuž uvedená novelizace směřuje.

V závěru dovolání dovolatelka snáší argumenty na podporu názoru, že výklad ustanovení § 151d obč. zák. (ve znění účinném v roce 1996)  podaný odvolacím soudem je ústavně nekonformní.

Dovolatelka proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Se zřetelem k bodům 2 a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném před 1. dubnem 2005.

Dovolání, jež je přípustné dle   , Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že v otázce výkladu ustanovení § 151b odst. 1 obč. zák. (ve znění účinném v době od 1. ledna 1992 do 31. prosince 2000) co do možnosti jeho aplikace na vznik zástavního práva, dá-li někdo do zástavy cizí nemovitou věc bez souhlasu vlastníka, je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu dlouhodobě ustálená a jednotná.

Dovolatelce lze přisvědčit v tom, že Nejvyšší soud vydal 28. ledna 1998 rozsudek (sp. zn. ), v němž přitakal závěru, že podle ustanovení § 151d odst. 1 obč. zák. nelze platně zřídit zástavní právo k nemovitostem, jelikož ty nemohou být zástavnímu věřiteli zástavcem „odevzdány“. Všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná po uvedeném datu   a týkající se uvedeného problému, jsou však založena na závěru opačném (totiž, že podle označeného ustanovení mohlo na základě smlouvy vzniknout i zástavní právo k nemovitosti, jelikož odevzdáním nemovitosti ve smlouvě uvedenému zástavnímu věřiteli se ve smyslu tohoto ustanovení rozumí vklad zástavního práva do katastru nemovitosti v jeho prospěch). Jde o tato rozhodnutí Nejvyššího soudu: výše zmíněný rozsudek  sp. zn. , rozsudek ze dne 5. září 2000, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 131), opět již zmíněný rozsudek sp. zn. , rozsudek ze dne 29. dubna 2003, sp. zn. , (uveřejněný pod číslem 2/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), rozsudek ze dne 25. září 2003, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2003, pod číslem 168), rozsudek ze dne 12. listopadu 2003, sp. zn. . usnesení ze dne 13. listopadu 2003, sp. zn. , rozsudek ze dne 20. listopadu 2003, sp. zn. , rozsudek ze dne 29. ledna 2004, sp. zn.   usnesení ze dne 11. března 2004, sp. zn. , rozsudek ze dne 23. června 2004, sp. zn. , rozsudek ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2004, pod číslem 169), rozsudek ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. (uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2004, pod číslem 179), usnesení ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. , rozsudek ze dne 9. března 2006, sp. zn.   a usnesení ze dne  30. května  2006, sp. zn. .

K argumentaci rozsudkem sp. zn.   Nejvyšší soud doplňuje, že ten naopak výslovně přitakává závěrům obsaženým v rozsudcích sp. zn. a . Ve věci, ve které byl vydán zrušující rozsudek sp. zn.  , nadto Nejvyšší soud rozhodoval znovu rozsudkem ze dne 12. srpna 2004, sp. zn. , jenž se opět opírá o závěry rozsudků sp. zn. a .

Proti posledně označenému rozsudku Nejvyššího soudu byla podána i ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 13. prosince 2005, sp. zn. , přičemž k dovolatelkou kritizovanému výkladu § 151d odst. 1 obč. zák. v rozhodném znění Ústavní soud uzavřel, že  „obecné soudy (…) aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem“.

Ostatně, také výše označený rozsudek sp. zn. byl podroben ústavnímu přezkumu. I v tomto případě Ústavní soud odmítl ústavní stížnost (usnesením ze dne  19. října 2005, sp. zn. ), výslovně se přihlašuje k závěrům obsaženým v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.   a uváděje, že závěr obecných soudů o tom, že předmětem zástavy podle § 151d odst. 1 obč. zák. mohou být jak věci movité, tak i nemovité, vychází z konstantní judikatury, proti níž nemá Ústavní soud z hlediska ústavnosti žádné výhrady. Podle Ústavního soudu by bylo proti smyslu citovaného ustanovení, aby bylo omezeno pouze na věci movité a z nich pouze na ty, u nichž se vlastnické právo nabývá převzetím. Poukaz stěžovatele na stávající úpravu neměl Ústavní soud  v dané souvislosti za relevantní.

Zabývat se dovoláním v této věci meritorně, pokládá Nejvyšší soud za dané situace za zbytečné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ,  a odůvodněn tím, že procesně neúspěšné dovolatelce právo na jejich náhradu nevzniklo a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. srpna 2007

JUDr. Zdeněk  K r č m á ř

předseda senátu