Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 600/2005

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 27. října 2003, č. j. -20, ve výrocích, jimiž zamítl žalobu na zaplacení částky 50.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vzal za prokázané, že na základě plné moci ze dne 23. 12. 1998 uzavřela žalobkyně zastoupená K. L. dne 23. 10. 2002 smlouvu, jejímž předmětem byly blíže specifikované nebytové prostory ve vlastnictví žalobkyně spolu s vnitřním zařízením za účelem provozování baru a ubytování za měsíční nájemné 32.000,- Kč bez určení, jaká část představuje nájemné za nebytové prostory a jaká nájemné za věci movité. Žalovaný složil částku 50.000,- Kč jako kauci, jež měla být použita k úhradě případného poškození nebytových prostor nebo měla propadnout v případě skončení nájemního vztahu před uplynutím doby nájmu (do 1. 3. 2007) v důsledku jednostranného právního úkonu žalovaného. Z podnětu žalovaného byla dne 23. 6. 2003 sepsána mezi žalovaným a žalovanou, za kterou ji podepsala K. L. (aniž by obsahovala údaj o tom, že tak činí jako zástupce žalobkyně), dohoda o ukončení nájmu k datu 30. 6. 2003. Jejím obsahem bylo rovněž ujednání, že propadá shora uvedená kauce ve prospěch žalobkyně v důsledku ukončení nájemního vztahu ze strany žalovaného. S odkazem na , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, dovodil odvolací soud neplatnost celé smlouvy pro neurčitost ujednání o výši nájemného, neboť nebylo smluvními stranami rozlišeno, jaká část z celkového nájemného ve výši 32.000,- Kč připadá na nájemné nebytových prostor a jaká na nájemné jejich vnitřního zařízení. Není-li smlouva platná, nevznikl žalobkyni nárok na zaplacení nájemného a neplatnou je rovněž i dohoda o kauci. Dohoda o ukončení nájmu ze dne 23. 6. 2003 neobstojí jako samostatný důvod plnění a nezakládá právo žalobkyně ponechat si kauci. Uznání závazku ve výši 73.198,10 Kč shledal odvolací soud platným jen ohledně spotřebovaného vodného a poplatků za telefon, coby bezdůvodného obohacení, které na úkor žalobkyně žalovaný získal. V souladu s (dále jen „obč. zák.“) jsou z důvodu neplatnosti smlouvy povinny si její strany navzájem vydat plnění, které podle ní obdržely. Plnění žalobkyně spočívalo v poskytnutí práva užívat nebytové prostory. Hodnota tohoto plnění se rovná ceně obvyklé za užívání nebytových prostor v daném místě a čase. Proti této pohledávce uplatnil žalovaný námitku započtení částky 50.000,- Kč z titulu nevrácené kauce. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že tato pohledávka existuje a je splatná a že její zápočet proti pohledávce žalobkyně byl učiněn důvodně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z (dále jen „“), neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Naplnění dovolacího důvodu podle shledává v závěru odvolacího soudu o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy pro neurčitost ujednání o výši nájemného, jestliže není rozlišeno, jakou část představuje nájemné nebytových prostor a jakou nájemné jejich vnitřního zařízení. Odvolacímu soudu vytýká rovněž nesprávné posouzení rozsahu plné moci ze dne 23. 12. 1998 a není srozuměna s tím, že uvěřil tvrzení žalovaného, že ji vyzval k vrácení částky 50.000,- Kč. Z těchto důvodů navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „“).

Žalobkyně sice v dovolání uvádí, že napadá rozsudek odvolacího soudu v plném rozsahu, avšak podle obsahu dovolání ( ) žádné konkrétní námitky proti výroku o nákladech řízení neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003).

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v a c) Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobkyně založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.

Zbývá tedy přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že v něm lze samostatně namítat jen to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Naproti tomu je zcela vyloučeno uplatnění dovolacího důvodu zpochybňujícího skutková zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel (srov. ); dovolací soud je povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít. Výhradou, že odvolací soud uvěřil tvrzení žalovaného a nikoliv žalobkyně, nezpochybňuje dovolatelka právní posouzení věci, nýbrž nepřípustně uplatňuje dovolací důvod, který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci.

Přípustnost dovolání podle je podmíněna nejen tím, že rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Jinak řečeno, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání věcně projednatelné, jestliže věcnému přezkumu posouzení byť jediné právní otázky brání to, že není splněna podmínka jejího zásadního právního významu ve smyslu , nebo to, že řešení této otázky odvolacím soudem nebylo dovoláním zpochybněno. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je - podle posledně označeného ustanovení - nepřípustné jako celek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. , usnesení ze dne 27. května 1999 uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Odvolací soud založil své rozhodnutí na dvou závěrech (na závěru, že smlouva o nájmu nebytových prostor je neplatná a na tom, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením částky 50.000,- Kč), z nichž každý samostatně obstojí jako důvod zamítnutí žaloby. Závěr, že dovolání je ve smyslu přípustné, by tedy byl namístě, jen kdyby dovolací soud shledal napadené rozhodnutí zásadně významným pro řešení obou těchto otázek. K tomu by mohlo dojít jen za předpokladu, že žalobkyně jejich řešení dovoláním také zpochybnila. Takovému úsudku ovšem brání skutečnost, že dovolatelka proti právnímu závěru o zániku její pohledávky v důsledku započtení nebrojí.

Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je podle a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle věty prvé, , a měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. května 2007

JUDr. Blanka Moudrá

předsedkyně senátu