Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4335/2010

U S N E S E N Í

F. K.

A. K.

, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. května 2010, č. j. -361, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2009, č. j. -338, byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalobu na obnovu řízení žalobce odůvodňoval skutečností, že se v lednu 2009 setkal se svědkyní, od níž získal místopřísežné prohlášení, že řádně podepsal dohodu o narovnání, třebaže kopie y předložená v původním řízení byla natolik rozmoklá, že jeho podpis nebyl patrný. Okresní soud konstatoval, že v daném případě nebyly naplněny předpoklady vyžadované ustanovením pro úspěšnost žaloby na obnovu řízení. Žalobci musela být skutečnost, že dohodu o narovnání podepsal (resp. že jím podepsané vyhotovení bylo ztraceno či rozmočeno), známa již v původním řízení, avšak nijak ji netvrdil a neprokazoval. Okresní soud zdůraznil, že ani provedení nového důkazu by nemohlo vést k pro žalobce příznivějšímu posouzení věci, jelikož neplatnost dohody o narovnání byla dovozena nejen z absence podpisu žalobce, ale i z jejího obsahu, neboť zatímco účelem dohody o narovnání je nově upravit existující sporné vztahy, v řízení existence těchto sporných vztahů nebyla prokázána. Za důvod neplatnosti byl soudy v původním řízení považován i neurčitý obsah dohody a podle okresního soudu lze dále z příliš vysoké odměny přiznané touto dohodou usuzovat na její rozpor s dobrými mravy. Za těchto okolností tedy okresní soud neshledal žalobu na obnovu řízení opodstatněnou, a proto přistoupil k jejímu zamítnutí.

K odvolání žalobce přezkoumal uvedené rozhodnutí Krajský soud v Ostravě a usnesením ze dne 10. 5. 2010, č. j. -361, je potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud označil skutková zjištění i právní posouzení soudu prvního stupně za správné. Ztotožnil se především s jeho závěrem, že by nově navrhovaný důkaz nemohl přispět k příznivějšímu posouzení věci pro žalobce, jelikož neplatnost dohody o narovnání vyplývá i z jejího obsahu, a nejen tedy z chybějícího podpisu žalobce na tomto dokumentu. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda byly dodrženy lhůty k podání žaloby na obnovu řízení, a shledal, že potkal-li žalobce dle svých tvrzení svědkyni v průběhu ledna 2009, dne 29. 1. 2009 od ní získal místopřísežné prohlášení a žalobu podal dne 2. 4. 2009, došlo již k uplynutí tříměsíční subjektivní lhůty běžící od okamžiku, kdy se žalobce dozvěděl o důvodu obnovy. Podmínky pro povolení obnovy tedy za těchto okolností nebyly splněny, pročež odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost je dle něj dána ustanovením Důvodnost dovolání pak dovozuje z vady řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, z nesprávně a neúplně zjištěného skutkového stavu odvolacím soudem a z následného nesprávného právního posouzení věci. Dovolatel zdůraznil, že získal-li místopřísežné prohlášení paní Kopecké představující nový důkaz a důvod obnovy řízení dne 29. 1. 2009, což nebylo v řízení nijak zpochybňováno, počala právě od tohoto data běžet tříměsíční subjektivní lhůta pro podání žaloby na obnovu řízení, jež byla zachována ke dni podání žaloby dne 2. 4. 2009. Závěr o jejím uplynutí tedy nemůže obstát, věc byla nesprávně posouzena, a Nejvyšší soud by tak podle návrhu dovolatele měl přistoupit ke zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě a vrátit věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas ( ), osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem ( ), se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (viz ). Protože použití ustanovení nepřipadá v úvahu, neboť usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh na obnovu řízení, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2008, sp. zn. ).

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V dané věci však nelze přehlédnout, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, dospěl k závěru, že žaloba na obnovu řízení nemůže být úspěšná už proto, že ani nově navrhovaný důkaz by nemohl vést k příznivějšímu posouzení věci pro dovolatele, jelikož závěr o neplatnosti dohody o narovnání, jenž se takto dovolatel snažil zvrátit, je dán i okolnostmi, na něž tento důkaz nemá vliv. Tento závěr dovolatel nijak nerozporuje, a dovolací soud tedy nemá důvodu mít jakékoliv pochybnosti o jeho správnosti. Obstojí-li přitom rozhodnutí odvolacího soudu už z toho důvodu, že nejsou naplněny zákonné předpoklady vyžadované pro povolení obnovy řízení, neboť není splněna podmínka způsobilosti nově navrhovaného důkazu přivodit pro dovolatele příznivější posouzení věci, nelze přiznat zásadní právní význam námitkám týkajícím se posouzení správnosti běhu subjektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení. Nemůže-li totiž řešení otázky předestřené k dovolacímu přezkumu mít žádný vliv na výsledné rozhodnutí o právních poměrech účastníků, nelze z ní dovozovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 48, svazek 6/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 27, svazek 4/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. , podobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. ). Nejvyšší soud tedy s ohledem na uvedené neshledal rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným a dovolání proti němu podle ustanovení a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l a s tím, že žalovaný žádné náklady nevynaložil.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. června 2010

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu