Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 2148/2007

U S N E S E N Í

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 8. 4. 2003 se O. K.,  a F. K., domáhali určení, že se obnovilo jejich vlastnické právo k pozemku parc. č. 652 zapsanému u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj na listu vlastnictví č. 190 pro katastrální území S., obec S.-M. (dále též „pozemek“ nebo „nemovitost“). Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 4. května 2005, č. j. -60, žalobu na požadované určení zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Žalobci, kteří podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, v průběhu odvolacího řízení zemřeli; žalobkyně dne 4. 2. 2006 a žalobce dne 3. 6. 2006.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. ledna 2007, č. j. -82, rozhodl, že v řízení bude dále jako s žalobkyní pokračováno s F. Š., bytem S.-M., ( , , v platném znění - dále jen „obč. zák.“). Vyšel ze zjištění, že, dědici po zemřelých jsou O. K. (žalovaný v tomto řízení) a F. Š. (podle usnesení Okresního soudu v Hodoníně č. j. -46, které nabylo právní moci 21. 11. 2006, a usnesení téhož soudu č. j. D 1208/2006-32, které nabylo právní moci 14. 11. 2006).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o , a uplatnil v něm dovolací důvod podle Namítl nesprávnost aplikace odvolacím soudem. Protože žádný z dědiců nepřevzal právo nebo povinnost z řízení o určení obnovení vlastnického práva zůstavitelů, jsou ve smyslu právními nástupci původních žalobců oba dědici. Vyjádřil přesvědčení, že za situace, kdy již vystupuje v tomto řízení jako žalovaný, došlo k zániku závazku splynutím ve smyslu , , v platném znění (dále jen „obč. zák.“) a odvolací soud měl řízení zastavit. Poukázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 9. 2004, sp. zn. . Navrhl proto napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (240 odst. 1 a a 4 ) a že je přípustné podle , se zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné.

V rámci dovolacího důvodu podle o. s .ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalovaný zpochybnil správnost aplikace ustanovení odvolacím soudem.

Podle a 2 jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení pokračovat ihned, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Smrt fyzické osoby je v majetkových věcech právní skutečností, s níž se pojí universální sukcese podle § 460 a násl. obč. zák. Dědictví se sice nabývá smrtí zůstavitele, avšak princip ingerence státu při nabývání dědictví se projevuje tím, že dědictví musí být soudem projednáno a rozhodnuto. Podle usnesení soudu o potvrzení dědictví nebo o vypořádání dědiců se nabývá dědictví s účinností ke dni smrti zůstavitele.

V posuzovaném případě je předmětem řízení majetkový nárok, který mohl být součástí dědictví po zemřelých žalobcích. Původní žalobci se domáhali určení, že se obnovilo jejich vlastnické právo k pozemku s tvrzením, že byly naplněny zákonné předpoklady vrácení daru ve smyslu § 630 obč. zák. (tj. hrubé porušení dobrých mravů chováním obdarovaného - žalovaného vůči dárcům - žalobcům a jednostranný právní úkon dárců adresovaný obdarovanému). V průběhu odvolacího řízení ovšem žalobci zemřeli. Žalovaný je i nadále evidován v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné nemovitosti, která se tak nestala předmětem dědictví. Podle ustálené soudní praxe se darovací smlouva ruší v okamžiku, kdy dojde obdarovanému platný a důvodný projev vůle dárce, jenž směřoval k vrácení daru. S účinky ex nunc se pak obnoví vlastnictví dárce k darované věci a obdarovaný je povinen mu ji vydat. Zrušení darovací smlouvy je sice osobním právem dárce, jehož smrtí zaniká, avšak nároku z něho vyplývajícího se mohou dědici dárce domáhat, učinil-li dárce za svého života vůči obdarovanému projev směřující k vrácení daru (platný a důvodný). Lze souhlasit s žalovaným, že je vyloučeno, aby ve sporném řízení na straně žalující i žalované vystupovala tatáž osoba. Dojde-li totiž v důsledku sukcese ke splynutí osoby žalobce a žalovaného tím, že se žalovaný v průběhu řízení stane právním a procesním nástupcem žalobce, nelze v řízení pokračovat, neboť tomu brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který soud musí jedině řízení zastavit ( ). Tento právní názor vyslovil Nejvyšší soud České republiky již v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 24/2002. To platí však pouze pro případ, kdy se podle výsledků pravomocně skončeného dědického řízení stane žalovaný jediným dědicem majetkového nároku uplatňovaného v řízení zemřelým žalobcem (zůstavitelem). Taková situace v dané věci nenastala. V řízení uplatněný majetkový nárok nebyl sice předmětem dědického řízení, takže podle výsledků pravomocně skončeného dědického řízení nelze uzavřít, který ze dvou v úvahu přicházejících dědiců tento nárok nabyl, avšak zároveň lze s jistotou konstatovat, že žalovaný se nestal výlučným dědicem majetkového nároku uplatněného proti němu zůstaviteli v tomto řízení. Za daného stavu proto soudu nic nebránilo pokračovat v řízení a rozhodnout ve smyslu Obdobnou situaci řešil Nejvyšší soud České republiky v již zmiňovaném rozhodnutí zveřejněném pod R 24/2002, v němž zaujal právní názor, podle něhož potvrdí-li soud nabytí dědictví po žalobci, který v řízení uplatňoval majetkový nárok nedílné povahy, více dědicům podle jejich dědických podílů ( ) a je-li jedním z těchto dědiců žalovaný, pokračuje soud v řízení jako se žalobci s ostatními dědici; žalovaný se účastníkem řízení na straně žalující nestane.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že odvolací soud nepochybil, rozhodl-li o procesním nástupci žalobců ve smyslu tak, že jím určil pouze F. Š. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle části věty před středníkem zamítl.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně  29. května 2007

JUDr. Blanka   Moudrá

předsedkyně senátu