Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1156/2023

-158

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem Domažlice, náměstí Míru 143, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem Klatovy, Vídeňská 9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2022, č. j. -118, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně Marie Písaříková se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud určil, že je namísto žalovaného vlastníkem podílu o velikosti ½ ve vztahu k celku na stavební parcele p. č. st. XY, jejíž součástí je dům čp. XY, a pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY.

Okresní soud v Klatovech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, č. j. -86, určil, že žalobkyně je namísto žalovaného vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a na pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY, a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2022, č. j. -118, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že žalobkyně je namísto žalovaného vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY, zamítl návrh na určení, že žalobkyně je namísto žalovaného vlastníkem i druhé čtvrtiny specifikovaných nemovitostí, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že darovací smlouvou ze dne 26. 7. 2011 žalobkyně a její manžel darovali 26. 7. 2011 žalovanému a jeho sestře – každému z nich jednu ideální ½ nemovitostí - stavební parcely p. č. st. XY, jejíž součástí je dům č. p. XY, a pozemku p. č. XY, vše v k. ú. XY. Dne 28. 7. 2011 manžel žalobkyně zemřel. Protože se žalovaný vůči své sestře a vůči žalobkyni choval v rozporu s dobrými mravy, žalobkyně dopisem ze dne 1. 9. 2021 uplatnila vůči němu nárok na vrácení daru (dotyčných nemovitostí), a to v rozsahu podílu jedné jejich poloviny. Odvolací soud na věc aplikoval úpravu , , účinného do 31. 12. 2013, a shledal, že žalobkyně se vrácení daru domáhá důvodně. Oproti soudu prvního stupně, který zcela vyhověl požadavku žalobkyně na vrácení jedné poloviny dotyčných nemovitostí, odvolací soud - za situace, kdy žalobkyně výzvu k vrácení daru uplatnila vůči žalovanému 1. 9.2021, tedy po smrti svého manžela a společného dárce, přičemž předmětem darování byly nemovitosti ve společném jmění manželů (dárců) - dovodil, že zánik společného jmění manželů (dárců) před účinností výzvy k vrácení daru musí mít odraz ve formulaci žalobního petitu, jímž se pozůstalý manžel domáhá vrácení daru, tudíž žalobkyně - bývalá spoluvlastnice nemovité věci ve společném jmění manželů - může po smrti druhého dárce (manžela) žádat o vrácení pouze jedné ideální poloviny celkového daru. V této projednávané věci tak žalobkyně mohla uplatnit nárok na vrácení pouze ¼ dotyčných nemovitostí.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost ve smyslu spatřuje v tom, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Žalobkyně má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to „v jakém rozsahu se může pozůstalý manžel jako jeden z dárců, v případě daru ze společného jmění manželů, domáhat vrácení celého daru, když před účinností výzvy k vrácení daru došlo k úmrtí druhého manžela, a tedy i zániku společného jmění manželů (dárců)“.

Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , v platném znění (dále jen „“).

V průběhu dovolacího řízení žalobkyně M. P. zemřela. Nejvyšší soud tudíž řízení o jejím dovolání usnesením ze dne 31. 7. 2024, č. j. -149, přerušil.

Z usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. 8. 2024, č. j. -37, jež nabylo právní moci dne 26. 8. 2024, vyplývá, že dědici zůstavitelky M. P. jsou její dcera J. M., a syn J. P., kteří uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti, jež byla soudem schválena. Podle této dohody pozůstalí dědicové mimo jiné nabyli „veškerý ostatní majetek pozůstalosti“, který tvoří i podíl o velikosti ¼ pozemku p. č. st. XY, jehož součástí je stavba čp. XY, a pozemku p. č. XY, vše v katastrálním území XY, rovným dílem.

V této věci, v níž jde o určení vlastnictví k nemovitostem, ztratila žalobkyně M. P. způsobilost být účastníkem řízení v průběhu dovolacího řízení. Vlastnictví smrtí vlastníka nezaniká, neboť jde o právo, které není podle hmotného práva vázáno na osobu účastníka a přechází na právní nástupce. Povaha věci proto nebrání v řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto podle ustanovení a 2 ve spojení s rozhodl, že v řízení bude na straně žalující pokračováno s dědičkou po zůstavitelce J. M. jako nástupkyní zemřelé žalobkyně. Žalovaný jako druhý dědic původní žalobkyně se účastníkem řízení na straně žalující nestane (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , a ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. ).

Podle platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle věta první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolání není přípustné.

Otázkou, kterou původní žalobkyně předestřela k dovolacímu přezkumu, v jakém rozsahu je aktivně legitimována k uplatnění nároku na vrácení darované nemovitosti, která náležela do bezpodílového spoluvlastnictví dárkyně a jejího manžela, který zemřel před výzvou dárkyně k vrácení daru, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. . Přijal a odůvodnil závěr, že „po uplynutí tříleté lhůty po zániku manželství může jeden z manželů vyzvat obdarovaného ve smyslu § 630 obč. zák. k vrácení jen ideální poloviny nemovitostí, neboť ke dni výzvy neexistuje ani jako nevypořádaný nedílný vlastnický vztah bývalých manželů k nemovitostem a nemůže se takový nedílný vztah výzvou jednoho z manželů obnovit. Každý z bývalých spoluvlastníků - subjektů společného jmění - může po uplynutí této lhůty sám žádat o vrácení jedné ideální poloviny daru a k tomuto úkonu nepotřebuje souhlas druhého bývalého manžela, s nímž měl věc ve společném jmění; jsou-li splněny zákonné podmínky pro vrácení daru, přechází spoluvlastnický podíl zpět na dárce okamžikem, kdy obdarovanému došel projev vůle dárce“. Protože odvolací soud v dané věci rozhodl v intencích uvedeného výkladu, nemůže být dovolání žalobkyně přípustné.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 9. 2024

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu