Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Co 100/2026-293

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně

bytem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

zastoupený advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

o určení vlastnického práva

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 17. 3. 2026, č. j. -262,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku Anonymizováno Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku , Anonymizováno, Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobkyně je vlastníkem spoluvlastnického podílu ve výši ideální ½ k pozemku parcelní číslo st. Anonymizováno, jehož součástí je budova č. p. Anonymizováno, a pozemku parcelní číslo Anonymizováno, zapsaných u právnická osoba, katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec adresa a katastrální území adresa (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši Anonymizováno Kč k rukám zástupce žalobkyně (výrok II).

2. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný, který namítl, že závěry soudu I. stupně jsou chybné, neboť nebylo prokázáno takové jeho chování, jenž by v souladu s , , opravňovalo žalobkyni k odvolání daru. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně od roku Anonymizováno až do konce roku Anonymizováno v předmětném domě na Anonymizováno ulici nebydlela, právo z věcného břemene zřízené v roce Anonymizováno nevyužívala a ani se jej nedomáhala. Žalovaný připustil, že v Anonymizováno odmítl žalobkyni ubytovat ve svém bytě, kde žalobkyně chtěla žít, zdůraznil však, že se nejednalo o služebné prostory v suterénu domu. V žádném případě pak žalovaný nevykázal žalobkyni z domu. Toto tvrzení, podle odvolatele, podporuje pouze výpověď jeho bratra, jméno FO, který však pouze opakoval, co mu měla sdělit žalobkyně, a který má nadto na vítězství žalobkyně v tomto řízení vlastní finanční zájem. Pokud je žalovanému vytýkáno, že se v suterénu nacházely jeho movité věci, žalovaný uvedl, že některé z věcí byly ještě po manželovi žalobkyně, některé byly jeho a některé syna žalovaného jméno FO. Žalobkyně nicméně nikdy (až do výzvy ze dne datum) nepožadovala jejich vyklizení. Žalovaný má za to, že řízení je vyvoláno účelově proto, aby žalobkyně získala zpět podíl na nemovitosti. Žalovaný v neposlední řadě zdůraznil, že není pravdou, že by neuspokojoval bytové potřeby žalobkyně. Poukázal na fakt, že žalobkyně již od roku Anonymizováno žila v bytě žalovaného v Anonymizováno ulici. Tento byt žalovaný v roce Anonymizováno daroval synovi jméno FO, přičemž syn si byl vědom skutečnosti, že v bytě žila žalobkyně a v tomto stavu byt také přijal. O rekonstrukci tohoto bytu pak v roce Anonymizováno rozhodl právě jméno FO. Žalovaný je tedy přesvědčen, že jeho jednání vůči žalobkyni nenaplňuje znaky hrubého porušení dobrých mravů ani z hlediska intenzity, ani z hlediska „závadnosti“.

3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že soud I. stupně postupoval při hodnocení důkazů zcela správně a v souladu s , není proto důvod, aby odvolací soud s jeho závěry polemizoval. Navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně. Jako nepravdivé odmítla tvrzení žalovaného, že by se v roce Anonymizováno měla domáhat bydlení v bytě žalovaného, nikoliv ve služebných prostorách. Navíc má za to, že toto tvrzení neuváděl před soudem I. stupně a jedná se o nepřípustnou novotu.

4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací ( – , dále jen „“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas ( ), k tomu legitimovaným subjektem ( ) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné ( a a contrario) – přezkoumal napadené rozhodnutí, řízení jeho vydání předcházející a u jednání ( ) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně (matka žalovaného) spolu se svým již zesnulým manželem jméno FO na základě smlouvy darovací a o zřízení věcného břemene ze dne datum darovali žalovanému do jeho výlučného vlastnictví nemovitosti, a to pozemek parcelní číslo st. Anonymizováno, budovu č. p. Anonymizováno, a pozemek parcelní číslo Anonymizováno to vše zapsané u právnická osoba, katastrální pracoviště adresa, na listu vlastnictví č. Anonymizováno pro obec adresa a katastrální území adresa. V článku VII. smlouvy bylo rodičům žalovaného jméno FO a žalobkyni zřízeno právo odpovídající věcnému břemeni spočívající v právu doživotně bezplatně užívat výlučně jednu místnost s příslušenstvím (koupelnou a WC) se samostatným vchodem, nacházející se v přízemí domu č. p. Anonymizováno na pozemku p. č. st. Anonymizováno a společně s vlastníkem nemovitostí pozemek p. č. Anonymizováno zahrada. Žalobkyně své právo plynoucí z věcného břemene nevyužívala, když v služebném bytě žil až do své smrti v roce Anonymizováno pouze manžel žalobkyně, jméno FO. Žalobkyně bydlela v Anonymizováno v bytě v Anonymizováno ulici, přičemž tento byt byl až do roku Anonymizováno ve vlastnictví žalovaného, jenž ho pak daroval svému synovi, jméno FO. jméno FO se rozhodl provést v bytě v Anonymizováno ulici kompletní rekonstrukci, která svou povahou vylučovala (rozsahem a dobou provádění), aby žalobkyně v bytě nadále bydlela. Nejpozději v Anonymizováno se tedy žalobkyně musela z bytu v Anonymizováno ul. odstěhovat, žalovaný byl opakovaně vyzván k zajištění bytových potřeb žalobkyně, a to ve smyslu oprávnění plynoucích jí z věcného břemene, což soud I. stupně zjistil nejen z výpovědi svědka jméno FO, ale též ze záznamu nahrávky telefonního hovoru jméno FO a žalovaného ze dne datum (viz odst. 9 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Toto žalovaný odmítl a dočasné náhradní bydlení žalobkyni poskytl ve své domácnosti ve adresa její druhý syn, jméno FO. Zároveň bylo zjištěno, že bytová jednotka v přízemí domu (dále též jen „služebné prostory“) nebyla v dané době způsobilá k užívání pro účely bydlení, neboť byla zarovnána řadou věcí ve vlastnictví žalovaného, případně též věcmi původně náležejícími jeho zemřelému otci (viz odst. 9 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Výzvou ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k vrácení id. 1/2 předmětných nemovitostí, přičemž mu stanovila lhůtu k souhlasnému prohlášení, kterým bude zápis v katastru nemovitostí uveden do souladu se stavem skutečným, do 14 dnů od doručení výzvy s tím, že doručením této výzvy zaniká v rozsahu id. ½ právní vztah. Svou výzvu odůvodnila tím, že žalovaný svým jednáním vůči ní hrubě porušuje dobré mravy, neboť jí již více než tři měsíce soustavně brání ve výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni. Z další korespondence účastníků obsažené ve spisu vzal soud dále za prokázané, že žalovaný dopisem datovaným datum požadavek žalobkyně na vrácení daru odmítl jako neopodstatněný. Žalobkyně pak znovu vyzvala žalovaného k vrácení daru dalšími výzvami ze dne datum a datum, kdy uváděla, že jí žalovaný stále brání ve výkonu práva odpovídajícího věcnému břemeni, a výzvou ze dne datum, kdy doplnila tvrzení o vypnutí přívodu el. energie v období datum až datum (to vše viz odst. 9 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

6. Podle , ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy.

7. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu právo dárce na vrácení daru a tomu odpovídající povinnost obdarovaného dar vrátit vznikají již při uzavření darovací smlouvy. Zákonem nastavené podmínky pro vrácení daru jsou součástí okolností, za kterých se darovací smlouva uzavírá, a nemohou být později bez ohledu na vůli smluvních stran měněny novou právní úpravou mající dopad na právní poměr založený darovací smlouvou. Proto, byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je třeba nárok na vrácení daru vždy poměřovat , i když k vytýkanému „nemravnému“ chování obdarovaného došlo až po 1. 1. 2014 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2024, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. ). Pokud se týká petitu žaloby, žalobkyně zcela správně žalovala na určení vlastnictví id. ½ nemovitostí, které původně darovala ze SJM spolu se svým, již zesnulým, manželem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. ).

8. Soud I. stupně se zcela správně, v souladu s dřívějším závazným právním názorem odvolacího soudu (k tomu srov. usnesení Krajského soudu v Anonymizováno ze dne datum, č. j. Anonymizováno), omezil na zjištění skutkového stav ke dni zaslání výzvy žalovanému, tedy ke dni datum, když shledal, že již důvod v této výzvě uvedený (tj. jednání zde žalovanému vytýkané) naplňuje hypotézu § 630 obč. zák., tedy že se žalovaný vůči žalobkyni choval tak, že tím hrubě porušoval dobré mravy. Náležitě přitom zvážil, že nikoliv každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje skutkovou podstatu vrácení daru; předpokladem je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2021, sp. zn. ). Soud I. stupně v odst. 10 odůvodnění svého rozsudku přesvědčivě vyložil důvody, pro které jednání žalovaného, jenž po dobu nejméně tří měsíců bránil žalobkyni ve výkonu jejího práva odpovídajícího věcnému břemeni bydlení, považuje – při zohlednění konkrétních okolností posuzované věci – za hrubě porušující dobré mravy. Odvolací soud se s těmito závěry ztotožňuje a plně na ně odkazuje. Intenzitu jednání žalovaného přitom nelze posuzovat izolovaně jen podle délky doby, po kterou žalobkyni nebyl umožněn výkon služebnosti, ale v souhrnu všech okolností věci. Žalovaný věděl, že žalobkyně v důsledku rekonstrukce bytu v Anonymizováno ulici pozbyla dosavadní možnost bydlení, a současně věděl, že při darování nemovitostí jí bylo výslovně vyhrazeno doživotní bezplatné užívací právo v přízemních prostorách v darovaném domě. Přesto jí – navzdory opakovaným požadavkům jak od žalobkyně samotné, tak ze strany členů rodiny – bydlení ve služebných prostorách neumožnil, když uvedené prostory po dobu nejméně daných tří měsíců neuvedl do stavu fakticky způsobilého k užívání pro bydlení. Za těchto okolností nešlo pouze o jednotlivé či krátkodobé porušení smluvní povinnosti, nýbrž o dlouhodobé znemožnění výkonu práva bydlení, které si žalobkyně při bezúplatném převodu nemovitostí výslovně vyhradila. Takové jednání již svou intenzitou překračuje rámec běžného rodinného či majetkového konfliktu a naplňuje kvalifikované porušení dobrých mravů předpokládané § 630 obč. zák.

9. K odvolacím námitkám žalovaného pak odvolací soud uvádí, že pro posouzení věci není podstatné, jestli žalobkyně služebnost bydlení před Anonymizováno dlouhodobě nevyužívala a ani o to neusilovala, jelikož měla možnost bydlení jinde. Pokud žalovaný namítá, že zajišťoval bytové potřeby žalobkyně tím, že jí umožnil bydlet v bytě na Anonymizováno ulici, pomíjí ve své argumentaci především ten fakt, že on sám již od roku Anonymizováno není vlastníkem daného bytu a nesvědčí mu ani žádná užívací práva k němu (nájem, služebnost atp.). Možnost bydlení tedy žalobkyni v bytě na adresa od roku Anonymizováno neposkytoval žalovaný, ale současný (nový) vlastník bytu, tj. syn žalovaného jméno FO, který k tomu však neměl žádnou povinnost. Na druhé straně, bylo plným právem a záleželo pouze na úvaze žalobkyně, aby se kdykoliv rozhodla, že hodlá začít využívat své právo odpovídajícího věcnému břemeni bydlení v domě na adresa, přičemž nemůže jít k tíži žalobkyně, že toto své právo uplatnila teprve až v okamžiku, kdy neměla jinou možnost bydlení. Pokud byla ze strany žalovaného za této situace odmítnuta, je tím naopak zvyšována intenzita porušení dobrých mravů ze strany žalovaného. Pokud pak žalovaný polemizuje se skutkovými závěry soudu I. stupně v tom, že žalobkyně – podle tvrzení žalovaného – nežádala bydlení v bytě v suterénu, ale chtěla bydlet v bytě spolu s žalovaným, odkazuje odvolací soud na zjištění popsaná zejm. v odst. 9 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, jež i vyplývají z provedeného dokazování. Skutečnost, že se žalobkyně u žalovaného domáhala bydlení právě ve služebných prostorách, plyne jak z výpovědi svědka jméno FO (o jehož věrohodnosti soud – i ve spojení s dalším provedeným dokazováním – neměl důvodu pochybovat – pozn. odvolacího soudu), tak zejména ze záznamu telefonního hovoru jméno FO a žalovaného ze dne datum. Výpověď svědkyně jméno FO se pak týkala jiného než posuzovaného časového období, shora uvedená zjištění tedy nevyvrací. I pokud by se však svědkyně vyjádřila k posuzovanému časovému období (což neučinila – pozn. odvolacího soudu), je nutno poukázat především na autentické vyjádření žalovaného ze dne datum (viz záznam telefonického hovoru), z nějž jednoznačně plyne, že žalovaný se domníval, že on již dostatečně saturoval bytové potřeby žalobkyně tím, že ji „nechal bydlet v bytě“, byť již uvedený byt převedl do vlastnictví svého syna, jméno FO.

10. Pro úplnost pak odvolací soud dodává, že posouzení otázky, zda byl či nebyl na přelomu Anonymizováno a Anonymizováno Anonymizováno odpojen přívod elektrické energie do služebného bytu, zda k tomu došlo či nedošlo v důsledku jednání žalovaného a zda se případně jednalo o hrubé porušení dobrých mravů, nebyla pro posouzení věci nikterak podstatná (a soud I. stupně se jí správně podrobněji nezabýval), neboť soud I. stupně vyšel ze závěru, že platná a důvodná byla již první z výzev žalobkyně k vrácení daru, a to výzva ze dne datum, jež byla založena na odlišné právní skutečnosti, a to neumožnění výkonu práva z věcného břemene (viz shora).

11. Z uvedených důvodů odvolací soud výrokem I svého rozsudku v souladu s potvrdil výrok I rozsudku soudu I. stupně jako věcně správný.

12. Výrok II o náhradě nákladů před soudem I. stupně zdejší soud přezkoumal z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že nebylo správné vyčíslení výše náhrady nákladů žalobkyně za řízení před soudem I. stupně, neboť nalézací soud opomněl připočíst odměnu právního zástupce žalobkyně v hodnotě ½ mimosmluvní odměny ( vyhl. č. , advokátního tarifu, dále jen „a. t.“) a režijní paušál za 1 úkon právní služby za účast u vyhlášení rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno dne datum). Dále nesprávně nebyly zohledněny žalobkyní uhrazené náklady na získání audionahrávky jednání Okresního soudu v Anonymizováno ze dne datum ve výši Anonymizováno Kč. Naopak, jako neúčelný posoudil odvolací soud úkon zástupce žalobkyně spočívající v sepisu vyjádření ze dne datum, neboť jeho obsahem bylo toliko vyjádření se k výslechu svědkyně ze dne datum. K obsahu výpovědi svědkyně se přitom žalobkyně mohla a měla vyjádřit již u jednání soudu dne datum, jehož se účastnila. Za sepis vyjádření žalobkyně ze dne datum tedy žalobkyni nebyla přiznána ani odměna jejího zástupce, ani náhrada jeho hotových výdajů.

13. Náhrada nákladů řízení žalobkyně před soudem I. stupně tedy spočívá v zaplaceném soudním poplatku za žalobu ve výši Anonymizováno Kč, soudním poplatku, jež žalobkyně ve výši Anonymizováno Kč uhradila za odvolání, v nákladech vynaložených na osvědčení stavu notářem v ceně Anonymizováno Kč, nákladech Anonymizováno Kč za CD nosič s audionahrávkou z jednání ze dne datum a dále v nákladech právního zastoupení žalobkyně, jež sestávají z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů. Odměna právního zástupce žalobkyně za dobu do 31. 12. 2024 spočívá ve Anonymizováno úkonech právní služby vykonaných do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava věci a sepis žaloby z datum, sepis kvalifikované výzvy k vrácení daru ze dne datum, doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu ze dne datum, doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu ze dne datum a účast u jednání soudu v Anonymizováno ve dnech datum, datum a účast u vyhlášení rozsudku dne datum), tj. v hodnotě po Anonymizováno Kč za úkon podle ve spojení s vyhl. č. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve znění účinném do 31. 12. 2024 – na odměně do 31. 12. 2024 tedy celkem Anonymizováno Kč a náhradě hotových výdajů za Anonymizováno shora cit. úkonů právní služby po Anonymizováno Kč v souladu s a. t., tj. Anonymizováno Kč za dobu do 31. 12. 2024. Odměna právního zástupce žalobkyně za dobu od 1. 1. 2025 spočívá v Anonymizováno úkonech právní služby vykonaných po 1. 1. 2025 (sepis odvolání žalobkyně ze dne datum, sepis doplnění tvrzení ze dne datum a doplnění skutkových tvrzení ze dne datum, účast u jednání soudu v Anonymizováno ve dnech datum, datum a datum a účast u vyhlášení rozsudku dne datum), tj. v hodnotě po Anonymizováno Kč za úkon podle ve spojení s vyhl. č. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) ve znění účinném od 1. 1. 2025 – na odměně od 1. 1. 2025 tedy celkem Anonymizováno Kč a náhradě hotových výdajů za Anonymizováno shora cit. úkonů právní služby po Anonymizováno Kč v souladu s a. t., tj. Anonymizováno Kč za dobu po 1. 1. 2025. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů jsou navýšeny o 21% DPH, celkem tedy za řízení před soudem I. stupně ve výši Anonymizováno Kč (viz shora výrok II).

14. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud výrokem III svého rozsudku v souladu s ve spojení s tak, že uložil plně neúspěšnému žalovanému povinnost uhradit náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši Anonymizováno Kč plně úspěšné žalobkyni. Náklady odvolacího řízení žalobkyně spočívají v odměně advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne datum a účast u jednání odvolacího soudu dne datum) v hodnotě Anonymizováno Kč za úkon (tj. Anonymizováno Kč), a to ve smyslu vyhl. č. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), ve spojení s a. t. a dále v náhradě hotových výdajů advokáta za shora uvedené 2 úkony právní služby po Anonymizováno Kč podle a. t. (tj. Anonymizováno Kč). Žalobkyni dále přísluší náhrada cestovného k jednání Krajského soudu v Anonymizováno na trase adresa a zpět (Anonymizováno km) osobním automobilem s průměrnou spotřebou BA95 5,6 l/100 km, při ceně pohonných hmot a sazbě základní náhrady podle vyhl. č. , tj. celkem Anonymizováno Kč a náhrada promeškaného času za cestu ke Krajskému soudu v Anonymizováno na trase adresa a zpět ve smyslu a. t. za 4 půlhodiny po Anonymizováno Kč, tj. Anonymizováno Kč. Náklady právního zastoupení žalobkyně byly navýšeny o 21% DPH. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla stanovena podle , místo plnění k rukám zástupce žalobkyně podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.