Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1899/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) J. S., b) M. P., c) P. P. a d) M. P., zastoupených advokátem, proti povinným 1) J. K. a 2) E. K., zastoupeným advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2002, č.j. -215, takto:

I. Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 30. 8. 2002, č.j. -203, kterým Okresní soud v Příbrami zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí tak, že výkon rozhodnutí zastavil. Po zjištění, že v průběhu vykonávacího řízení se oprávnění stali spoluvlastníky objektů, jejichž odstranění je předmětem exekuce, dovodil, že „došlo k splynutí subjektu oprávněného se subjektem povinným,“ a podkladový rozsudek (ukládající povinným jako vlastníkům neoprávněných staveb tyto z pozemků ve vlastnictví oprávněných odstranit) tudíž nelze vykonat ( , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „ “/).

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, jímž zpochybňují důvod, pro který byl výkon zastaven. Změna ve vlastnických vztazích k nemovitostem podle dovolatelů nic nemění na tom, že stavby, jichž se povinnost odstranění týká, vybudovali povinní v rozporu s příslušnými právními předpisy a měli by tedy nést i náklady na jejich demolici. Navrhli proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je ve smyslu přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí ( , , odst. 2 ); důvodné však není.

Protože vady vyjmenované v ustanovení , 2 písm. a/, b/ a odst. 3 , jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), k nimž je dovolací soud podle ustanovení , věty druhé, povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že byly splněny podmínky zastavení výkonu rozhodnutí.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Z obsahu spisu se podává, že Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 2. 10. 1997, č.j. -51 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 5. 1. 1998, č.j. -66) nařídil podle výkon rozhodnutí odstraněním (mimo jiné) přístavby domu č.p. 75 a kolny na pozemku parc. č. 299/2 v katastrálním území H.; soud oprávněným povolil, aby si dali práci, o kterou jde, provést někým jiným, nebo aby si ji provedli sami, a to na náklad povinných, jimž uložil zaplatit oprávněným předem částku 279.000,- Kč (k vydobytí této částky nařídil výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí a prodejem movitých věcí). Podkladovým rozhodnutím byl rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 10. 1. 1995, sp. zn. , z jehož odůvodnění vyplývá, že povinnost odstranit uvedené stavby opřel soud o ustanovení , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť přístavbou domu č.p. 75 (postaveného na pozemku parc. č. 109 v katastrálním území H.) zasáhli povinní do sousedního pozemku oprávněných parc. č. 299/2. Při provádění výkonu rozhodnutí se oprávnění stali spoluvlastníky (mimo jiné) domu č.p. 75 „s příslušenstvím“ na pozemku parc. č. 109 a rovněž uvedeného pozemku (povinnost vydat nemovitosti, resp. uzavřít dohodu o jejich vydání, byla povinným uložena rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. ).

Podle ustanovení bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.

Důvody zániku vymáhaného práva jsou uvedeny v hmotném právu, např. v ustanoveních § 559 až 587 obč. zák. Podle ustanovení § 584 obč. zák. zanikne – nestanoví-li zákon jinak – právo i povinnost (závazek), jestliže splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě. Závazek zaniká okamžikem splynutí, tj. v době, kdy se věřitel stal svým dlužníkem nebo naopak, přičemž samotné splynutí (konsolidace) může spočívat na univerzální nebo singulární sukcesi.

Osobou, která je ve smyslu ustanovení § 135c odst. 1 obč. zák. sankcionována za to, že zřídila stavbu na cizím pozemku, ač na to neměla právo, je vlastník neoprávněné stavby; ten je v nalézacím řízení, jehož předmětem je nárok vlastníka pozemku na odstranění stavby, popř. jiné uspořádání vzájemných vztahů (viz , 3 obč. zák.), pasivně věcně legitimován. Není pochyb o tom, že dojde-li po zahájení řízení ke změně ve vlastnictví stavby, stává se – při splnění podmínek vymezených v nebo 107a – její nový vlastník procesním nástupcem dosud žalovaného subjektu.

Jestliže vlastnictví neoprávněné stavby přešlo (bylo převedeno) na žalobce, splyne v jeho osobě právo i povinnost (na odstranění stavby) z téhož závazkového vztahu; závazek tak podle § 584 obč. zák. zanikne.

Shora uvedené závěry jsou použitelné i v řízení o výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky ( ). Dojde-li tedy po nařízení výkonu rozhodnutí k procesnímu nástupnictví na straně povinné, lze pokračovat v provádění výkonu s právním nástupcem povinného, převzal-li povinnost, o jejíž vymožení jde; soud přitom postupuje podle (jestliže povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení) nebo (jestliže k přechodu /převodu/ povinnosti došlo v důsledku hmotněprávní univerzální nebo singulární sukcese, aniž by povinný ztratil způsobilost být účastníkem řízení).

Důsledkem splynutí práva a povinnosti při provádění výkonu rozhodnutí v jedné osobě – ať oprávněného nebo povinného – je pak zánik práva (a povinnosti) ve smyslu § 584 obč. zák.

Jestliže se tedy v projednávané věci po nařízení výkonu rozhodnutí ukládajícího, aby povinní podle něho provedli pro oprávněné nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinní, konkrétně odstranili označené stavby ( , ), oprávnění stali vlastníky těch objektů, jež mají být odstraněny, splynula vymáhaná povinnost s jejich subjektivním právem a obojí zaniklo. Podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí tudíž byly splněny, i když nikoli podle (jak mylně usuzoval odvolací soud), nýbrž podle

Lze uzavřít, že odvolací soud věc po stránce právní posoudil správně a dovolací argumenty neobstojí; Nejvyšší soud proto bez jednání ( , věta první, ) dovolání jako nedůvodné zamítl ( , část věty před středníkem, ).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , větu první, a (povinným v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a oprávnění na jejich náhradu nemají právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2004

JUDr. Pavel Krbek, v.r.

předseda senátu