Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1045/2007

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 6. 11. 2006, č.j. -53 potvrdil rozsudek pro uznání ze dne 24. března 2006, č.j. -24, kterým Okresní soud v Ostravě uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 84.983,70 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,75% ročně od 4. 8. 2005 do 31. 12. 2005 a dále po dobu trvání prodlení žalovaného s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB a platnou pro první den příslušného kalendářního pololetí a zvýšené o 7% bodů, a to až do zaplacení a náklady řízení. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu  podal žalovaný dovolání, ve kterém namítá nesprávné právní posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu podle dovolatel spočívá v posouzení otázky, zda výzva podle , musí být učiněna formou samostatného usnesení nebo zda může být součástí platebního rozkazu, a pokud je součástí platebního rozkazu, jaký důsledek pro její existenci, a tím splnění jedné z podmínek vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení (dále jen „ “) má podání odporu. Podle dovolatele nemůže být výzva obsažena ve výroku platebního rozkazu a tudíž nebyly splněny předpoklady vydání rozsudku pro uznání, neboť absentovala výzva dle ustanovení Dovolatel namítá, že žalobní návrh byl formulován neurčitě a nebyl tak způsobilý k projednání. Navíc tvrzení žalobce neprokazují oprávněnost nároku na náhradu škody vzniklé porušením smluvní povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Rovněž požadavek na přiznání příslušenství byl formulován neurčitě, když v žalobě nebylo formulováno, zda se jedná o úrokovou míru denní, týdenní, měsíční či roční a tento nedostatek svévolně odstranil soud prvního stupně. V doplnění dovolání žalovaný uvádí, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,5% z celkové ceny díla za každý den prodlení je neplatná, neboť je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy ve smyslu , k čemuž měl soud prvního stupně při vydání rozsudku pro uznání přihlédnout.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem ( , 2 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (jak tomu bylo v posuzovaném případě), přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle , pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolatel zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu shledává v řešení otázky, zda usnesení podle ustanovení musí být vydáno samostatně, nebo zda takové usnesení může obsahovat platební rozkaz. Tato otázka byla řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. září 2003 sp. zn.   uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. sešitu 7/2005 tak, že usnesení podle ustanovení může být obsaženo ve výroku platebního rozkazu a proto řešení této otázky nemá zásadní právní význam.

Dovolací soud názoru dovolatele, že odvolací soud postupoval v rozporu s právem, pokud nepřihlédl k jeho námitce o nedostatku předpokladu pro vydání rozsudku pro uznání spočívajícího v tom, že žaloba je neurčitá a neodůvodněná, nepřisvědčil. Odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, neboť při vydání rozsudku pro uznání ( ) soud k výsledkům provedeného dokazování nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2002, pod číslem 100).

V daném případě se žalobce žalobou domáhá  vůči žalovanému zaplacení 84.983,70 Kč s úrokovým příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo na rekonstrukci objektu na pozemku par. č. v O., žalovaný byl v prodlení s předáním díla v období od 16. 11. 2003 do 8. 4. 2004, pro toto porušení povinnosti byla mezi účastníky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,5% denně z ceny díla, jejíž celková výše činila 413.000,- Kč. Na pohledávku z titulu smluvní pokuty žalobce započetl pohledávku žalovaného na doplatek ceny za provedené dílo ve výši 390.766,30 Kč. V důsledku opožděného předání díla vznikla žalobci další škoda 39.000,- Kč, představující ušlý zisk za pronájem nebytových prostor a ve výši 23.750,- Kč, což je suma žalobcem vynaložená na nájem za nebytové prostory v O. – M. H. Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že skutková tvrzení obsažená v žalobě umožňovala projednatelnost žaloby uplatňující nárok na náhrady škody z důvodu porušení smluvní povinnosti a nároku na zaplacení smluvní pokuty.

Nastane-li fikce uznání podle , jak tomu bylo podle rozsudků soudů obou stupňů v posuzovaném případě, je soud povinen  rozsudek pro uznání vydat (srov. ).

Podle uznání nebo fikce soud rozhodne bez ohledu na to, zda jsou tvrzení žalobce podložena důkazy, zda dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku, nebo zda se jeví požadavky žalobce jako neodůvodněné (srov. např. Bureš, J. – Drápal, L. – Krčmář, Z. – Mazanec, M. . Komentář. I. díl. 6. vydání, Praha: C. H. Beck., 2003, str. 581). Rovněž námitka dovolatele, že žalobce neurčitě formuloval požadavek na přiznání příslušenství žalované pohledávky, když neuvedl o jakou úrokovou míru se jedná, zda denní, týdenní, měsíční či roční, a toto bylo doplněno teprve soudem prvního stupně, je neoprávněná. V případě, že u úroků z prodlení není uvedeno, o jakou úrokovou míru se jedná, vychází se z toho, tak jak správně dovodil soud prvního stupně, že jde o úrok z prodlení roční.

Lze uzavřít, že odvolací soud postupoval v souladu s konstantní judikaturou, přičemž ani z jiných okolnosti nedospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Tento závěr s sebou nese posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky je proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ) podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení byl rozhodnuto podle , a za situace, kdy žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 23. dubna 2007

JUDr. Kateřina    Hornochová, v.r.

předsedkyně senátu