Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Odo 616/2003

NEJVYŠŠÍ SOUD

ČESKÉ REPUBLIKY -58

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Františka Faldyny, CSc. v právní věci žalobkyně D., a. s., zastoupené JUDr. V. H., advokátem, proti žalovanému M. S., podnikateli, zastoupenému JUDr. V. P., advokátkou, o zaplacení částky 54.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002, č. j. – 35, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Benešově ze dne 22. července 2002, č. j. -22, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 54.050,- Kč s 8% úrokem z prodlení od 26. května 2001 do zaplacení a na nákladech řízení 14.920,- Kč (první výrok), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně zcela správně a v souladu s ustanoveními a a 4 (dále též jen „“) žalobě rozsudkem pro uznání vyhověl, aniž ve věci bylo nutno nařizovat jednání, když pro to byly splněny všechny zákonné podmínky. Soud prvního stupně vyzval žalovaného, aby se k žalobě vyjádřil, a to výzvou obsaženou v platebním rozkazu, tj. v soudním rozhodnutí. Výzva obsahuje veškeré náležitosti podle ustanovení , jakož i lhůtu ke splnění uložené povinnosti, která je v souladu s ustanovením , a to včetně poučení o následcích nesplnění této povinnosti podle ustanovení Platební rozkaz obsahující „uvedené poučení“ byl žalovanému do vlastních rukou doručen spolu se žalobou 6. června 2002 před prvním jednáním ve věci, přičemž vzhledem k předmětu řízení (tímto je úhrada postoupené pohledávky vzniklé postupiteli T. P. nezaplacením ceny přepravy zboží) se nejedná o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, ani o věc uvedenou v ustanovení a Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu 17. června 2002 neodůvodněný odpor a lhůta ke splnění soudem uložené povinnosti k žalobě se vyjádřit, případně sdělit, jaký vážný důvod mu v tom brání, mu začala běžet tímto dnem a marně uplynula 17. července 2002. K uvedenému datu tak nastala fikce uznání žalobou uplatněného nároku podle ustanovení a soud prvního stupně správně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání.

Námitku žalovaného, že soud prvního stupně pro výzvu podle ustanovení nepoužil formu samostatného usnesení, považoval odvolací soud za právně nevýznamnou, když výzva byla učiněna v rámci řádného soudního rozhodnutí (platebního rozkazu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, přičemž zdůrazňoval, že toto rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam v tom, že řeší právní otázku, která upravuje postup soudu prvního stupně při vydávání rozsudků pro uznání, přičemž tato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla a odvolacími soudy je rozhodována rozdílně.

Dovolatel zejména namítal, že soud prvního stupně ho vyzval v platebním rozkazu, aby se písemně vyjádřil ve věci a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. Následně, když výzvě obsažené v platebním rozkazu nebylo vyhověno, tuto povinnost žalovanému samostatným usnesením, jak určuje ustanovení neuložil, v důsledku čehož nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání.

Proto dovolatel požadoval, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V souladu s body 1., 15. a 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se pro dovolací řízení uplatní ve znění účinném od 1. ledna 2001.

Dovolání je přípustné podle ustanovení

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka, mají po právní stránce zásadní význam. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Teprve kladným závěrem dovolacího soudu se stává dovoláním přípustným.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení dále je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy, že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění (přípustnost dovolání nezakládají).

Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu dovolací soud shledává (a potud má dovolání za přípustné) v řešení otázky, zda usnesení podle ustanovení musí být vydáno samostatně nebo zda takové usnesení může obsahovat platební rozkaz.

Jelikož vady řízení, k nimž Nejvyšší soud přihlíží u přípustného dovolání z úřední povinnosti, nejsou v dovolání namítány a ze spisu se nepodávají, přezkoumal dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu z důvodů uplatněných v dovolání ( ).

Podle ustanovení vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle 114a odst. 2 písm. a), nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení.

Podle ustanovení usnesení podle odstavce 1 může být vydáno, i když soud rozhodl o věci platebním rozkazem. Lhůtu k podání vyjádření v tomto případě soud určí až ode dne podání odporu proti platebnímu rozkazu.

Jak je zřejmé z výše citovaných ustanovení, může soud usnesení podle ustanovení vydat i ve věci, ve které rozhodl platebním rozkazem. Povinnost vyjádřit se ve věci a povinnost označit důkazy je žalovanému ukládána „podmíněně“, tedy za předpokladu, že podá odpor proti platebnímu rozkazu. Lhůta k vyjádření ani zde nesmí být kratší než 30 dnů a soud ji stanoví ode dne podání odporu. V takovém případě doručí žalovanému současně, to jest jedinou zásilkou, jak platební rozkaz, tak usnesení podle ustanovení (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. . Komentář. I. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 414-415). Závěr, že usnesení podle ustanovení je nutno žalovanému doručit jedinou zásilkou (současně s platebním rozkazem) pak vyplývá právě z „podmíněnosti“ usnesením ukládané povinnosti a vzájemné provázanosti obou těchto rozhodnutí, když při doručování prostřednictvím držitele poštovní licence by jinak nebylo možné bez jakýchkoli pochybností zaručit, že usnesení podle ustanovení bude žalovanému doručeno dříve, než podá odpor proti platebnímu rozkazu.

Přestože ustanovení předpokládá, že povinnost podat vyjádření je žalovanému ukládána usnesením, nelze z něho dovozovat, že by se muselo jednat o „samostatné“ rozhodnutí.

V občanském soudním řízení soud rozhoduje formou usnesení, nestanoví-li zákon jinak (srov. věta první ). O věci samé pak soud rozhoduje -s výjimkami uvedenými v ustanovení věty druhé - rozsudkem, pokud věc nevyřídí formou platebního rozkazu. Jak platební rozkaz, tak i rozsudek, byť je jimi rozhodováno ve věci samé, mohou obsahovat (a zpravidla také obsahují) výroky, mající povahu usnesení (např. výrok o náhradě nákladů řízení, o povinnosti zaplatit soudní poplatek a podobně).

Pokud soud prvního stupně ve výroku platebního rozkazu uložil žalovanému, pro případ, že podá odpor, povinnost podat vyjádření podle ustanovení , pak uvedená skutečnost (rozuměj forma rozhodnutí) nemění nic tom, že zmíněná část rozhodnutí má povahu usnesení, a to bez ohledu na formální označení.

Závěr, podle něhož má výrok platebního rozkazu, v části obsahující výzvu k vyjádření, povahu usnesení, pak znamená splnění požadavku kladeného ustanovením na formu tohoto rozhodnutí. Přitom je bez právního významu, zda toto usnesení je „samostatným“ rozhodnutím, nebo zda je pojato do platebního rozkazu (do jediného písemného vyhotovení rozhodnutí), když v tomto směru žádné další podmínky nestanoví.

Protože se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle ustanovení věty první, odst. 6 zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalované bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalobkyni v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 16. září 2003

JUDr. Miroslav Gallus, v. r.

předseda senátu