Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
3E81CA63985304ACC1257A4E0066B3AF.html
HTML · 15.92 KB
No categories available
20 Cdo 1266/2010
U S N E S E N Í
a)
M. K.
,
b) J. K.
, obou zastoupených JUDr. Radomírem Šimáčkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Vídeňská 9, proti povinnému
D. P.
, zastoupenému Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Charvátova 11, pro 112.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 15 Nc 6889/2008 , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. dubna 2009, č. j. 10 Co 182/2009 - 25, takto:
Dovolání
se odmítá
.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) :
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 12. 1. 2009, č. j. 15 Nc 6889/2008 - 8, jímž Okresní soud v Klatovech nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 10. 2008, sp. zn. 18 Co 141/2008 , k uspokojení pohledávky oprávněných ve výši 112.200,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 112.200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 43.520,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Dalimila Miku, Exekutorský úřad Klatovy. Námitku povinného, že exekuční titul je v části výroku ohledně příslušenství pohledávky materiálně nevykonatelný z důvodu, že neobsahuje údaj o tom, zda se jedná o úrok denní, měsíční či roční, nepovažoval odvolací soud za opodstatněnou, neboť z odůvodnění exekučního titulu vyplývá, že nalézací soud uložil žalovanému (povinnému) povinnost zaplatit úrok z prodlení podle § 517 obč. zák. a podle vládního nařízení č. 142/1994 Sb. , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1720/2004 ). Podle tohoto prováděcího předpisu je „stanovena výše úroků v případě, že došlo k prvnímu dni prodlení v době od (nesprávně uvedeno „pod“) 15. 7. 1994 ve výši platné diskontní sazby platné v den počátku prodlení bez ohledu na případné pozdější změny této sazby; výše úroků z prodlení zjištěná k následujícímu dni poté, co je dlužník povinen platit, zůstává tedy stejná po celou dobu prodlení“. Není-li ve výroku exekučního titulu výslovně uvedeno, v jakých intervalech se úroky z prodlení vypočítávají, jedná se o úroky z prodlení ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku . Krajský soud uzavřel, že exekuční titul je materiálně vykonatelný, a že „nelze ani považovat za ingerenci exekučního soudu do nalézacího řízení, pokud je uvedeno, že jde o úrok ve výši 10 % p.a., když jde o vyjádření téhož“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž namítá, že soudy obou stupňů nesprávně posoudily otázku materiální vykonatelnosti exekučního titulu „v části úroků z prodlení“. Má za to, že výrok exekučního titulu („…spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 112.200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení...“) není vykonatelný, neboť úrok z prodlení není blíže specifikován, a není tak zřejmé, zda se jedná o úrok roční, měsíční, týdenní, denní nebo popř. i navázaný na jiný časový úsek. Podle jeho názoru je exekuční titul definován výrokem rozhodnutí a nikoliv odůvodněním a proto soudy obou stupňů pochybily, když výkladem odstraňovaly vady exekučního titulu. Dovolatel stejně jako v odvolání poukazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 k rozhodování soudů ve věcech úroků z prodlení, které podporuje jeho názor, že materiální vykonatelnost rozhodnutí závisí na přesné formulaci výroku rozhodnutí soudem. Poukazuje na to, že „vada rozhodnutí nalézacího soudu“ vznikla z důvodu připuštěné změny petitu žaloby v odvolacím řízení a že „neexistuje žádné překlenovací pravidlo“ pro určení úroku z prodlení jako je např. § 160 o. s. ř. o. s. ř. ve vztahu k určení lhůty pro plnění. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.
Oprávnění v písemném vyjádření k dovolání uvedli, že požadují zákonný úrok z prodlení, který je stanoven nařízením vlády č. 142/1994 Sb. , ve znění platném v roce 2000, podle kterého je úrok z prodlení stanoven roční procentní sazbou. Navrhli, aby dovolání povinného bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) dospěl po přezkoumání věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. ) k závěru, že dovolání podle § 238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , není přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu je v řešení otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1720/2004 , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2005, pod poř. č. 47, jehož závěrů, týkajících se poplatku z prodlení, lze užít obdobně, popř. usnesení téhož soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1947/2005 , a ze dne 23. 4. 2007, sp. zn. 32 Cdo 1045/2007 ).
V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud dovodil, že, „splnění předpokladů materiální vykonatelnosti musí vyplývat z výroku vykonávaného rozhodnutí, který lze vykládat v souvislosti se záhlavím rozhodnutí (zejména ohledně přesné individualizace oprávněného a povinného) nebo s jeho odůvodněním, jestliže obsah výroku blíže ozřejmuje a je možné
s jeho pomocí odstranit případné pochybnosti o obsahu a rozsahu uložených povinností, s přihlédnutím k povaze věci nebo k předepsanému způsobu exekuce“. Bylo-li v daném případě exekučním titulem rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 112.200,- Kč od 16. 7. 2000 do zaplacení podle § 517 odst. 2 obč. zák., nemůže být pochyb o tom, jaká je jeho výše, neboť je stanovena prováděcím předpisem (ustanovením § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku , ve znění účinném do 27. 4. 2005, podle nějž výše úroků z prodlení činí ročně dvojnásobek diskontní sazby, stanovené Českou národní bankou a platné k prvnímu dni prodlení s plněním peněžitého dluhu).
Pro úplnost je třeba uvést, že stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 k rozhodování soudů ve věcech úroků z prodlení, požadovaných a přiznávaných ve výši určované podle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku , ve znění Čl. I nařízení vlády č. 163/2005 Sb. , kterým se mění nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , reagovalo na změny vládního nařízení č. 142/1994 Sb. , k nimž došlo s účinností od 28. 4. 2005 vládním nařízením č. 163/2005 Sb. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c) , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 , věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu